Architektura 16. MFDF Ji.hlava

Nový ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě znamenal opět výzvu a řešení už klasického problému, jak s minimálním rozpočtem zahrát hodně muziky. Tak aby byl festival během těch pár dní ve městě znát.

Letošním leitmotivem festivalu bylo cílení – „míření do černého“ resp. otevření otázky, co může být či nebýt cílem – středem terče ať už pro filmové dokumentaristy či pro každého z nás. Ve festivalovém grafickém vizuálu, už tradičně vytvořeném Jurajem Horváthem, byl všudypřítomný motiv pouťového barevného terče. Terč a typografii jsme si pro potřeby aplikace na festivalovou architekturu upravili do podoby stencilu.

Půjčili jsme náklaďák tzv. europlotů, jakými se běžně ohrazují např. staveniště, nakoupili spoustu levné balicí folie, sponzorsky získali pár kubíků levného řeziva – netříděných prken a střešních latí a nakonec sehnali spoustu starých židlí. To vše se stalo základem festivalové architektury. Jako vždy punkové, ale funkční a sloužící svému účelu. Vybaveno bylo festivalové centrum s kavárnou a obvyklými službami pro festivalové diváky i filmové profesionály (vč. tzv. „message boxů“ - poštovních schránek, letos spíše obálek, pro všechny festivalové hosty), v Jihlavě se objevily velké poutače označující festivalové sály, gigantický světelný nápis „za babku“ dostalo DKO (splněný to sen prezidenta festivalu Marka Hovorky, který si vždy přál velký festivalový neon, na nějž ovšem nikdy nebudou finance). Od DKO  se rozběhly židle ve festivalových barvách. A na jihlavském Masarykově náměstí jsme postavili velké bludiště, symbol hledání a nacházení cesty, s odměnou uprostřed. Rozhledna celá postavená jen ze subtilních netříděných prken umožnila získat nadhled nad správnými i slepými cestami, nad trefami do černého i míjením terče. Citlivý jihlavák mohl z netradičního horizontu uvidět novým pohledem to, co běžně nechává nepovšimnuto. Bylo příjemné sledovat, jakou oblibu si bludiště s vyhlídkou získalo u místních dětí a, nejen skrze ně, i mnoha dospělých.

Když jsem měl krátce před festivalem popsat koncept letošní architektury festivalu pro urgentní tiskovou zprávu, ležel jsem shodou okolností právě v nemocnici a zmohl jsem se tak jen na následující „Ji.hlavskou alias postnarkotickou“ báseň. Pro mne možná stále vystihuje letošní koncept nejlépe.

Zeď, zábrana, brána, plot...

brání, chrání, míří, vede...

stop i spot. 

Podzimní Ji.hlavou Masaryk bloudí 

od Prioru po při.

Z nadhledu hleď!

Omotat, nastříkat, natřít, potřít 

Popři to! 

Opři se, posaď se. 

Červená, modrá, okrová... 

městem kráčí židle,

festivalová...