Rekonstrukce cihelného řadového domu v Karlsruhe
Řadové domy v německém Karlsruhe byly postaveny v 70. letech minulého století dle projektu místního profesora architektury. Vyznačují se jistou precizností, ale již nevyhovují současným požadavkům pro bydlení. Během rekonstrukce byla respektována původní myšlenka a koncepce návrhu.
Na rozdíl od běžných řadových domů je tento odlišný svou otevřeností do uličního prostoru. Do ulice je orientován hostovský apartmán, pokoj či kuchyně hlavní bytové jednotky.
Okna zůstávají na svých původních místech. Konstrukčně ani kompozičně není žádoucí do tohoto uspořádání jakkoli zasahovat. Z oken jsou ovšem odstraněny původní parapety a jsou protaženy na úroveň podlahy, a to jak v přízemí tak i v patře. Před objektem je za tímto účelem vyhrabána zemina a jako vyrovnání mezi terén před okny a ulicí je využita vertikální zahrada se zabudovaným venkovním schodištěm.
Protažením oken dochází k celkem zásadní změně ve vnímání uliční fasády. Fasáda je nyní výrazně vertikálně dělena třemi pásy oken.
Zahradní fasáda kopíruje principy fasády uliční, okna v patře jsou také zbavena parapetů
Z pohledu dispozice původní dům obsahoval zádveří (nebo také filtrační místnost) v hlavním pobytovém prostoru a tento segment byl vymezen tenkou cihelnou příčkou a vestavnými policemi. Nová úprava počítá s vymezením zádveří mimo prostor denní zóny. Výsledkem je větší plocha v oblasti kuchyně / jídelny a taktéž čistější geometrie. Nový filtr vzniká podél dřívějšího atria, přesně mezi garáží a samotným domem.
Zatímco v jiných projektech je kuchyně s jídelnou mírně upozaďována, aby primárně vynikl reprezentativní obývací pokoj, zde je tomu naopak. Návštěvník rodinného domu v Karlsruhe ochutnává jako první právě kuchyni s jídelnou.
Obývací pokoj je klidný, neděje se zde nic unikátního a excentrického. Je vybaven dvojicí rovných sedaček, odlehčenou nábytkovou stěnou a konferenčním stolkem. Štítová stěna je obložena dřevěnými deskami, které jsou diagonálně seříznuté a reagují na přítomnost průběžného střešního světlíku. Směrem do zahrady se nachází kontinuální vyvýšené prosklení – a to jak podél atria, tak podél venkovní terasy.
Terasa domu vychází z původních principů, které navazují na konstrukční systém vnitřní stavby. Vnější nosníky navazují na vnitřní a vnější sloupky navazují na sloupky vnitřní a příčky. Ve výsledku dochází k redukci terasy přibližně o polovinu. Prostor uvolněný redukcí fasády je přeměněn v atrium se soukromou zahradou.
Nová pergola se skládá ze tří částí – komunikační a rozptylová, hlavní a sekce pro venkovní kuchyň. Rozptylová část přiléhá přímo k obývacímu pokoji, zastřešení je řešeno lamelami orientovanými kolmo na fasádu denní zóny. Prostřední – hlavní – sekce je navržena jako pobytová, nachází se zde sedací souprava a stolek. Zastřešení je opět řešeno lamelami, ale v tomto případě jsou uloženy rovnoběžně s fasádou společenské zóny. Poslední část je řešena s venkovní kuchyní a barem, v tomto případě je použito fixní, plné zastřešení.
Zahradní fasáda kopíruje principy fasády uliční, okna v patře jsou také zbavena parapetů a také tak dohází k propojení s okny v suterénu.
Rodinný dům v Karlsruhe je specifický tím, že je poměrně důsledný – co se týče minimalizace komunikačních ploch. Jedinou anomálii představuje vstupní předprostor ložnice, který byl dříve propojen průhledem do území jídelny / kuchyně. Nyní je tento kontakt "zablokován" skleněnou vinotékou, která vytváří záměrný fyzický předěl. Takto vzniká další místnost = vítané předsálí samotné ložnice = žádoucí zvukový filtr.
Rodičovská koupelna je zásadně poznamenaná přítomností střešních světlíků. Jejich existence je důležitá i z pohledu komplexní kompozice. Rozmístění zařizovacích předmětů zřetelně reaguje na pozice "stropních oken".
V jižním křídle stavby se rozprostírá anglický pokoj – nachází se přímo pod ložnicí a jejím předsálím. Současně se jedná o jedinou místnost v domě, která praktikuje individuálně odlišný design. Jak už prozrazuje název samotného pokoje, tady se sází na retro, tmavé (třešňové) dřevo a rustikální nábytek.
Ve spodním podlaží se nachází apartmán, který je, co se týče půdorysu, řešen symetricky. Levou přihrádku vyplňuje obývací pokoj, pravou zase ložnice. Uprostřed se nachází vstupní zádveří a kuchyně sloužící jako průchozí provoz. Dané řešení lze vnímat jako maximálně efektivní. Na relativně malé ploše jsou zaneseny čtyři regulérní místnosti a ani jedna neoplývá zjevnými (prostorovými) handicapy.
