Rekonstrukce a dostavba Morganovy knihovny
Autor:
Renzo Piano
Investor:The Morgan Library
Projekt:2000
Realizace:29.04.2006
Náklady:106 000 000 USD
Firmy
„Idea centrálního dvora mě napadla, když jsem přemýšlel nad tím, jak v italských renesančních městech fungují náměstí.“ R.Piano
Morgan Library nechal v roce 1906 postavit Pierpont Morgan jako soukromou knihovnu pro svoji sbírku vzácných rukopisů, tisků a kreseb. Projektu za 1,2 milionu dolarů se ujal Charles McKim z architektonické kanceláře McKim, Mead & White a vytvořil výraznou neorenesanční budovu. Přísné Palladiánské průčelí obrácené do 36. ulice se nechová ke svému okolí moc přívětivě. V roce 1924 se z budovy stala veřejná instituce a sloužila jako badatelská knihovna a muzeum. Morganův syn Jack nechal v roce 1928 přistavět podle projektu Benjamin Wistar Morris další křídlo. Nejstarší část dnešní Morgan Library představuje honosný dům z roku 1853 postavený v neorenesančním duchu firmou Phelps, Dodge and Company. Roku 1904 jej koupil J.P.Morgan a v letech 1905-44 dům sloužil jako sídlo dědice J.P.Morgana Jr. Po válce zde bylo hlavní sídlo Sjednocené luteránské církve Ameriky. V polovině 60. let minulého století zde měla vyrůst nová kancelářská budova, čemuž zabránilo v roce 1966 prohlášení stavby za městskou památku. Luteráni proti tomuto návrhu protestovali až do roku 1988, kdy budovu prodali nazpět sousední Morgan Library. V roce 1991 spojilo přístavbu knihovny s Morganovou rodinnou residencí skleněné atrium od Voorsanger & Mills, které nakonec muselo ustoupit novému vstupnímu pavilonu, jehož autorem je italský architekt Renzo Piano.
Hlavní vstup se nachází z Madison Avenue. Návštěvník se ihed ocitne ve středu celého komplexu, 16 metrů vysokém proskleném nádvoří, ležícímu mezi třemi historickými budovami odkud se vchází do všech dalších částí knihovny a muzea. Kromě hlavního vstupu Piano orientoval směrem do 36. a 37. ulice ještě dva další skleněné pavilony sloužící jako galerie a kanceláře. S mimořádnou citlivostí dokomponoval těmito pavilony tři historické stavby a mohutné kamenné budovy mezi sebou vzájemně propojil lehkým pavilonem z vertikálních skleněných panelů. Největší z pavilonů nabízí návštěvníkům pohled na doposud veřejnosti nepřístupné zadní částí McKimovy knihovny. Dva menší pavilony dokomponovávají zbývající stranu atria.
Skleněné schodiště a výtah vedou do čítárny umístěné nad hlavním vstupem. Kavárna ve vstupní dvoraně má posílit dojem malého náměstí. Přes bohatou vnitřní náplň působí muzeum zvenku komorním dojmem. Může za to fakt, že je stavba z poloviny zapuštěná do země. V patnáctimetrovém skalním podloží se ukrývá divadlo pro 280 diváků a archivy cenných rukopisů, mramorových děl a dalších historických artefaktů.
Aby bylo možné přivítat více návštěvníků a badatelů, umožnit jim přístup k většímu počtu prací zastoupených ve sbírkách a podstatně posílit charakteristickou univerzitní atmosféru, rozhodla se Morganova knihovna zásadním způsobem reorganizovat své prostory, nicméně současně uchovat také dosavadní architektonické dědictví.
Jak muzeum tak Morganova knihovna je newyorským domovem sbírky finančníka JP Morgana – jedné z největších a zároveň nejlepších světových sbírek středověkých a renesančních rukopisů z oblasti literatury a hudby, knih, tisků a kreseb. Budova Morganovy knihovny stojící na Madison Avenue mezi 36. a 37. ulicí byla vyprojektována newyorskou architektonickou kanceláří McKim, Mead & White v roce 1906, později se instituce rozšířila do sousední rodinné Morganovy residence, následně do přístavby (Morgan library Annex Building) z roku 1928 a posléze také do řady dalších přístaveb.
