Typizovaná výpravní budova IV. třídy byla vybudována v rámci Severní státní dráhy Praha-Drážďany kolem roku 1850 a následně rozšířena přístavbami v letech 1877 a 1914. Jejím autorem byl architekt drážních budov Anton Jüngling. Od roku 2013 je budova kulturní památkou, od roku 2014 je však mimo provoz. Jedná se o protáhlou budovu s dvojpodlažní střední částí a bočními přízemními křídly. Podobná typová nádraží byla postavena i jinde, některá dodnes slouží svému účelu.
Hlavní myšlenkou rekonstrukce bylo důsledné propojení všech hlavních prostorů domu, odstranění nepůvodních příček a otevření prostorů, které umožní univerzální způsoby využití. Hlavním kompozičním principem je navrácení křížové osovosti domu. Obnovou prošla celá budova – fasády, střecha, otvorové výplně, dřevěné prvky i okolní zpevněné plochy. Kvůli dlouhodobé vlhkosti bylo nutné provedení hloubkového čištění zdiva a likvidace dřevokazných organizmů. V interiéru byly provedeny nové podlahy, zesíleny stropní konstrukce, opraveny krovy, dveře a omítky. Dřevěná bohatě vyřezávaná veranda byla pečlivě repasována a doplněna o původní chybějící části. V bývalé čekárně byl obnoven hodnotný dřevěný malovaný strop. Střední křídlo je vybaveno replikou původní polévané dlažby. Další podlahy jsou z litého terrazza, dlažby a dřevěných parket. Modernější, nepůvodní okenní výplně byly vyměněny za repliky ve stávajících rozměrech, členění i profilaci vycházející ze vzoru původních oken z konce 19. století. Barevnost dřevěných prvků byla obnovena na základě odebraných vzorků. Novými prvky jsou barový pult a vnější oplocení z cortenového plechu, které vymezuje prostor pozemku nádraží a jeho dřevěné verandy od kolejového tělesa. Budova bude nově sloužit jako kulturní zařízení „Stanice 6“. Je zde bistro, multifunkční sál, sportovna, půjčovna kol a v patře galerie.
Architekt Ondřej Tuček