Meziválečná moderna ve Lvově - výstava v GAB
Architektura, která přežila
Výstava, připravená ukrajinskou badatelkou Myroslavou Liakhovych, představuje výsledky jejího výzkumu zaměřeného na architekturu Lvova mezi první a druhou světovou válkou. Meziválečný Lvov byl místem nadějí, experimentů i hledání společné identity; multietnické obyvatelstvo (Poláci, Ukrajinci, Židé, Němci, Gruzínci, Arméni) města se ve dvacátých a třicátých letech 20. století snažilo najít společný jazyk a vyjádřit svou jednotu prostřednictvím modernistické architektury. Vzniklo zde mnoho architektonických realizací – kancelářské budovy, školy, nemocnice, dělnické spolky, sakrální stavby i bytové domy.
Ve Lvově dvacátých let 20. století převládal styl art deco, často s neoklasicistními nebo historizujícími prvky, v průběhu třicátých let se však už většinou stavělo v duchu funkcionalismu a dalších stylů moderny jako mezinárodní styl nebo expresionismus. Po první světové válce se stal hlavním městem Západoukrajinské republiky, která ale existovala jen několik měsíců, a po ukončení rusko-polské války roku 1921 zůstal pod polskou správou jako hlavní město Lvovského vojvodství. Vznikaly školy, nemocnice, spolkové domy i obytné stavby – prostory pro nový život v nové době.
Dějiny však zasáhly neúprosně. Druhá světová válka připravila Lvov o většinu jeho obyvatel – Poláci byli vysídleni, Židé vyvražděni, Ukrajinci deportováni či zabiti. Zůstaly domy. Tiché schránky paměti, nesoucí jména a příběhy, které se vytratily. Dnes, téměř o století později, čelí město dalšímu násilí. Ruská invaze znovu přináší strach, sirény i destrukci. Modernistické stavby tak nesou nové jizvy, ale zároveň dál stojí – jako důkaz odolnosti i kontinuity.
Výstava představuje vybrané příklady lvovské moderny ve veřejné i obytné architektuře. Prostřednictvím fotografií, archivních materiálů a 3D skenů doplněných o autentické zvuky domů a jejich okolí, skládá vrstevnatý obraz města – jeho minulosti i současnosti. Architektura zde není jen kulisou dějin. Je jejich nositelem. Pamětí, která přetrvává – i když se svět kolem mění.
Komentovaná prohlídka s autorkou výstavy se uskuteční 9. dubna od 18.30 h, výstava potrvá do 3. května. Otevřeno je po–ne 10–20 h, vstup zdarma.
Ve Lvově dvacátých let 20. století převládal styl art deco, často s neoklasicistními nebo historizujícími prvky, v průběhu třicátých let se však už většinou stavělo v duchu funkcionalismu a dalších stylů moderny jako mezinárodní styl nebo expresionismus. Po první světové válce se stal hlavním městem Západoukrajinské republiky, která ale existovala jen několik měsíců, a po ukončení rusko-polské války roku 1921 zůstal pod polskou správou jako hlavní město Lvovského vojvodství. Vznikaly školy, nemocnice, spolkové domy i obytné stavby – prostory pro nový život v nové době.
Dějiny však zasáhly neúprosně. Druhá světová válka připravila Lvov o většinu jeho obyvatel – Poláci byli vysídleni, Židé vyvražděni, Ukrajinci deportováni či zabiti. Zůstaly domy. Tiché schránky paměti, nesoucí jména a příběhy, které se vytratily. Dnes, téměř o století později, čelí město dalšímu násilí. Ruská invaze znovu přináší strach, sirény i destrukci. Modernistické stavby tak nesou nové jizvy, ale zároveň dál stojí – jako důkaz odolnosti i kontinuity.
Výstava představuje vybrané příklady lvovské moderny ve veřejné i obytné architektuře. Prostřednictvím fotografií, archivních materiálů a 3D skenů doplněných o autentické zvuky domů a jejich okolí, skládá vrstevnatý obraz města – jeho minulosti i současnosti. Architektura zde není jen kulisou dějin. Je jejich nositelem. Pamětí, která přetrvává – i když se svět kolem mění.
Komentovaná prohlídka s autorkou výstavy se uskuteční 9. dubna od 18.30 h, výstava potrvá do 3. května. Otevřeno je po–ne 10–20 h, vstup zdarma.
0 komentářů
přidat komentář
