|
Na pozemku stál původně objekt postavený pravděpodobně v době první republiky. Jednalo se o standardní rodinný dům s valbovou střechou, typický pro městskou zástavbu v nižších výškových polohách, v místním prostředí působil jakoby omylem zapomenutý. Postupem let byl rádoby horsky dostavován. Investor si byl vědom, že případná přestavba původního objektu by nové řešení velice limitovala, a jednoznačně se rozhodl původní objekt zdemolovat a postavit dům zcela nový. Navržený objekt je určen pro rekreaci rodiny a přátel (v daleké budoucnosti není vyloučeno trvalé užívání). V přízemí hlavní části domu je řešena v podstatě bytová jednotka pro majitele, v patře tři samostatné ubytovací pokoje s vlastními hygienickými buňkami a společnou kuchyňkou. V podkroví je navržen velký společenský prostor s barem a kulečníkem, poskytující panoramatický výhled na celé údolí. V pomocném objektu je řešena garáž, prostor pro kola a lyže, sauna s příslušenstvím a přístřešek na dřevo. Dům byl navržen jako kompaktní, uzavřený, rustikální. Objekt se sice určitým způsobem odvolává na architekturu původní zástavby v Jizerských horách, záměrně však není tvarovou napodobeninou místních chalup. Je cíleně řešen jako ve svém prostředí odlišný a jedinečný, byť hmotou ani velikostí okolí nedominuje.
Objekt tvoří dvě k sobě kolmé jednoduché podélné hmoty se sedlovými střechami. Obě hmoty jsou navzájem propojeny pouze lehkou skleněnou stříškou. Mezi hmotami je ponechán krytý průchod spojující nástupní plochy s intimním prostorem za domem. Ten pak přechází do volných, nezastavěných jizerskohorských luk. Základní hmota domu má celokamenné fasády s ostře řezanými otvory oken. Dům, byť se tváří jako kompaktní a uzavřený, nabízí zároveň uživateli jedinečné výhledy do okolí (rohové okno v obytné části přízemí, široký vikýř v podkroví). Po kamenných fasádách se pohybují bytelné dřevěné žaluzie, které spoluvytvářejí pohledovou variabilitu fasád, a dům svým výrazem reaguje na přítomnost majitele. Inspirací pro řešení „kamenného“ domu byly původní objekty v Jizerských horách – jako je např. bývalá sklárna na Jizerce, původní větrný mlýn v Horním Polubném či řada běžných hospodářských stavení. Pro konečný výraz domu měl zcela zásadní význam použitý materiál (místní, tzv. liberecká žula z lomu Ruprechtice) a způsob vyzdění – při realizaci jsme se snažili co nejvíce přiblížit historickým strukturám zdiva.
Přízemní pomocný objekt má všechny fasády obložené dřevem (jako kontrast ke „kamenné“ hlavní hmotě). Pro obklad fasád i žaluzie na hlavním objektu bylo použito povětrnosti odolné dřevo – červený cedr. Dřevo je ponecháno v přírodním stavu bez nátěrů k přirozenému stárnutí. Svislé konstrukce domu jsou vyzdívané z keramických tvarovek. Fasády jsou řešeny jako sendvič – k nosné konstrukci je přidána tepelná izolace (polystyren tl. 12 cm) a kamenná přizdívka tl. cca 17 cm kotvená k nosnému zdivu pomocí ocelových kotev. U pomocného objektu tvoří líc fasád dřevěný obklad ze svislých prken na dřevěném roštu (oboje červený cedr) s nerezovými spojovacími prvky. Stropy jsou monolitické železobetonové. Střecha má dřevěný krov s vloženým ocelovým rámem (uvolnění prostoru v podkroví). Krytina je z předzvětralého titanzinkového plechu. Střešní okapy jsou pohledově kryté a jsou vybaveny elektrickým ohřevem. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem, má vlastní studnu a je napojen na místní kanalizační systém.
Psáno pro časopis Architekt 1/2010