Otevřené prostory s průhledy, relaxační prostory a maximální propojení interiéru se zahradou jsou hlavními znaky domu.
Komfortní moderní vily nejsou u nás zcela běžným stavebním produktem, architekti se častěji dostávají k zakázkám na malý, co nejlevnější domek. Hodnota architektury rozhodně není úměrná velikosti stavby, i maličký rodinný dům může poskytnout vysoký standard bydlení, a to zcela nezávisle na ceně použitých materiálů nebo designu vnitřního vybavení. Přesto právě profesionálně vyřešená větší vila může být pro budoucí stavebníky velmi inspirativní, především příkladem dobrých provozních vazeb. Kuchyni, jídelnu nebo koupelny tu architekt může řešit optimálně z hlediska jejich funkce, není limitován přílišnou úsporou ploch. Zvláště pokud se autor nezaměří pouze na vnější výraz domu, neponechá nábytek "interiérovým" architektům, ale chápe stavbu jako celek včetně vnitřního vybavení.
Práce Ivany Dombkové zaujaly zejména osobitým pojetím interiérů, bylo by ale povrchní posuzovat je pouze podle hezkého designu. Ten je až jakousi "třešničkou na dortu" (může ji klientům poskytovat na základě dlouholetého vývoje vlastního nábytku a jeho detailů), podstatné je promyšlené řešení života uvnitř domu či bytu, vždy podle klientových potřeb a přání. Půdorysy realizací by mohly sloužit jako učebnice typologie bydlení.
Odpočinek nejen u televize
Městská vila na jednom z pražských předměstí řeší komfortní bydlení pro čtyřčlennou rodinu se zaměřením na relaxační funkce. Velkou část společenské zóny domu tvoří prostor se saunou, navazující odpočinkovou místností a letní kuchyní, vše těsně propojeno se zahradou, kde kromě terasy zastíněné plachtou najdeme také bazén s vířivkou. Relaxace začíná být pro mnohé rodiny velmi příjemnou součástí životního stylu.
Vlastní obývací pokoj - jinde obrovská místnost reprezentativního charakteru - je tu sympaticky potlačena na "záliv" hlavní komunikační osy domem, jednoduchý kout s knihovnou a pohodlným sezením u televizoru. Zdá se, že mnohem důležitější pro tuto rodinu je setkávání u jídelního stolu, který je centrem celého přízemí. Od něj se otevírají průhledy jak na severní stranu se vzrostlou zelení, tak i do jižní zahrady; z jídelny se vychází na terasu
s bazénem, odtud je vidět na každého příchozího do domu, kolem se prochází do relaxační zóny. Jídelna s navazující kuchyní tedy zaujímá podstatně větší prostor než obývací pokoj, což také odpovídá potřebným plošným nárokům na pohodlné stolování a provoz kuchyně s umístěním všech moderních spotřebičů.
(Málokdo z příštích stavebníků si předem uvědomuje, jak velkou plochu funkční kuchyň zabere, bohužel ani developerské projekty s tím nepočítají. Plánování kuchyňské sestavy pak bývá pro majitele velkým rozčarováním.)
Život se zahradou i v soukromí
Otevřené prostory s průhledy a maximální propojení interiéru se zahradou patřily k zásadním požadavkům klientů. Celé přízemí - nepočítáme-li garáž, technické a hygienické zázemí - je jediným plynoucím prostorem, který se podle potřeby může skleněnými posuvnými stěnami rozdělit na tři části: vstupní, obytnou a relaxační. I při uzavření však zůstávají ve vizuálním kontaktu. Od vstupu se otevírá průhled hlavní osou domu zakončený pohledem do zahrady, obytná zóna má výhledy na obě strany zahrady. Domov tedy netvoří pouze vlastní dům, ale také pozemek v plné ploše svých hranic.
Odlišné požadavky kladou soukromé pokoje členů rodiny, tady se k příjemným výhledům do zahrady přidává i potřeba intimního zázemí. Ložnicové patro je schodišťovou halou rozděleno na dvě části, rodičů a dětí. Na ložnici rodičů navazuje průchozí šatna se vstupem na toaletu, koupelna je téměř přímou součástí ložnice - odděluje ji skleněná stěna. Do pokojů dětí se prochází přes společnou šatnu, koupelna a toaleta jsou naopak samostatnými místnostmi, aby je děti mohly využívat každé zvlášť.
Za přednost řešení koupelen považuji ponechání volného prostoru, denní osvětlení a velké sprchové kouty. Problémem mnohých koupelen je snaha umístit tu co nejvíce zařízení (rohová vana i sprcha, WC, bidet, pračka), zapomíná se na prostor pro lidi, na potřebu vykonávat při mytí různé pohyby. Například sprcha 80/80 cm se zaobleným rohem brání zvednutí rukou, důležitý je alespoň jeden delší rozměr.
Interiér jako součást stavby
Přáním klientů byl moderní, elegantní dům jednoduchých linií, plně vybavený
a postavený na moderních technologiích. Tomuto požadavku odpovídá nejen celková koncepce a hmotová kompozice stavby, ale také její dotažení do všech detailů. Provozně je pamatováno na prádelnu se shozem prádla ze šatny dětí nebo technické zázemí, které by jinak komplikovaly funkci koupelen, v každé části domu je dostatek úložných prostor vhodně zabudovaných do stěn, aby nikde nepřekážely vyčnívající skříně. Na rozdíl od mnoha jiných domů, kde se prostory "začistí" do tvarově příjemných místností, ale ty jsou následně roztříštěny nábytkem, tady se zařízení řešilo už jako součást návrhu a prostory dostávají geometricky čisté tvary teprve po vybavení nábytkem. Stavební řešení se přizpůsobuje provozu v interiéru už předem. Tato zásada se podílí na autorčině osobitém rukopisu možná ještě výrazněji než vlastní styl designu.
Na základě autorské zprávy Věra Konečná