Pavilon „Y“

Jak stavět? Odpověď nehledejme u architektů nebo teoretiků architektury. Dávno je předběhli politici, lobbisté, normotvůrci, ochránci přírody a další aktéři vstupující do povolování staveb. Vyhovět všem jejich vyhláškám, požadavkům, získat desítky souhlasných stanovisek, to je mantra současné architektury. Zorientovat se ve složité spleti občas i protichůdných požadavků dokáží jen ti nejschopnější architekti. Uspokojit v návrhu vědeckou i ideovou stránku architektury je stále složitější a prostoru pro kreativitu ubývá.

Jedním z architektů, který ve výše popsaných bitvách pravidelně vítězí, je Adam Rujbr. Společně se svými kolegy v ateliéru zaujal před lety ke zpřísňujícím se normám konstruktivní přístup a naučil se v nich "chodit". Aktivně se zajímá o technické novinky, testuje je na vlastní kůži a dal by se v kontextu české architektury označit za evangelistu ekologicky odpovědného přístupu ke stavění. Extrémně se ho dotýkají otázky ochrany klimatu, doslova jimi "žije". Současně si ale uvědomuje zesilující napětí mezi technickým přístupem k řešení klimatické krize a zachováním přirozenosti a psychické pohody uživatelů staveb. Je důležité, aby při debatě o kilowatthodinách neutichly fenomény kompozice, světla, materiálů a lidské psychiky.

V portfoliu ateliéru Adam Rujbr Architects se poslední dobou objevuje čím dál více zdravotnických staveb. Architekt Rujbr v nich vidí velkou příležitost, jak může současná architektura prospět společnosti a zlepšit mnohdy tristní prostředí stávajících českých nemocnic. Navazuje tak na odkaz titána typologie zdravotnických staveb, profesora Bedřicha Rozehnala, který se ocitl v podobné situaci po první světové válce a zdravotnické stavby se pro něj staly celoživotním posláním.

Z mého pohledu je doposud nejvýznamnější zdravotnickou realizací ateliéru Adam Rujbr Architects pavilon II. interní kliniky gastroenterologie a geriatrie v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci. Novostavba pavilonu nahradila nevyhovující budovu v sousedství a v rámci areálu dostala označení "Y". Areál olomoucké fakultní nemocnice je rozlehlý, je to de facto město ve městě. Zorientovat se v něm napomáhá odlišná architektura jednotlivých staveb, přesto neznalý návštěvník snadno ztratí směr. Je zřejmé, že se areál v minulosti rozvíjel živelně podle momentální prostorové potřeby jednotlivých lékařských odborností.

Pavilon Y se nachází v severozápadní části areálu a sousedí s budovami lékařské fakulty a pavilonů I. chirurgie, respektive alergologie a imunologie. S pavilonem chirurgie je propojen nadzemním proskleným tubusem-krčkem, což ocení pacienti a personál zejména v zimním období a při nepřízni počasí. Typologickou evolucí se ukázala koncepce jednotlivých pavilonů propojených komunikačními krčky jako nejvhodnější. Zachovává totiž lidské měřítko (na rozdíl od obrovských monobloků jako je například nemocnice v Brně-Bohunicích) a současně chrání provoz před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí (častá výtka na adresu Baťovy pavilonové nemocnice ve Zlíně).

Hmotová kompozice Pavilonu Y vychází z osvědčeného "hřebínku", kdy z páteřní hmoty vyrůstají jednotlivá křídla, která lze takto dobře prosvětlit a provětrat. S ohledem na zadání a limity parcely byla navržena křídla dvě a půdorys tak svým tvarem připomíná písmeno U. V prostřední části se nachází hlavní vstup orientovaný k parkovišti a vertikální komunikace. Dobré dislokaci jednotlivých provozních úseků paradoxně nahrála svažitá parcela, když bylo možné zrealizovat zásobování a servis v nejnižším podlaží a oddělit tak provoz pacientů od zaměstnaneckých a výukových prostorů. Orientace v budově je přehledná, komunikace do jednotlivých ordinací jsou krátké, ve vstupním podlaží lze navíc mezi křídly projít zkratkou-proskleným krčkem, který je přímým pokračováním krčku z pavilonu chirurgie. V posledních dvou podlažích se nachází lůžková část. Obsáhlý a rozmanitý stavební program se podařilo dobře dislokovat a komunikačně obsloužit. Klinika má zdravou kostru a tělní oběh.

