Ve svahu na jižním okraji centra Břežnice leží městský park, který původně náležel paláci knížecího rodu Thurn-Taxisů (vilu z roku 1848 pro obchodníka s bižuterií Gülicha v roce 1884 zakoupili Thurn-Taxisové a 1984 na muzeum zrekonstruoval
Hans Purin), kde dnes sídlí umělecká galerie. V tomto malebném místě s výhledem na Bodamské jezero se nachází více než osmdesát druhů cizokrajných stromů a právem se řadí mezi nejzdařilejší příklady zahradní architektury poloviny 19. století (na výsledné podobě se podílel dvorní zahradník rodiny Thurn-Taxisů Václav Smetana, který byl českého původu). V roce 1878 založil v Břežnici řád Dominikánek soukromou dívčí klášterní školu, která se v roce 1913 přestěhovala do nové budovy ve východní části parku Thurn-Taxisů. Autory návrhu v tradičním slohu byla trojice architektů Grässel, Klingel a Dietrich ze stuttgartského ateliéru E. & R. Schleicher. Dnes památkově chráněná stavba byla v 60. letech minulého století rozšířena o další křídlo a na konci 80. let přibyla podzemní tělocvična (Werner Wertaschnig, 1986), jejíž střecha zároveň vytváří rozlehlé vstupní nádvoří. V roce 2008 se uskutečnila soutěž na nové výukové prostory, které měly nahradit dostavbu ze 60. let a současně zmírnit následky výstavby v blízkosti hodnotného parku. Zvítězil projekt místního ateliéru
Hein-Troy architekten, kteří podstatnou část svého návrhu umístili do podzemí prosvětleného pomocí pěti zapuštěných atrií a podzemní chodbou spojující nový objekt s historickou budovou. Venkovní suterénní prostory přitom neslouží jen jako světlíky učeben a chodby, ale mají dřevěnou podlahu a mohou složit k odpočinku o přestávkách nebo neformální výuce. Tři dvory rovněž disponují venkovním schodištěm, kudy se lze ze suterénu dostat přímo na školní dvůr. K podstavbám stávajících budov a rozsáhlým zemním pracím se z důvodu finanční náročnosti nepřistupuje často. V případě rozšíření gymnázia Gallusstraße bylo potřeba uchovat historicky cenné prostředí a co nejméně narušit výhled.
Nízký třípodlažní kvádr je obložen mléčným sklem, které svým modrozeleným nádechem lépe splývá se zelení a lesklá fasáda odráží okolní prostředí. V nadzemních podlažích je shromážděno osm tříd (po 28 studentech) na patro. Třídy jsou rozmístěny po obvodu a uprostřed dispozice se nachází společné atrium, které slouží o přestávkách, ale také mimotřídní výuce. Lepší akustice v učebnách pomáhá dřevěný obklad stěn a linoleum na podlahách. Na střeše jsou na ploše přes 170 m² instalovány solární kolektory, které výrazně napomáhají k energetické soběstačnosti školy.