V celém rozsahu apartmánu jsou směrem do zahrady rozšířeny okenní otvory – a to na úkor "historických" parapetů. Výsledkem je větší kontakt s předprostorem domu (a koneckonců i s ulicí), avšak také významně posílené prosvětlení (proslunění).
Na rozdíl od běžných řadových domů je tento odlišný svou otevřeností do uličního prostoru. Do ulice je orientován hostovský apartmán, pokoj či kuchyně hlavní bytové jednotky.
Okna zůstávají na svých původních místech. Konstrukčně ani kompozičně není žádoucí do tohoto uspořádání jakkoli zasahovat. Z oken jsou ovšem odstraněny původní parapety a jsou protaženy na úroveň podlahy, a to jak v přízemí tak i v patře. Před objektem je za tímto účelem vyhrabána zemina a jako vyrovnání mezi terén před okny a ulicí je využita vertikální zahrada se zabudovaným venkovním schodištěm.
Protažením oken dochází k celkem zásadní změně ve vnímání uliční fasády. Fasáda je nyní výrazně vertikálně dělena třemi pásy oken.
Zahradní fasáda kopíruje principy fasády uliční, okna v patře jsou také zbavena parapetů
Z pohledu dispozice původní dům obsahoval zádveří (nebo také filtrační místnost) v hlavním pobytovém prostoru a tento segment byl vymezen tenkou cihelnou příčkou a vestavnými policemi. Nová úprava počítá s vymezením zádveří mimo prostor denní zóny. Výsledkem je větší plocha v oblasti kuchyně / jídelny a taktéž čistější geometrie. Nový filtr vzniká podél dřívějšího atria, přesně mezi garáží a samotným domem.
Zatímco v jiných projektech je kuchyně s jídelnou mírně upozaďována, aby primárně vynikl reprezentativní obývací pokoj, zde je tomu naopak. Návštěvník rodinného domu v Karlsruhe ochutnává jako první právě kuchyni s jídelnou.
Obývací pokoj je klidný, neděje se zde nic unikátního a excentrického. Je vybaven dvojicí rovných sedaček, odlehčenou nábytkovou stěnou a konferenčním stolkem. Štítová stěna je obložena dřevěnými deskami, které jsou diagonálně seříznuté a reagují na přítomnost průběžného střešního světlíku. Směrem do zahrady se nachází kontinuální vyvýšené prosklení – a to jak podél atria, tak podél venkovní terasy.
Terasa domu vychází z původních principů, které navazují na konstrukční systém vnitřní stavby. Vnější nosníky navazují na vnitřní a vnější sloupky navazují na sloupky vnitřní a příčky. Ve výsledku dochází k redukci terasy přibližně o polovinu. Prostor uvolněný redukcí fasády je přeměněn v atrium se soukromou zahradou.
Nová pergola se skládá ze tří částí – komunikační a rozptylová, hlavní a sekce pro venkovní kuchyň. Rozptylová část přiléhá přímo k obývacímu pokoji, zastřešení je řešeno lamelami orientovanými kolmo na fasádu denní zóny. Prostřední – hlavní – sekce je navržena jako pobytová, nachází se zde sedací souprava a stolek. Zastřešení je opět řešeno lamelami, ale v tomto případě jsou uloženy rovnoběžně s fasádou společenské zóny. Poslední část je řešena s venkovní kuchyní a barem, v tomto případě je použito fixní, plné zastřešení.
Zahradní fasáda kopíruje principy fasády uliční, okna v patře jsou také zbavena parapetů a také tak dohází k propojení s okny v suterénu.
Rodinný dům v Karlsruhe je specifický tím, že je poměrně důsledný – co se týče minimalizace komunikačních ploch. Jedinou anomálii představuje vstupní předprostor ložnice, který byl dříve propojen průhledem do území jídelny / kuchyně. Nyní je tento kontakt "zablokován" skleněnou vinotékou, která vytváří záměrný fyzický předěl. Takto vzniká další místnost = vítané předsálí samotné ložnice = žádoucí zvukový filtr.
Rodičovská koupelna je zásadně poznamenaná přítomností střešních světlíků. Jejich existence je důležitá i z pohledu komplexní kompozice. Rozmístění zařizovacích předmětů zřetelně reaguje na pozice "stropních oken".
V jižním křídle stavby se rozprostírá anglický pokoj – nachází se přímo pod ložnicí a jejím předsálím. Současně se jedná o jedinou místnost v domě, která praktikuje individuálně odlišný design. Jak už prozrazuje název samotného pokoje, tady se sází na retro, tmavé (třešňové) dřevo a rustikální nábytek.
Ve spodním podlaží se nachází apartmán, který je, co se týče půdorysu, řešen symetricky. Levou přihrádku vyplňuje obývací pokoj, pravou zase ložnice. Uprostřed se nachází vstupní zádveří a kuchyně sloužící jako průchozí provoz. Dané řešení lze vnímat jako maximálně efektivní. Na relativně malé ploše jsou zaneseny čtyři regulérní místnosti a ani jedna neoplývá zjevnými (prostorovými) handicapy.
V celém rozsahu apartmánu jsou směrem do zahrady rozšířeny okenní otvory – a to na úkor "historických" parapetů. Výsledkem je větší kontakt s předprostorem domu (a koneckonců i s ulicí), avšak také významně posílené prosvětlení (proslunění).
0 comments
add comment
