Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov

Stavba nahradila tovární haly bývalé Ringhofferovy továrny, pozdější Tatra ČKD na Smíchově. Návrh ovlivnily tři základní činitele - urbanistické souvislosti, památková ochrana a rozsah projektu.
Urbanistické řešení spočívá v navázání na stávající městskou strukturu. Původní továrna tvořila uzavřený areál velikosti několika městských bloků. Hlavní pasáž centra o délce 200 m doplňuje místní uliční síť. Příčná pasáž vedoucí ze Štefánikovy ulice tvoří nové spojení přes terasu ve 2. NP a po nové lávce přes Kartouzskou ulici na vrch Sacre Coeur. Hlavní pasáž rozděluje stavbu na vyšší hmotu, uzavírající bloky domů podél Štefánikovy ulice a nižší zelenou střechu, která navazuje na zelené parcely pod vrchem Sacre Coeur se soliterní výstavbou.
Památková ochrana bývalé továrny se vztahuje pouze na tzv. Velkou a Malou Ringhofferovu vilu (které nejsou součástí projektu) a uliční secesní fasádu kovárny v Plzeňské ulici. Zachovat větší část areálu, např. tovární komíny se nepodařilo. Fasáda kovárny je doplněna novými bočními fasádami, takže působí jako objekt integrovaný do hmoty stavby.
Rozsah projektu a jeho náplň odpovídá předměstským obchodním centrům s hypermarketem, obchody, butiky, multikinem, restauracemi a rychlým občerstvením. Na Smíchově se podařilo integrovat tento projekt do městské struktury se svými negativními i pozitivními důsledky. Sem patří dopravní zatížení - podzemní parkoviště pojme 2 000 aut. Proti tomu stojí neodlévání obchodu a zábavy na okraje Prahy, dostupnost MHD a posílení významu centra.
Z parku Sacre-Coeur, který byl zrekonstruován v rámci investice centra a nově zpřístupněn ze Smíchovské kotliny, je nejlépe patrný rozsah celého projektu. Hmota stavby připomíná mírně se zvedající zelený kopec proťatý linkou zasklení hlavní pasáže v délce 200 m. Proti vrchu Sacre-Coeur tak stojí umělý kopec klesající dole u Ringhofferovy vily strmě dolů. Na střeše je obytná terasa se vzrostlými platany, přístupná jak z centra, tak z Kartouzské ulice venkovním schodištěm. Dalším spojením bude lávka pro pěší, která se zapíchne do otvoru v betonové fasádě v Kartouzské ulici. Za linkou pasáže měly vyrůst v budoucnu dvě patra bytů, a uzavřít tak hmotu bloku u Štefánikovy ulice.
V ulicích byl záměr rozčlenit stavbu do více typů fasád a objemů odpovídajících měřítku a významu místa.
Hlavní vstupní fasáda v Plzeňské ulici navazuje na funkcionalistické domy u Anděla. Na stávající uliční čáru navazuje mléčně zasklená betonová věž s výtahy pro budoucí nástavbu bytů. Za ní hmota stavby ustupuje a vytváří předprostor hlavního vstupu. Před matnou černí titanzinkové hlavní fasády je jako zářící matnice předsazený objekt s dvojitou skleněnou fasádou s reklamním pásem. Fasádu nahoře překrývá ubíhající mohutné křídlo markýzy. Do hlavní fasády se naproti ulici Stroupežnického propisuje celá šířka pasáže v podobě lehké prosklené fasády se vstupem.Předprostor uzavírá hmota staré kovárny s historickou fasádou a nově řešenou boční fasádou se vstupem do pasáže podél fasády kovárny.
Sekvence fasády v nové Radlické ulici je dvoupodlažní. Obchody s výkladci v Plzeňské ulici vystřídá betonový parter z rozměrných prefabrikátů s vjezdem do zásobovacího dvora hypermarketu. Druhé patro je překryté fasádou z titanzinku s pásovým oknem kanceláří obchodu. Fasáda se u „Velké vily“ Ringhofferů lomí a vytváří parčík v okolí vily s unikátní strmou zelenou střechou, podél které stoupá veřejné schodiště k lávce a střešní terase.
Fasáda v Kartouzské ulici z betonových panelů s nepravidelným rozmístěním vrat, oken a větracích mříží se tváří jako odřez kopce a svým měřítkem tvoří protiváhu protějšího vrchu a dopravních staveb předpolí Strahovského tunelu. Pod fasádou jsou v trávníku umístěny prosklené kostičky vjezdů do parkingu.
V „městskou“ fasádu se mění u vyústění hlavní pasáže v podobě skleněného bloku s loubím v parteru. Zde se opět objevují výkladce obchodů vystřídané s obkladem z nerez oceli. Bílá omítková fasáda kontrastuje s černým horizontálním blokem, nad kterým po fasádě klesá šikmá lávka z kinosálů multikina. Prosklenou schodišťovou věží se uzavírá okruh téměř 595 m uličních fasád.
Konstrukční systém tvoří železobetonový monolitický skelet s rastrem sloupů 12,5 x 7,5 m v podzemních podlažích a 12,5 x 15 m v nadzemních podlažích. Stropní deska s průvlaky je v nadzemních podlažích předpínaná. Konstrukce multikina je z ocelových válcovaných profilů.
Centrum má tři podzemní podlaží garáží s vjezdy z Kartouzské ulice a tři nadzemní podlaží propojené hlavní pasáží s galeriemi a pojízdným chodníkem. Od ní se u vstupu z Plzeňské ulice odděluje v mírném úhlu vedlejší pasáž, která se s hlavní pasáží opět spojí v centrálním prostoru u vchodu z Kartouzské ulice. Prostor je kruhovými otvory s eskalátory propojen přes všechna podlaží a nahoře má prosklenou střechu. Kromě hypermarketu zabírajícímu většinu ploch nalevo od pasáže v 1. a 2. NP, je v centru přes 100 obchodů a butiků ve třech podlažích. Třetímu podlaží dominují stravovací jednotky rychlého občerstvení a restaurace a v závěru pasáže je multikino s 12 promítacími sály.
Původní záměr pasáže v podobě „zasklené ulice“ se stromořadím a prosklenými mosty a plošinami nebyl novým majitelem centra akceptován a jeho místo zaujal projekt francouzských architektů CVZ, pracujících pro společnost Carrefour. Projekt interiéru se svými výrazovými prostředky zásadně odlišuje od původního návrhu D.A. Studia. Podle názoru investora naplňuje představu komerčního centra.
D.A. Studio je autorem konceptu řešení ve stupni územní rozhodnutí, stavební povolení a spolupráce na prováděcím projektu. D.A. Studio je autorem fasád, včetně výkonu autorských dozorů, zatímco interiér společných částí centra (pasáž včetně ocelové nosné konstrukce zastřešení, garáže, atd.) nebyl realizován podle jeho návrhů.