Rekonstrukce řadového rodinného domu v Brně
Původní řadový rodinný dům z třicátých let svou dispozicí již nevyhovoval potřebám mladé pětičlenné rodiny. Dům je třípatrový a nachází se ve svahu, vstup je z 1NP, zatímco východ do zahrady z 1PP.
V původní dispozici se v suterénu objektu, kromě chodby vedoucí na zahradu, nacházela malá obytná kuchyně, koupelna a samostatné WC. Obývací pokoj situovaný v patře navazoval na vstup z ulice a neumožňoval přístup na zahradu.
Velkou část užitné plochy objektu tvořil půdní podkrovní prostor.
Rekonstrukce domu se musela vypořádat s úzkou parcelou, poměrně malou podlažní plochou, kde navíc velkou část každého patra zabíralo schodiště a také s omezeným rozpočtem.
Architekti se rozhodli dispozici upravit tak, aby co nejvíc vyhovoval potřebám rodiny, klíčovým byla především návaznost obytného prostoru na terasu a potažmo zahradu a také snaha o orientaci vetšiny obytných místností do klidného vnitrobloku. S ohledem na polohu nosných stěn však na obývací pokoj, jídelnu a kuchyni v 1PP nezbývalo moc místa. Hlavním tématem přestavby tak bylo hledání úsporných řešení bez velkého nároku na prostor.
V obývacím pokoji proto nebylo uvažováno s pohovkou či sedačkou. Bylo zde navrženo sedací okno integrované do knihovny, které propojuje obytný prostor s terasou a zahradou. Prostorově nenáročné řešení využívá větší hloubky obvodové stěny a plnohodnotně nahrazuje chybějící pohovku. Jídelní stůl, který je srdcem celé místnosti, navazuje na bar kuchyně a tím rovněž šetří prostor... v případě potřeby přitom odsazením nabídne až 8 míst k sezení.
Navazující velkorysá terasa tvoří nedílnou součást menšího obývacího pokoje a je díky své orientaci po většinu roku rodinou využívána jako hlavní obytný prostor.
Architekti se rozhodli v obytné místnosti odstranit podhled a přiznat původní trámy, které nechali natřít na bílo. Docílili tím vyšší světlé výšky a bílým nátěrem také kontrastu s černými kovovými prvky osvětlení.
Dominantou kuchyně je dlažba imitující kámen. Jednotlivé díly obkladu byly naformátovány vodním paprskem a slepeny na místě.
Původní obytná místnost ve vstupním podlaží (1NP) a zároveň největší místnost v domě byla navržena jako dětský pokoj pro 3 děti a je orientovaná do zahrady. V tomto patře byla navržena také pracovna, která má jako jediná okno do ulice a v případě potřeby slouží jako pokoj pro hosty.
V podkroví je situována velká ložnice orientovaná do zahrady s navazující šatnou.
S ohledem na počet členů domácnosti zde byla navržena i druhá koupelna.
Ve všech místnostech byla položena dřevěná podlaha, kterou bylo obložené i původní betonové schodiště.
Jelikož se do domu vstupuje schodištěm a tudíž nenabízí žádné zádveří, byla u vstupních dveří nově navržena šatní nika s věšáky.
Původní dřevěné schodiště bylo s ohledem na již nevyhovující technický stav nahrazeno novým.
Kombinace dřevěných stupňů a bílých prvků zábradlí dodává prostoru jemnost i pestrost, masivní dubové madlo eleganci a poctivost řemeslného provedení.
Schodiště je osvětleno jak přímým, tak nepřímým decentním osvětlením nástěnných svítidel a poskytuje také další plnohodnotnou hrací plochu pro děti.
V původní dispozici se v suterénu objektu, kromě chodby vedoucí na zahradu, nacházela malá obytná kuchyně, koupelna a samostatné WC. Obývací pokoj situovaný v patře navazoval na vstup z ulice a neumožňoval přístup na zahradu.
Velkou část užitné plochy objektu tvořil půdní podkrovní prostor.
Rekonstrukce domu se musela vypořádat s úzkou parcelou, poměrně malou podlažní plochou, kde navíc velkou část každého patra zabíralo schodiště a také s omezeným rozpočtem.
Architekti se rozhodli dispozici upravit tak, aby co nejvíc vyhovoval potřebám rodiny, klíčovým byla především návaznost obytného prostoru na terasu a potažmo zahradu a také snaha o orientaci vetšiny obytných místností do klidného vnitrobloku. S ohledem na polohu nosných stěn však na obývací pokoj, jídelnu a kuchyni v 1PP nezbývalo moc místa. Hlavním tématem přestavby tak bylo hledání úsporných řešení bez velkého nároku na prostor.
V obývacím pokoji proto nebylo uvažováno s pohovkou či sedačkou. Bylo zde navrženo sedací okno integrované do knihovny, které propojuje obytný prostor s terasou a zahradou. Prostorově nenáročné řešení využívá větší hloubky obvodové stěny a plnohodnotně nahrazuje chybějící pohovku. Jídelní stůl, který je srdcem celé místnosti, navazuje na bar kuchyně a tím rovněž šetří prostor... v případě potřeby přitom odsazením nabídne až 8 míst k sezení.
Navazující velkorysá terasa tvoří nedílnou součást menšího obývacího pokoje a je díky své orientaci po většinu roku rodinou využívána jako hlavní obytný prostor.
Architekti se rozhodli v obytné místnosti odstranit podhled a přiznat původní trámy, které nechali natřít na bílo. Docílili tím vyšší světlé výšky a bílým nátěrem také kontrastu s černými kovovými prvky osvětlení.
Dominantou kuchyně je dlažba imitující kámen. Jednotlivé díly obkladu byly naformátovány vodním paprskem a slepeny na místě.
Původní obytná místnost ve vstupním podlaží (1NP) a zároveň největší místnost v domě byla navržena jako dětský pokoj pro 3 děti a je orientovaná do zahrady. V tomto patře byla navržena také pracovna, která má jako jediná okno do ulice a v případě potřeby slouží jako pokoj pro hosty.
V podkroví je situována velká ložnice orientovaná do zahrady s navazující šatnou.
S ohledem na počet členů domácnosti zde byla navržena i druhá koupelna.
Ve všech místnostech byla položena dřevěná podlaha, kterou bylo obložené i původní betonové schodiště.
Jelikož se do domu vstupuje schodištěm a tudíž nenabízí žádné zádveří, byla u vstupních dveří nově navržena šatní nika s věšáky.
Původní dřevěné schodiště bylo s ohledem na již nevyhovující technický stav nahrazeno novým.
Kombinace dřevěných stupňů a bílých prvků zábradlí dodává prostoru jemnost i pestrost, masivní dubové madlo eleganci a poctivost řemeslného provedení.
Schodiště je osvětleno jak přímým, tak nepřímým decentním osvětlením nástěnných svítidel a poskytuje také další plnohodnotnou hrací plochu pro děti.
0 komentářů
přidat komentář
