Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
postrádám zeleň, nebo alespoň zajímavou úpravu terénu. Bez publikování dispozice nelze k domu,
bohužel, nic zásadního říci.
Skoro mám pocit, že investor se obrátil na architekty s žádostí o individuální projekt, ale dostal projekt typový, připravený někde v šuplíku. Vzhledem k velikosti, tvaru i orientaci pozemku je zvolené řešení jen těžko pochopitelné a zároveň jasně ukazuje, proč se obrátit na opravdu dobré architekty, u této formy domu bych bez váhání volil Markétu Cajthamlovou.
Architekti vše hrají na jedinou kartu a tou je orientace do ulice na SZ, těžko si dovedu představit výhled v tomto místě, který by toto řešení ospravedlnil. Volba nevhodného typu domu přináší samé minusy. Příjezdová cesta je opravdu neobyčejně odpudivě (a nesmyslně) provedena, tedy pokud nechce majitel provozovat (namátkou) hlídané parkoviště. Naštěstí včas si někdo všiml, že u takto velkého domu není prakticky žádný úložný prostor a tak jsou vrata garáže (oproti oběma půdorysům) posunuta dopředu a původní garáž je věnována ukládání věcí. Dispoziční řešení je celkem čisté, tak nějak u této formy domu předpokládané, ale jinak poněkud nelogické. Vstup je ještě docela ok, jen mě zaráží, že garáž nemá dveře ven na pozemek. Velikost toalety nechápu, snad jen že tam prostě zbyl tento prostor. Bezradně řešený obytný prostor je pro mě vzhledem k dostatečné velikosti až zarážející. Sedací nábytek je umístěn tak, že si většina sedících výhled příliš neužije, prostor mezi sedačkou a televizí je neúměrně velký a zcela nevyužitelný, oproti tomu kuchyně je nesmyslně nudlovitá, bez přímého osvětlení, na pořádný jídelní stůl už nezbylo místo. U ložnic nemám žádné výtky, ale opět jsou obětí, tentokrát řešení fasády. Ta je řešena v pravidelném rastru obkladových desek a prosklených prostor. Toto řešení je k dokonalosti dotaženo ve vlastním domě arch. Mrázka, dokonce ve dvou patrech, tady vzniká podivuhodná věc, dětské pokoje mají prakticky jedny panelákové balkonové dveře, tedy značně mizerné osvětlení, natož výhled. Tady je navíc u ložnic notně znehodnocen ošklivým krytem bazénu na dvě tempa.
Zadní fasáda je řešena podle hesla „co z ulice není vidět, to není důležité“.
Mám pocit, že spousta achitektů se poslední dobou vydá na podobnou, člověku a přírodě odcizenou, cestu. Tak dlouho jsou zavřeni ve svých atelierech a zdokonalují své vize, až zapomenou, co bylo venku.
Znal jsem jednoho zvukaře z divadla, který během zkoušek často chodil poslouchat orchestr na živo, z lávky nad jevištěm, aby nezapomenul, jak zní opravdový zvuk.
Doufám, že jednou na něco podobného přijdou i architeki.
Kdo sází, zpravidla prohraje. Zde bezesporu. Aniž elegantní, je to natolik jednoduché (jednoho ducha) že až ducha prázdné.
Pan AB mne upozorňoval na proměny augustiniánského kostela ve Würtzbugu. Hledím, že níže článek pokračuje návrhem J Pleskota... Inu, o kom se mluvívá (Sonberk), nedaleko bývá.
Téma JEDNODUCHOSTI, které jsem zde u Dr Lusciniola zahlédl a které rezonovalo s asociacemi odvozenými z hovoru s panem AB, je obecné. Vy, jako technik, si při své práci také musíte poradit s blahem i záludnostmi, kterých se v zájmu JEDNODUCHOSTI dopouštíte či dopouštět musíte.
S panem doktorem Luscinolem zůstaneme ještě chvíli. On zde totiž opakovaně připomíná, že architektura je umění stavět (baukunst). A já upozorňuji, že umění je víc než prostá schopnost, že to není pouhý optimalizační instrument a že to ani není jenom schopnost prosadit se (ta by se taky dalo označit za "umění stavět", když nejsou zakázky).
Pokud je umění drženo v ohradě s nápisem, schopnost, optimalizace, marketing, vznikají domy jako ten, o kterém se zde bavíme, anebo třeba se u vedlejšího stolu diskutuje o vinařství Sonberk tak, jak se o něm diskutuje. Ty ohrady jsou pochopitelně v nás. Je to dost nepříjemná nákaza, člověk je bez nálady, důsledky jsou mizerné a prognóza děsivá. To mluvím o zkušenostech s bariérami v sobě samém.
Jenom si představte, že spadne Rudolfinum a magistrát to pochopí jako příležitost nějak se zapsat, nebo co a že nový barák bude moderní (a bude tedy muset "vše" splňovat). Nepostavili by tam snad nějaké takové vinařství Sonberk s výhledem na Vltavu, Strakovku a Hrad? A Vám i mně by tvrdili, jak je ta bedna báječná. Vám, jako techikovi by možná vysvětlit dokázali, abyste mohl říci, že: "Teď už to chápu". Ale já jednoduše argumentaci, která pokaždé vede k bedně, odmítám. Já si prostě ten barák pokaždé představím jak nejlíp umím na vánoční pohlednici. Když je ten pohled blbý, barák neprojde.
No a se ženskými jste mne potěšil tak, jak se Vám to zde obvykle daří, když zde čtu Vaše rozličná psaní.
Totiž - Slečny z Avignonu! Tam to začíná. Vždycky mi ty jejich hlavy připadaly jako psí. Nikdy se mi to nelíbilo, ale vždy jsem ten obraz zcela respektoval. Včetně otazníku, který za tím vidím. Ale teď spolu s Vámi to mohu prokouknout o kus dál. A dím - ten obraz, těch pět prostitutek, to je chůze po tenkém ledu. Osamocený risk, však na své triko, všeobecně však sichrovaný světem zcela přeplněným triky, která se dají riskovat a postrádat, aniž by si toho kdo všimnul.
Jenomže co s tím kruci teď? Všechna trika v talónu hlava nehlava, místo ledu - sichr deska z želbetu, jde přece o peníze. A na tom geometrickou řadou kupící se hlavy psů. No na co si to hrajeme? Ptám se, když na to hledím.
Ale zpět. Přeju dobré Vánoce a v novém roce postupte zas o píď, co má cenu roku lidského života. A nad náma Sirius.
co se tyce interieru, tak v taktto studenem reseni bych zit nechtel ... dlazba na zemi, dlazba na stene, .... brrrr