Telegraph

Idea investora byla využít spící objekt pro vystavování obrazů ze své sbírky. Původní objekt je zvenku památkářsky zachován, ale s novou strukturou na fasádě. Zachovali jsme původní princip etážové výroby–každé patro je jiné (funkcí i designem). Veškeré zázemí se odehrává v 1,5 konstrukčním modulu–do domu je vložena stěna „žiletka“ z červených akustických cihel, která odděluje schodiště a nový provoz. Je viditelná, neomítnutá.
Galerie musela být striktně na terénu blízko k lidem. Na dalších patrech je coworkingové centrum, kavárna s terasou, multifunkční sál, byt pro rezidenčního umělce a loft v nástavbě. Na fasádě přízemí je legální graffiti stěna–Telegraph se snaží vystupovat i vně a vtahovat kolemjdoucí.
Coworkingové centrum je hybrid mezi volnou kancelářskou krajinou a samostatnými kancelářemi. Po obvodu je prosvětlen ze tří stran. V hloubce dispozice je chillout zóna a zasedací místnost, dále telefonní budky a jednací boxy. Vnitřní schodiště je propojení coworkingu a kavárny.
Kavárna díky dobrému jídlu, mixu funkcí a atraktivitě programu funguje i ve 3.NP. Z kavárny je přístupný multifunkční sál (kino) se zázemím produkce. Na tomto podlaží je i byt s ateliérem hostujícího umělce. Zde končí původní budova.
Celá nástavba je jiný svět. Původní dům–střih–nástavba. Dole kvalitní prostředí pro práci a občerstvení vs. kvalitní prostředí pro slavnostní pobyt a dobrou party–extrakt zásadních momentů z typologie vily.
Loft v nástavbě je bytem pro milovníka umění, odkazuje na salon měšťanských bytů konce 19. století, tvarem je to ale jednoduchá ocelová stavba jako při rozšíření továrního provozu. Vše vyrůstá z podlahy, prostor je zde jevištěm dění. Z ochozu v převýšeném prostoru pak pozorujete obrazy na jevištních tazích. K dispozici je též zahrada a paluba na střeše.