Stará hasička

Projekt kulturního a společenského centra Stará hasička vznikl na základě architektonické soutěže vyhlášené v roce 2019. Zadáním soutěže byla přeměna objektu bývalé hasičské zbrojnice na kulturní a společenské centrum sloužící obyvatelům městské části. Součástí zadání byla rovněž úprava přilehlého veřejného prostranství, které dlouhodobě slouží jako místo konání společenských a kulturních akcí, jako jsou hody, vánoční slavnosti, koncerty a další komunitní setkání.

Rekonstrukce Staré hasičky vrací život jedné z nejstarších budov této části města a zároveň ji přizpůsobuje současným potřebám komunitního a kulturního života. Objekt stojí na jižním okraji historického jádra původní obce.

Návrh vychází ze snahy zachovat historickou identitu domu včetně autentických detailů a citlivě ji doplnit o současnou vrstvu. Historická hmota se sedlovou střechou si zachovává své postavení v urbanistické struktuře obce. Původní objem doplňuje nová třípodlažní věžovitá přístavba s plochou střechou, umístěná v místě bývalých garáží. Její forma odkazuje k původní funkci domu a vrací Komínu symbolickou hasičskou věž. Dostavba se nesnaží skrývat svou současnost – nové důstojně doplňuje staré a společně vytvářejí novou dominantu dolní části Komína. Toto pomezí mezi starým a novým, které je rozlišeno jako hmotově tak použitými materiály, je hlavním nosným prvkem – těžištěm návrhu.

Objekt je navržen jako flexibilní komunitní dům s pěti samostatně pronajímatelnými prostory. Nízká spojovací část vizuálně odděluje novou a starou hmotu a doplňuje historický vstupní portál o bezbariérový přístup. Na střeše krčku je umístěna terasa, která rozšiřuje pobytové možnosti jedné z kluboven. Původní objekt obsahuje víceúčelový sál otevřený až do krovu, menší sál využitelný jako klubovna a nad ním multifunkční prostor vizuálně propojený s hlavním sálem velkou prosklenou stěnou s otevíravými křídly. Součástí domu je plně vybavená kuchyně, která může fungovat i jako bufet s výdejním okénkem přímo do náměstí.

Původní budova pochází z konce 18. století a její konstrukce byly z velké části tvořeny nepálenými cihlami a smíšeným zdivem. Z původní budovy se proto zachoval pouze suterén, zatímco zdivo nadzemních podlaží bylo nahrazeno autentickými nosnými plnými cihlami. Novostavba je z vápenopískových cihel a monolitického betonu.

Interiér pracuje s kontrastem původní stavby a nově vložené věže. Historickou část zdůrazňuje pohledová konstrukce krovu, přiznané dřevěné prvky a teplé materiály. Dominantním materiálem je zde dřevo, které doplňuje probarvená stěrka v komunikačních prostorách, zázemí a hygienických místnostech. Barevné akcenty v hygienickém zázemí a kuchyni pomáhají orientaci v domě a zároveň odlišují obslužné prostory od hlavních pobytových místností.

Nová věž je naopak pojata jako soudobý technický objekt – „stroj“, který doplňuje chybějící provozní zázemí historické hasičské zbrojnice. Její interiér je záměrně syrovější: přiznané instalace, pohledové rozvody, hrubší materiálové řešení a ocelové detaily otevřeně vyjadřují současný charakter dostavby a kontrastují s historickou částí objektu.

Významnou součástí projektu je proměna přilehlého „Dolního náměstí“. Nově je pojato jako otevřený a flexibilní prostor pro každodenní život i velké společenské události. Souvislá dlážděná plocha umožňuje konání trhů, hodů i koncertů, zatímco nové stromořadí, mobiliář a terasovité uspořádání vytvářejí prostředí pro běžná setkávání obyvatel. Automobilová doprava zůstává zachována, ale náměstí je režimu pěší zóny, pohyb aut je tedy zklidněn a přirozeně integrován do veřejného prostoru.

Životaschopnost nového veřejného prostoru se naplno projevila ihned po odstranění stavebního oplocení. Posedové schody zaplnily děti se zmrzlinou, lavičky obsadily babičky odpočívající cestou od tramvaje, vodní tryska se okamžitě stala centrem dětských her a kolemjdoucí využívají nové náměstí jako příjemné místo k posezení nad přineseným obědem.

Při návrhu byl kladen důraz na udržitelnost a minimalizaci provozních nákladů. Veškeré konstrukce jsou zatepleny a vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo země/voda napojené na primární okruh tvořený třemi vrty o hloubce 150 m, umístěnými v prostoru náměstí. Distribuce tepla do jednotlivých místností probíhá prostřednictvím podlahového vytápění, které lze v letních měsících využít také pro pasivní chlazení. Všechna okna jsou osazena izolačními trojskly a chráněna exteriérovými screenovými roletami.

Dešťová voda ze střech Staré hasičky i okolních objektů je svedena do výsadbových pásů, v nichž je vysazeno stromořadí rezistentních jilmů. Výsadbové pásy ústí do záhonu trvalek a cibulovin se solitérním javorem. Přestože jsou možnosti vsakování v Brně kvůli jílovitým zeminám omezené, akumulační prostor výsadbových pásů umožňuje zadržení značného množství dešťové vody přímo v prostoru náměstí. Modrozelená infrastruktura se tak stala přirozenou, byť na první pohled nenápadnou, součástí veřejného prostoru.