Rozhodnutí k tak delikátnímu zásahu bylo motivováno jednak snahou vyřešit pohyb veřejnosti v interiéru objektu, jenž přestal v důsledku mnohých dostaveb odpovídat potřebám provozu, jednak skutečností, že hustota zástavby na Manhattanu dále neumožňovala rozšířit budovu o další křídlo.
Filosofií projektu bylo mimo jiné vytvořit úkryt – “trezor pro poklad”, vyhloubený v manhattanské břidlicové skále: Získal se tak pětipodlažní podzemní prostor (2400 m²), v němž je umístěno auditorium s 275 sedadly a depozitáře k uložení děl, splňující přísné konzervační požadavky.
Nad zemí vyrostla nová stavba složená ze tří funkčních pavilonů. Budova je vsunuta mezi tři historické paláce, aniž by se jich dotýkala – a to v prostoru uvolněném demolicí pozdějších přístaveb. Přístavba respektuje proporce tří původních budov, aby se dosáhlo jednoty měřítka a celkově vyváženého dojmu.
V samotném srdci nového komplexu je umístěna “piazza”, jež napomáhá organizaci komunikační funkce mezi šesti různými křídly Morganovy knihovny. Piazza – překrytá zasklením, průhlednou střechou, “létajícím kobercem” nad třemi novými pavilony – představuje ústřední bod projektu, v němž se setkávají veškeré aktivity.
První, dvouposchoďový pavilon na Madison Avenue (společně s novým vchodem pro veřejnost, jenž vede na piazzu) hostí krátkodobé výstavy a novou rozlehlou čítárnu. Mezi “McKim budovou” z roku 1906 a “Morgan Library Annex Building” je situován druhý pavilon, jenž propojuje obě předchozí stavby – tato krychle o straně 20 stop (6 metrů) je určena pro stálou expozici nejvýznamnějších děl sbírky. V třetím objektu na 37. ulici jsou umístěny kanceláře.
Morgan Library nechal v roce 1906 postavit Pierpont Morgan jako soukromou knihovnu pro svoji sbírku vzácných rukopisů, tisků a kreseb. Projektu za 1,2 milionu dolarů se ujal Charles McKim z architektonické kanceláře McKim, Mead & White a vytvořil výraznou neorenesanční budovu. Přísné Palladiánské průčelí obrácené do 36. ulice se nechová ke svému okolí moc přívětivě. V roce 1924 se z budovy stala veřejná instituce a sloužila jako badatelská knihovna a muzeum. Morganův syn Jack nechal v roce 1928 přistavět podle projektu Benjamin Wistar Morris další křídlo. Nejstarší část dnešní Morgan Library představuje honosný dům z roku 1853 postavený v neorenesančním duchu firmou Phelps, Dodge and Company. Roku 1904 jej koupil J.P.Morgan a v letech 1905-44 dům sloužil jako sídlo dědice J.P.Morgana Jr. Po válce zde bylo hlavní sídlo Sjednocené luteránské církve Ameriky. V polovině 60. let minulého století zde měla vyrůst nová kancelářská budova, čemuž zabránilo v roce 1966 prohlášení stavby za městskou památku. Luteráni proti tomuto návrhu protestovali až do roku 1988, kdy budovu prodali nazpět sousední Morgan Library. V roce 1991 spojilo přístavbu knihovny s Morganovou rodinnou residencí skleněné atrium od Voorsanger & Mills, které nakonec muselo ustoupit novému vstupnímu pavilonu, jehož autorem je italský architekt Renzo Piano.
