Restaurace a vinotéka Red pif

Když jsme byli osloveni s nabídkou navrhnout tento interiér, tak jsem si kladl otázku, zda vůbec úlohu přijmout. Máme se tím vůbec zabývat, když atmosféře cool restaurantů sám nerozumím? Když mi vadí jejich povrchní vizualita, když nechápu smysl jejich zařizování předměty z nejnovějších designových řad jakožto prostředku k získání autenticity - to přeci není žádná jedinečnost!
Tyto pochybnosti včetně (dle mého názoru) špatných příkladů ve zmíněném duchu jsem také klientovi hned na první schůzce sdělil. Prohlíželi jsme si přitom fotografie z  barů a malých vinoték ve Francii, které přinesl. Prý (ač v jistém protikladu s tezí o moderní restauraci) jako inspirační zdroj. Samé spontánně zařízené prostory s atmosférou danou místem a roky, po které je jejich majitelé provozují. Namítl jsem mu, že tohle umí jenom život. Ovšem - život ve Francii.  A že tohle nelze navrhnout, protože by to bylo něco jako umělé dochucování - copak by on sám pil uměle dochucovaná vína?
Nevím vlastně už, kdo z nás ten termín použil jako první, ale stal se východiskem všeho dalšího uvažování – shodli jsme se, že ani interiér nebudeme uměle dochucovat. To by odporovalo charakteru přírodních vín, která se ve vinotéce mají prodávat.

K těmto vínům si totiž musíte najít cestu - teprve pak je možno je skutečně vychutnat. Stejně uvažujeme i o interiéru takto zaměřené restaurace - nejvíce úsilí jsme věnovali tomu, aby naše práce nebyla na první pohled vidět. Náš interiér má být pozadím, které umožňuje si užít tady a teď dobré víno a jídlo. Určují jej řemeslně zpracované materiály, které se váží k vinařství – dubové dřevo na podlahu a barový pult a pruty betonářské výztuže (užívané na vinicích jako podpory pro keříky révy) na police na lahve. S postupným zarovnáváním regálů lahvemi přitom police pohledově mizí a proměňují se ve stěnu ze samotných lahví.
Prosté očištění prostor v přízemí domu z 19. století od rušivých úprav ukázalo jejich autentickou kvalitu.  Po odstranění neosobně chladných nátěrů ze stěn se objevila historie domu – zbytky původních maleb a omítek se prolínají s jizvami po stavebních úpravách. Je zážitek se jich dotýkat, spatřit jejich grafickou kvalitu. Vše doplňuje obraz Martiny Chloupy Vinice.
Stávající výkladce poskytují kontakt s vnějškem, který je pro restauraci v centru města důležitý. Pro večerní degustace či soukromé oslavy jsme však navrhli možnost pohledového odclonění otočnými paravány, jejichž skladba je volným přepisem způsobu ukládání lahví vína do kartonů. Ty umožňují výlohy zcela zavřít. Návštěvník se pak ocitne v jakémsi vinném sklepě, oddělen od reality města. Tento moment umocňují i nepřímé osvětlení a stmívané holé žárovky - jediná viditelná svítidla. Výloha se přitom nestane slepou, ale promění se ve velké logo podniku.