Rekonstrukce bytu v Brně

foto: Barbora Ponešová

„Podle studie se nedá nic realizovat.“ To vám řekne asi každý architekt a skoro vždy je to pravda. Někdy, ve zcela výjimečných případech, to ovšem možné je. Musíte ale splnit tři podmínky: 1) místo stavby musí být do deseti minut chůze od vašeho ateliéru. 2) musíte mít štěstí na dodavatele, kteří namísto kreativity upřednostňují komunikativnost – když neví, nevymýšlejí, ale zavolají. 3) klientem musí být člověk pracující v logistice.
 
Rekonstrukce bytu v historickém domě na Jiráskově ulici v Brně byl právě tento případ. Investor a jeho přítelkyně nás oslovili hned po koupi bytu, který předchozí majitel opustil uprostřed rozdělané rekonstrukce – byt byl fakticky ve stavu hrubé stavby. Bydlet chtěli do tří měsíců. Velmi diplomaticky jsme se jim snažili sdělit, že je to zhola nemožné, a i když to byla pravda, stěhovali se (pravda, do ne úplně vybaveného bytu) jen o málo později. Studie zmíněná v úvodu nikdy nevznikla. Po odsouhlasení konceptu a vyzkoušení několika variant dispozičního řešení se přešlo rovnou k realizaci. Všechny následující věci se řešily na stavbě a výkresy vznikaly na počkání. Zní to jako dosti amatérský přístup, ale opak byl pravdou – vše se namísto na monitoru ověřovalo na místě. Tak byl například vybrán „bílý“ odstín laku nábytku, jež vypadal ve světle bytu nejpříjemněji, ale který je ve skutečnosti mírně dozelena. A výkres kladu dlažby, dodávané „random“ způsobem vždy po třech z osmi možných vzorů, vznikl v nedaleké kavárně způsobem, který pozorovateli zvenčí musel připadat jako hraní pexesa.

foto: Barbora Ponešová

Fakt, že byt byl prakticky rozestavěný, velmi usnadnil některá rozhodnutí a značně zrychlil nutné průzkumy. Bylo rovněž snazší napravit některé hrubé chyby, provedené předchozí partou především při výměně instalací. Kromě několika málo stavebních úprav souvisejících s kuchyní a koupelnou bylo rozhodnuto o ponechání původní dispozice a byla vytýčena snaha o záchranu všeho původního, co bylo možné. Týkalo se to především výplní otvorů – jak dveří, tak oken; oboje byla vzorně repasována. Totéž platí pro podlahy, s výjimkou kuchyně, koupelny a šatny jsou tak všude původní vlýsky. Tento přístup rovněž vyústil v nejvýraznější výtvarný prvek celého bytu, dva fragmenty souvrství maleb nalezených pod svrchní vrstvou. Obě plochy se objevují v obýváku, jedna jako pozadí knihovny a jedna jako abstraktní obraz nad jídelním stolem. Jejich barevnost také určila práci s barvami v dalších místnostech, šedě vymalované plochy proto nejsou neutrální, ale lehce do modra. S tím souvisí i výběr šedomodré dlažby z produkce Refin a několik výrazných kontrastujících akcentů – technická skříň v koupelně, pás nad pracovní deskou v kuchyni a podlaha v šatně tak v souladu se svou provozní funkcí nesou barvu sytě žlutou. Další akcenty se pak objevují už v podobě mobiliáře s duchem retra – modré křesílko od Miroslava Navrátila, židle a stoly v ložnici dánského výrobce Hay nebo lehce předesignovaný pivní set v kuchyni (pípa se nachází ve spíži).

I přes poněkud nestandardní průběh návrhu a realizace dopadla rekonstrukce k oboustranné spokojenosti. Obecně však podobný postup nelze doporučit. Nemáte li výborný organizačně-logistický talent, váš architekt sídlí dále než deset minut chůze od místa stavby a váš dodavatel ví všechno nejlíp, rozhodně nic nerealizujte podle studie.