Edouard François

Ve spolupráci s pařížským architektem François Roche navrhl bytový komplex 90 jednotek v zálivu Tresmeur (1990), centrum pro talasoterapii v Trébeurdun (1990), mateřskou školu v Paříži (1991), skladištní prostory Cinémathèque Française, Bois d'Arcy (1992). Od roku 1991 pracoval s britským návrhářem Duncan Lewisem. Spolu se snažili smazat hranice mezi krajinou, designem a architekturou, což vedlo k hybridním formám na pomezí přírody a architektury za použití nejnovějších stavebních materiálů a technik. Nejprve svoje projekty zaměřili na veřejná prostranství, zahrady a infrastrukturu (Sefton park v Liverpoolu, 1992; Rekonstrukce historického náměstí v Montrealu, 1992; vytvoření rostlinného dálničního tunelu, 1994; skleník Victoria Regia v Chaumont-sur-Loire, 1996) a později také obytných staveb (prázdninová ubytovna v Jupilles, 1996-98; bytový komplex La Closeraie v Louviers 1998-2000; Immeuble qui pousse v Monpellier, 2000; Tower flower v Paříži, 2004), vybavenosti (rozšíření školního komplexu Buffon v Thiais, 1995; úpravna vody v Nantes, 1995; Lycée technique v Savigny-sur-Orge, 1996; návrh závlahového pole v Amiens, 1999), interiéru (restarace Centre Pompidou s Canal v Paříži, 1998; reklamní agentura v Clichy, 2003) až po design (Table-bureau, 2003; Tapis-jardin, Chaise-feuille, Cabane à plumes, 2004).