Rekonstrukce Kunstmuseum Basel

Rozšíření uměleckého muzea v Basileji do sousední budovy bývalé banky nabízí významné zlepšení v prostorovém uspořádání muzea, zejména pak v podobě dalších výstavních ploch. Komplex budov, skládající se z uměleckého muzea postaveného v roce 1936 architekty Rudolfem Christem a Paulem Bonatzem a budova Laurenzbau, což je bývalá národní banka z roku 1926 od architektů Sutter & Burckhardt, podstoupil částečnou konstrukci. Nicméně od vybudování dalších výstavních prostorů pro dočasné expozice tak, jak to bylo zvažováno v průběhu architektonické soutěže v roce 2001 a konceptu další stavby, která by obsahovala tyto funkce, se nakonec upustilo. Charakter a rozsah různých restrukturalizačních prací se liší a sahá od vytváření nových prostorových vztahů navracejících budovy do původního stavu, ale také lehlé obnovující 'dotyky' nebo dokonce jen rekonstruující 'přeleštění' povrchů. Rekonstrukční práce byly uskutečněny v několika fázích, aby nebyl narušen provoz muzea.
Během první fáze rekonstrukce (2004-05) byla budova Laurenzbau přestavěna na knihovnu. Čítárna knihovny byla nedávno přemístěna do působivé haly v Laurenzbau se stěnami obloženými mahagonem a velkým centrálním světlíkem. V hale byla zrekonstruována kyvná křídla prosklených dveří a poškozená kamenná podlaha byla nahrazena akátovými parketami. Zasklený světlík zůstává v hale hlavním zdrojem přirozeného světla a nyní osvětluje čtenářské stoly umístěné pod ním. Nový nábytek v čítárně tvoří na jedné straně standardní kovové knihovny a na druhé straně účelové pulty, stoly a skříně z tmavě mořeného akátu. Na knihovnách jsou umístěna nová svítidla, aby osvětlily knihy (přímo) stejně jako i celou místnost (nepřímo). Židle do čítárny vznikly ve spolupráci se švýcarským designerem Hannes Wettsteinem. Jejich zelená látka do určité míry navozuje pocit tradičních knihovních čítáren.
Ve druhé fázi (2005-06) byla zrekonstruována budova muzea, zejména pak knihovní místnosti byly změněny na výstavní prostory a bistro. Velké vitríny, dveře a okna v pasážích vtahují návštěvníky muzea ale i klienty restaurace. Z červeno-šedě žilkované pískovcové podlahy pasáže vystupuje velkorysé schodiště a rampa z šedého pískovce vedoucí do nového bistra. Úzký prostor bývalé knihovny nyní slouží jako jídelna pro bistro. Hosté mohou posedávat na nové dlouhé kožené pohovce a dívat se skrz prosklené dveře na příchozí a odchozí návštěvníky ve velké vstupní hale muzea se sochami. V sousedním baru je ústředním prvkem leštěná mosaz. Takto ošetřený materiál vytváří nápadný kontrast k tmavě hnědým matným tónům stejného materiálu použitého na okenní rámy a dveře – to stejné platí o historických i nových materiálech.
Třetí fáze (2006-07) zahrnovala přemístění obchodu a obnovu vstupní haly, z níž se stalo centrální místo  všech služeb návštěvníkům. Uvolnění chodby v přízemí kolem malého nádvoří představovalo velmi důležitou část celé přestavby. Tato chodba původně sloužila jako výstavní prostor. V průběhu let však byla využívána jako kavárna a šatna, což neprospívalo tomuto prostoru ani kavárně. Dnes tato velkorysá a dobře osvětlená chodba opět slouží jako výstavní prostor a v budoucnu zde budou dočasně umístěny sochy a reliéfy.