Rekonstrukce vily U Hadovky

Počátky vilové zástavby kopce Hanspaulka se datují do 20. let minulého století. Úroveň jednotlivých vil lze hodnotit ze dvou pohledů:  podle polohy  a podle kvality samotné stavby. Urbanistický koncept parcelace původních Hanspaulských polností a pastvin nabízel stavební parcely několika kategorií. Od nejlacinějších pro řadovou zástavbu na vrcholu kopce na rovině bez výhledu, přes parcely pro dvojdomy s výhledem na Troju, Šárecké údolí, Vokovice či Veslavín tedy s orientací na východ, sever a západ, až po rozlehlejší parcely pro samostatné vily s optimální jižní orientací s výhledem na Pražský hrad. Řešení jednotlivých vil většinou koresponduje s kvalitou parcel. Tedy na levnějších parcelách stojí domy tehdejší průměrné stavební produkce a naopak. Výše uvedené členění vilové zástavby Hanspaulky má samozřejmě řadu vyjímek. Vila U Hadovky 3 je právě jednou z nich.
Ačkoli se nachází na jižním svahu, tedy v oblasti s nejkvalitnější zástavbou, rozhodně zde nelze mluvit o stavbě, která by již v době svého vzniku odpovídala svou kvalitou mnohým vilám v okolí.
Důvodem zřejmě bylo i to, že se od samého počátku jednalo o okrajovou parcelu, sousedící s přízemními hospodářskými budovami u Velvarské silnice.
Vila měla dva dvoupokojové byty a jeden 1+1 v podkroví. Dvoupokojové byty byly orientovány rohovými okny na jihozápad a skoseným arkýřem na jih, kde přízemní hospodářská stavení nebránila volnému výhledu. Počátkem 60tých let minulého století dochází k demolici původní zástavby vesnického charakteru v jižním sousedství parcely a na uvolněných plochách podél dnešní Evropské ulice je postaven pětipodlažní blok bytového domu. Přestože se jedná ve své době o nadprůměrnou realizaci s výrazně strukturovanou jižní fasádou (arch. Polák), pozici okrajové Hanspaulské parcely to definitivně zpečeťuje.
Původní dispozice jednotlivých místností s výhledy na jih a jihozápad se stává problematickou. Většina oken z obytných místností je orientována na pětipodlažní zadní fasádu sousední bytovky. Základním nedostatkem vily se tak stává nedostatečné využití fasády východní k prosvětlení a otevření interiéru výhledům směrem k usedlosti, která dala této lokalitě jméno.
Ulice U Hadovky je tvořena jednou z pěti zelených os tvořících základní urbanistický koncept této vilové čtvrti.
Změna dispozičních úprav vily je proto vedena snahou tyto skutečnosti zhodnotit, především otočit výhledy z obytných místností směrem na východ do volného prostoru. Nejproblematičtější částí vily byla její půdní vestavba. Její maximální využití bylo proto jedním z hlavních požadavků investora a vedlo tak k vytvoření dvou ustupujících podlaží nepřevyšujících výšku hřebene původní valbové střechy. Vila tak získala několik zcela nových atraktivních výhledů směrem k Pražskému hradu.
Řešení povrchů nové, celoplošně zateplené fasády vily je do určité míry inspirováno materiály použitými na původní fasádě. Zachován je zde motiv rohových jihozápadních oken spolu s detaily v režném zdivu, na severní fasádě zůstává původní válcová hmota schodiště včetně zopakování "manšestrového" omítaného povrchu.
Rekonstrukcí několik let neobývané vily spolu s maximálním využitím podlahových ploch, byla zvýšena její užitná hodnota a zároveň posunut technický standard do současnosti.