Konstrukční systém kliniky byl zminimalizován na nosné obvodové 200 mm tlusté železobetonové stěny a několik vnitřních sloupů. Vše ostatní je demontovatelné, přestavitelné a z hlediska budoucího užívání domu flexibilně přizpůsobitelné. To je důležitý aspekt udržitelného stavění, kdy nebude nutné nevyhovující domy v budoucnu bourat, ale pouze vnitřně rekonstruovat a adaptovat k novému účelu. Dům má z důvodu maximální povolené výšky v dané lokalitě nezvykle nízkou konstrukční výšku podlaží – 3700 mm. To si vyžádalo použití sofistikovaných prefabrikovaných montovaných stropů. Stropy v horních podlažích jsou chlazené a pomáhají snížit nároky na klimatizaci. Dům je zateplen 300 mm tlustým kontaktním izolačním systémem. Nadpraží oken bylo zkoseno, aby se do interiéru dostalo dostatečné množství světla. Stereotypní rytmus oken na fasádě je narušován většími otvory respektive plnými pomlkami a fasáda tím pádem působí živějším, lidštějším dojmem. Jihovýchodní fasáda orientovaná do areálu nemocnice je ozdobena menšími plochami travertinového obkladu a z omítky vystupujícím plastickým akcentem písmene Y. Atrium budovy uzavírá černá ocelová konstrukce únikového schodiště sloužící oběma křídlům. Po treláži se již pnou rostliny a v příštích letech celou konstrukci únikového schodiště pohltí. Střecha objektu je zelená retenční. Tvarovou přísnost a barevnou úspornost fasád postupem času stále více kompenzuje právě zeleň v okolí, respektive na schodišti a v atriu.

Naprosto kruciální je u zdravotnických staveb jejich interiér a vnitřní pohoda. Je prokázáno, že interiér ovlivňuje výsledky léčby a má také vliv na potřebnou délku léčení. Architekt Rujbr se snaží v návrzích zdravotnických staveb maximálně využívat denní přirozené světlo a propojovat interiér s exteriérem. Neagresivní paleta materiálů doplněná nátěry v pastelových barvách činí pobyt v interiéru kliniky příjemnějším. Barvy hrají důležitou roli v orientačním systému budovy. Atraktivní kruhová svítidla na chodbách oživují racionální dispoziční uspořádání. Vše korunuje designový mobiliář, který je v této typologii nadstandardem. V prostoru převládají uklidňující horizontální linie a proporce. Jasným důkazem kvalitní interiérové pohody je kondice personálu, který i přes náročnost každodenního zodpovědného povolání působí svěže a sympaticky.

Pavilon Y Fakultní nemocnice v Olomouci je první zdravotnické zařízení postavené v České republice v pasivním energetickém standardu (15 kWh/m²). To je vzhledem k energetické náročnosti takového provozu obdivuhodné. Úspory v dalších letech vyváží vyšší náklady vložené do projektování a výstavby. Největším úspěchem architektů však je, že dokázali skloubit technickou stránku projektu s pohodlím a praktičností pro pacienty, personál a studenty medicíny. Vracíme se tak ke kořenům profese, jejíž podstata zůstává po staletí nezměněná. Rejstřík dovedností, které musí současný architekt ovládat, se však oproti starověkému Římu zásadně rozrostl. Hledání rovnováhy mezi technickými a estetickými požadavky, navíc se zájmem o pohodlí uživatelů bude výzvou i pro příští generace architektů. A ještě nesmíme zapomenout zachránit planetu.