Vila Modrý sen

Ačkoli byla vila Modrý sen dokončena již v roce 2017, tak dlouho panovalo embargo, aby se nenarušilo soukromí majitelů. Informace o jedinečném domě na Long Islandu se postupně dostávaly na veřejnost od účastníků večírků, kteří vilu popisovali jako velkolepé umělecké dílo srovnatelné svými ladnými křivkami s letištním terminálem TWA od Eero Saarinena. Během náročného projektování ani nákladné realizace nemohl nikdo tušit, že investorka Julia Reyes (spisovatelka, fotografka, filantropka a zakladatelka Muzea současného umění v Detroitu) nakonec ve vile stráví pouze dvě léta. Realitní magnát Robert S. Taubman se nakonec rozhodl jako vzpomínku na svou zesnulou choť, kterou ve věku padesáti let přemohla rakovina, připravit publikaci, která by zdokumentovala průběh výstavby ojedinělé vily v písečných dunách na břehu Atlantického oceánu. Taubman k sestavení knihy přizval newyorského novináře Paul Goldberger, který již v minulosti sepsal životní příběh Franka Gehryho nebo Daniela Libeskinda. V objemné publikaci, která vyšla v nakladatelství DelMonico na podzim 2023, si Goldberger lehce posteskl, že v současnosti dávají investoři přednost “jednoduchým moderním domům, které netlačí na pilu“. Žádný půdorys nebo řez nedokáže zcela vylíčit vnitřní prostorovou bohatost. Při realizaci také nebyly použity tradiční stavební materiály. Organicky zvlněnou střechu se širokými přesahy nakonec vyrobila letecká firma Janicki Industries z pěnového polymeru vyztuženého skleněnými vlákny (GFRP). Původní záměr použít na střechu železobeton se ukázal jako příliš těžký a drahý. Lehká pěnová střecha byla nakonec vyrobena podobně jako surfové prkno, čímž se podařilo ušetřit dvě třetiny oceli, které by si jinak vyžádala betonová konstrukce. Masivní vstupní dveře jsou naopak vyrobeny z bílého bronzu. Jemný ornament na obou stranách dveří představuje zvětšený otisk prstů manželů Taubmanových. Aby se také v interiéru docílilo jednolitého povrchu, byly na povrchy použity mikrocementové stěrky, které jsou na závěr povoskovány. V jídelně jsou použity židle od finského architekta Eero Saarinena, čímž se Diller Scofidio + Renfro jasně odkazují na terminál TWA, který silně ovlivnil podobu Modrého snu.