Hlavní vstup se nachází z Madison Avenue. Návštěvník se ihed ocitne ve středu celého komplexu, 16 metrů vysokém proskleném nádvoří, ležícímu mezi třemi historickými budovami odkud se vchází do všech dalších částí knihovny a muzea. Kromě hlavního vstupu Piano orientoval směrem do 36. a 37. ulice ještě dva další skleněné pavilony sloužící jako galerie a kanceláře. S mimořádnou citlivostí dokomponoval těmito pavilony tři historické stavby a mohutné kamenné budovy mezi sebou vzájemně propojil lehkým pavilonem z vertikálních skleněných panelů. Největší z pavilonů nabízí návštěvníkům pohled na doposud veřejnosti nepřístupné zadní částí McKimovy knihovny. Dva menší pavilony dokomponovávají zbývající stranu atria.
Skleněné schodiště a výtah vedou do čítárny umístěné nad hlavním vstupem. Kavárna ve vstupní dvoraně má posílit dojem malého náměstí. Přes bohatou vnitřní náplň působí muzeum zvenku komorním dojmem. Může za to fakt, že je stavba z poloviny zapuštěná do země. V patnáctimetrovém skalním podloží se ukrývá divadlo pro 280 diváků a archivy cenných rukopisů, mramorových děl a dalších historických artefaktů.
Aby bylo možné přivítat více návštěvníků a badatelů, umožnit jim přístup k většímu počtu prací zastoupených ve sbírkách a podstatně posílit charakteristickou univerzitní atmosféru, rozhodla se Morganova knihovna zásadním způsobem reorganizovat své prostory, nicméně současně uchovat také dosavadní architektonické dědictví.
Jak muzeum tak Morganova knihovna je newyorským domovem sbírky finančníka JP Morgana – jedné z největších a zároveň nejlepších světových sbírek středověkých a renesančních rukopisů z oblasti literatury a hudby, knih, tisků a kreseb. Budova Morganovy knihovny stojící na Madison Avenue mezi 36. a 37. ulicí byla vyprojektována newyorskou architektonickou kanceláří McKim, Mead & White v roce 1906, později se instituce rozšířila do sousední rodinné Morganovy residence, následně do přístavby (Morgan library Annex Building) z roku 1928 a posléze také do řady dalších přístaveb.
Rozhodnutí k tak delikátnímu zásahu bylo motivováno jednak snahou vyřešit pohyb veřejnosti v interiéru objektu, jenž přestal v důsledku mnohých dostaveb odpovídat potřebám provozu, jednak skutečností, že hustota zástavby na Manhattanu dále neumožňovala rozšířit budovu o další křídlo.
Filosofií projektu bylo mimo jiné vytvořit úkryt – “trezor pro poklad”, vyhloubený v manhattanské břidlicové skále: Získal se tak pětipodlažní podzemní prostor (2400 m²), v němž je umístěno auditorium s 275 sedadly a depozitáře k uložení děl, splňující přísné konzervační požadavky.
Nad zemí vyrostla nová stavba složená ze tří funkčních pavilonů. Budova je vsunuta mezi tři historické paláce, aniž by se jich dotýkala – a to v prostoru uvolněném demolicí pozdějších přístaveb. Přístavba respektuje proporce tří původních budov, aby se dosáhlo jednoty měřítka a celkově vyváženého dojmu.
V samotném srdci nového komplexu je umístěna “piazza”, jež napomáhá organizaci komunikační funkce mezi šesti různými křídly Morganovy knihovny. Piazza – překrytá zasklením, průhlednou střechou, “létajícím kobercem” nad třemi novými pavilony – představuje ústřední bod projektu, v němž se setkávají veškeré aktivity.
První, dvouposchoďový pavilon na Madison Avenue (společně s novým vchodem pro veřejnost, jenž vede na piazzu) hostí krátkodobé výstavy a novou rozlehlou čítárnu. Mezi “McKim budovou” z roku 1906 a “Morgan Library Annex Building” je situován druhý pavilon, jenž propojuje obě předchozí stavby – tato krychle o straně 20 stop (6 metrů) je určena pro stálou expozici nejvýznamnějších děl sbírky. V třetím objektu na 37. ulici jsou umístěny kanceláře.
Překlad autorské zprávy Kateřina Lopatová
0 komentářů
přidat komentář
