Villa Jurkovič renovation

Vlastní vilu architekta Dušana Jurkoviče získal stát do svého majetku dnem 30. 8. 2006, téměř přesně 100 let od jejího dokončení. V českém prostředí je dům svébytnou reflexí myšlenek britského hnutí Arts and Crafts a dobového etnografismu, současně je programovým projevem emancipující se slovanské inteligence. 
Cílem projektu, realizovaného Moravskou galerií v Brně díky prostředkům z tzv. Norských fondů, byla nejen celková obnova a restaurování domu jako jedinečného exponátu, ale především jeho zpřístupnění pro veřejnost jako živého kulturního a studijního místa – Centra Dušana Samo Jurkoviče, a to v souvislostech středoevropských. Současně má projekt posílit identitu brněnského vilového předměstí vytvořením komunitního prostoru a volně přístupné zahrady. Vše je provedeno bez bariér.
Projektu obnovy předcházel rozsáhlý komplexní průzkum a inventarizace, které nasměrovaly další úvahy o možnostech prezentace, interpretace a metody obnovy domu. Vnitřní prostory byly rozděleny podle míry autenticity a architektonického významu do čtyř kategorií (1 - plně obnovitelné s mobiliářem, 2 - plně obnovitelné bez původního mobiliáře, 3 – převážně neautentické, podružné, 4 – využitelné pro nové vestavby).
Zásadou projektu bylo nepřepisovat původního autora a nezastírat navrstvenou historii domu. Co nebylo zjištěno s jistotou, bylo ponecháno raději nedopovězeno či stylizováno. Hlavní obytné prostory přízemí jsou představeny v podobě blízké počátku dvacátého století, kdy je obývala Jurkovičova rodina. Tam, kde existuje přesná fotografická a plánová dokumentace zařízení domu a byly dochovány jeho fragmenty (hlavní hala s knihovnou), je interiér obnoven do své úplnosti: torza originálů zařízení restaurována a doplněna stylizovanými replikami chybějících částí. Tam, kde je informací o interiéru méně, jsou místnosti restaurovány bez nábytku a doplněny novou expozicí.
K historickým interiérům přibyly prostory nově pojaté: půdní vestavba badatelny - dokumentačního centra, která nahradila dožilou podkrovní místnost z osmdesátých let, a v suterénu návštěvnické zázemí, které nahradilo vestavbu krytu z padesátých let a zahrnulo i další sklepní prostory. Pro bezbariérové zpřístupnění celého domu přibyla na jihovýchodní fasádě rampa do podzemního podlaží a uvnitř domu výtah. Nově vložené formy vedou se stavbou „strukturální dialog“, od původního domu je odlišuje mimo jiné bílá povrchová úprava v různém zpracování. Na fasádu byla v novém autorském pojetí navrácena chybějící skleněná mozaika na námět pohádky Bača a Šiarkan.
Podstatou restaurátorských zásahů bylo odkrytí původních lazurních povrchů dřeva a původních výmaleb, aniž by byly provedeny celoplošné sjednocující úpravy. Dům tak částečně získal zpět své pozoruhodné barevné řešení, založené na kombinaci přírodních povrchů materiálů s lazurními a krycími barvami, a to jak v interiéru, tak i v exteriéru. Retuše byly minimalizovány i za cenu vizuální nedokonalosti či nedokončenosti.
Stavební obnova domu zahrnovala kompletní sanaci vlhkosti suterénu, posílení stropních konstrukcí, opravu střechy, obnovu a doplnění technických sítí (včetně automatického hasícího systému). Rozsah poškození krovu vyžadoval sejmutí krytiny na více než 2 měsíce a ochrana stavby si tedy vyžádala postavení dočasného „domu nad domem“ tvořeného řadou lešenových věží nesoucích velkorozponové dřevěné vazníky. Do krovu byly doplněny chybějící kleštiny a táhla, u všech původních prvků byla zjištěna míra poškození a provedena oprava protézováním, injektážemi apod. Dochovaná původní střešní krytina byla během oprav krovu zbavena solí ve vodní lázni a poté vrácena zpět. Nová ocelová konstrukce výtahové šachty byla do domu vložena shora, odstrojenou střechou. Ode všech konstrukcí domu s výjimkou základů je šachta stavebně oddělena kvůli eliminaci chvění i kvůli možným budoucím přirozeným tvarovým změnám dřevěné konstrukce domu. Kvalitní venkovní škrábaná omítka provedená v letech 1965-68 na křehkém původním korkovém podkladu byla ponechána a vyspravena. Při obnově interiéru bylo nutné omezit na minimum zásahy do původních omítek a korkových desek pod nimi, proto byly pro rozvody všech sítí využity podlahy, odkrývané i z důvodů statických. Technologickým jádrem domu je suterén. Originální funkční litinová tělesa byla ponechána a doplněna novým zdrojem tepla a oddělenou regulací. Torza tří elektrických lustrů (z haly, knihovny a arkády), nalezená na půdě domu, byla restaurována a doplněna do úplného a funkčního stavu.
Podobně jako u obnovy domu byly i v zahradě ponechány stopy uplynulých sta let v podobě vybraných kvalitních mladších dřevin, které zahradu kompozičně neporušovaly (například vistárie na arkádě, javor v jihozápadním rohu zahrady, řada ovocných stromů a některé jehličnany). Pod tímto pomyslným vzrostlým horizontem byla „archeologicky“ obnovena zaniklá původní kompozice cest a dosazena většina původního sortimentu výsadeb podle dochovaného Jurkovičova plánu.