Rodinný dům se studiem v Podbabě

Návrh se snažil zohlednit omezení daná polohou pozemku a využít na první pohled skryté předpoklady a půvaby tohoto svébytného místa. Naplnění těchto ambicí bylo možné dosáhnout pouze radikální změnou koncepce zástavby pozemku, který se nachází v krásné poloze na úpatí skalního masivu, ale v těsné blízkosti železniční tratě Praha – Ústí n. Labem. Na místě stavby stál třípodlažní dům z konce 19. století. V době zahájení projektových prací byl již dlouhodobě neobývaný a zdevastovaný, částečně i zdemolovaný v rámci pozastavené realizace projektu stavby činžovního bytového domu. Zachovaly se pouze nosné zdi, které však byly provlhlé až do výše parapetů oken v přízemí.
Stavba neměla vlastní dvůr nebo zahradu, kromě prostoru úvozu zatíženého břemenem průchodu na sousední pozemek zde byl pouze malý nezastavěný prostor před vnějším vstupem do patra na severní straně pozemku. Vzhledem ke konfiguraci terénu na úpatí skalního masivu měl dům největší zastavěnou plochu v přízemí, k bydlení bylo využíváno i podkroví a také do skály zapuštěný suterén. Obytné místnosti byly orientovány na jihovýchod do úvozu podél železniční trati a na jihozápad k dříve veřejné cestě, která však dnes patří sousednímu pozemku.
Za základ koncepce rekonstrukce domu bylo zvoleno řešení, které obrací orientaci domu směrem dovnitř nově založené zahrady pod skalním masivem na úpatí kopce, vzniklé zmenšením zastavěné plochy přízemí mezi skálou a domem. Chtěli jsme udržet periferní kontext okolí stavby, proto jsme respektovali tradiční formu fasády stávajícího domu směrem do ulice, i když ji nakonec nebylo možné z technických důvodů v celé délce v původní fyzické podobě použít a byli jsem nuceni postavit její volnou repliku. Obvodovou zeď domu jsme použili jako ochranný obal nového domu otevřeného do zahrady, vymezující hranici pozemku, stavby i zahrady.
Půdorysy domu schovaného za obvodovou zdí jsou velmi jednoduché. Potřeba ponechat co největší zahradu vedla k volbě jednotraktové, velmi přehledné dispozice s lineárně řazenými provozy podél obvodové zdi. Obslužné místnosti jsou řešeny jako boxy vložené do volně plynoucího obytného prostoru přízemí domu. Fasáda do dvora je pojata jako struktura plochých pilastrů, původně navržených z režného zdiva, později provedených v cementové stěrce. Otevřeností dvorní fasády jsme se snažili interiér domu maximálně propojit se zahradou, aby se eliminovaly omezené prostorové možnosti staveniště a uzavřenost vnějších obvodových zdí směrem k železniční trati. Charakter domu z pohledu od zahrady je současný a zároveň svojí jednoduchou a lapidární tektoničností i tradiční. Formou i otevřeným prostorovým řešením připomíná zahradní altán přistavěný k obvodové zdi.
Na úrovni polozapuštěného suterénu orientovaného do úvozu pod tratí je nárožní část dispozice využita jako vstup do domu a pokoj hosta s vlastním zázemím, v zadní části je ze vstupní haly i samostatným vstupem přístupné studio. Přízemí a podkroví orientované do zahrady a na skalní masiv jsou celé využity k bydlení. Z hlediska dvora resp. zahrady je dispozice domu přízemní, částečně dvoupodlažní. Nad kuchyní a jídelnou je další ložnice s galerií otevřenou do prostoru obývacího pokoje. Navržené úpravy umožňují v budoucnu dům rozdělit a bez velkých stavebních zásahů umožnit pronájem části domu ke komerčním účelům.
Dům je řešen v přírodních materiálech včetně úprav okolního terénu. Jsou použity kámen, dřevo a tradiční omítky v přírodní barvě nebo titan-zinkový plech. V doplňkových konstrukcích kov v přírodní úpravě. Vnější fasáda bude částečně porostlá popínavou zelení. Nově vysázená zeleň na pozemku včetně zatravnění, keřů a popínavé zeleně by měla navazovat na stávající půvab divoké krajiny, proniknuvší ze skalnatého svahu do obytné zahrady.

Ladislav Lábus