Rekonstrukce bytu Malý Berlín
Na rozhraní Holešovic a Letné stojí obytný komplex známý jako Malý Berlín, jeden z nejvýraznějších příkladů pozdní meziválečné bytové výstavby v Praze. Soubor domů vznikl v letech 1937-1940 podle návrhu architekta Franze Hruschky a dodnes si zachoval charakter funkcionalistického bydlení založeného na racionální dispozici, kvalitním denním osvětlení a důrazu na každodenní komfort. Původní dispozice bytu o velikosti 78 m² byla organizována kolem centrální haly. Jednotlivé místnosti zůstávaly oddělené a světlo z velkých oken pronikalo pouze po obvodu bytu, zatímco jeho střed působil tmavě a uzavřeně. Přestože měl byt velkorysé proporce i kvalitní původní materiály, každodenní život se odehrával v sérii oddělených místností bez vzájemného propojení.
Rekonstrukce proto vychází z jednoduchého principu – otevřít střed dispozice a přesunout hlavní obytný prostor do jejího těžiště. Přesunutím kuchyně a propojením dvou místností orientovaných do vnitrobloku vznikl jeden kontinuální prostor pro vaření, stolování, práci i každodenní setkávání. Denní světlo dnes může volně procházet napříč celým bytem a postupně proměňovat atmosféru jednotlivých částí interiéru během dne. Nové uspořádání doplňuje dvojice vložených objemů, kolem kterých se odehrává každodenní život bytu a které současně přirozeně vymezují jednotlivé části interiéru. Tmavě zelený blok ukrývá kuchyni, koupelnu a toaletu. Vestavba z březové překližky naopak propojuje vstupní prostor, knihovnu, obytnou stěnu i úložné prostory do jednoho plynulého prvku. Oba objemy pracují se zaoblenými rohy, které změkčují jejich měřítko a přirozeně vedou pohyb napříč bytem. Právě moment pohybu a postupného odhalování prostoru se stal důležitou součástí návrhu. Vložené vestavby nevytvářejí pevné hranice mezi místnostmi, ale spíše sérii průchodů, nik, průhledů a skrytých úložných prostor. Zaoblené hrany, skryté dveře nebo průchod do komory integrovaný do překližkové stěny umožňují, aby interiér působil kompaktně a klidně i přes velké množství funkcí na relativně malé ploše. Zatímco obytná část bytu zůstává otevřená a velkorysá, ložnice si zachovávají klidnější a kompaktnější charakter. Během rekonstrukce byly v pokojích odkryty původní železobetonové stropy, které zůstaly ponechány v pohledové kvalitě. Hrubost betonové konstrukce kontrastuje s měkkostí světlé překližky, textilií a rozptýleného světla. Interiér tak pracuje s napětím mezi původní konstrukční podstatou domu a nově vloženými vrstvami. Celý interiér pracuje se střídmou paletou materiálů, které se v různých podobách opakují napříč bytem. Světlá březová překližka přináší do prostoru teplo a lehkost, zatímco tmavě zelené prvky vytvářejí kontrast k původním parketám i drobným keramickým detailům domu. Inspirace původní architekturou se propsala také do koupelny, kde drobný šestiúhelníkový obklad navazuje na materiálový jazyk společných prostor domu.
Rekonstrukce zachovává původní charakter bytu a přizpůsobuje jej současnému způsobu života mladé rodiny. Místo radikální proměny vznikl interiér, který navazuje na funkcionalistickou logiku domu prostřednictvím otevřenější dispozice, práce se světlem a plynulého pohybu mezi jednotlivými částmi bytu. Byt dnes funguje jako klidné a plynulé prostředí, jehož atmosféra se během dne přirozeně proměňuje spolu se světlem i rytmem domácnosti.
Rekonstrukce proto vychází z jednoduchého principu – otevřít střed dispozice a přesunout hlavní obytný prostor do jejího těžiště. Přesunutím kuchyně a propojením dvou místností orientovaných do vnitrobloku vznikl jeden kontinuální prostor pro vaření, stolování, práci i každodenní setkávání. Denní světlo dnes může volně procházet napříč celým bytem a postupně proměňovat atmosféru jednotlivých částí interiéru během dne. Nové uspořádání doplňuje dvojice vložených objemů, kolem kterých se odehrává každodenní život bytu a které současně přirozeně vymezují jednotlivé části interiéru. Tmavě zelený blok ukrývá kuchyni, koupelnu a toaletu. Vestavba z březové překližky naopak propojuje vstupní prostor, knihovnu, obytnou stěnu i úložné prostory do jednoho plynulého prvku. Oba objemy pracují se zaoblenými rohy, které změkčují jejich měřítko a přirozeně vedou pohyb napříč bytem. Právě moment pohybu a postupného odhalování prostoru se stal důležitou součástí návrhu. Vložené vestavby nevytvářejí pevné hranice mezi místnostmi, ale spíše sérii průchodů, nik, průhledů a skrytých úložných prostor. Zaoblené hrany, skryté dveře nebo průchod do komory integrovaný do překližkové stěny umožňují, aby interiér působil kompaktně a klidně i přes velké množství funkcí na relativně malé ploše. Zatímco obytná část bytu zůstává otevřená a velkorysá, ložnice si zachovávají klidnější a kompaktnější charakter. Během rekonstrukce byly v pokojích odkryty původní železobetonové stropy, které zůstaly ponechány v pohledové kvalitě. Hrubost betonové konstrukce kontrastuje s měkkostí světlé překližky, textilií a rozptýleného světla. Interiér tak pracuje s napětím mezi původní konstrukční podstatou domu a nově vloženými vrstvami. Celý interiér pracuje se střídmou paletou materiálů, které se v různých podobách opakují napříč bytem. Světlá březová překližka přináší do prostoru teplo a lehkost, zatímco tmavě zelené prvky vytvářejí kontrast k původním parketám i drobným keramickým detailům domu. Inspirace původní architekturou se propsala také do koupelny, kde drobný šestiúhelníkový obklad navazuje na materiálový jazyk společných prostor domu.
Rekonstrukce zachovává původní charakter bytu a přizpůsobuje jej současnému způsobu života mladé rodiny. Místo radikální proměny vznikl interiér, který navazuje na funkcionalistickou logiku domu prostřednictvím otevřenější dispozice, práce se světlem a plynulého pohybu mezi jednotlivými částmi bytu. Byt dnes funguje jako klidné a plynulé prostředí, jehož atmosféra se během dne přirozeně proměňuje spolu se světlem i rytmem domácnosti.
0 komentářů
přidat komentář
