Rozšíření Muzea města Vídně

Historické muzeum města Vídně bylo společně s Městským muzeem historických zbraní založeno v roce 1887 a zpočátku se obě sbírky nacházely v novogotické budově Nové radnice (Friedrich von Schmidt, 1883). První myšlenka vybudovat na vídeňském Karlově náměstí samostatné městské muzeum pojmenované na počest císaře Františka Josefa I. vznikla na počátku 20. století, kdy Otto Wagner představil tzv. “iniciační projekt“, který se nesl ve vrcholném secesním duchu. Muzeum mělo vzniknout v těsném sousedství barokního kostela svatého Karla Boromejského (J.B.Fischer z Erlachu, 1737) Na podzim roku 1901 byla vypsána soutěž a na jaře 1902 se konalo užší kolo, v němž zvítězil historizující návrh Friedricha Schachnera. Spor mezi Schachnerovým a Wagnerovým návrhem měla rozhodnout výstava uspořádaná na jaře 1903, kdy byly veřejnosti představeny sádrové modely obou projektů. Tehdejší starosta Karl Lueger byl nakloněný spíše Wagnerovu návrhu, ale obával odmítavé reakce veřejnosti. V roce 1907, kdy byl Lueger zvolen poslancem Říšské rady, představil Wagner třetí redukovanou variantu s geometrickým ornamentem. Kněžna Metternichová proti tomu projektu iniciovala petici a zmobilizovala konzervativní příslušníky aristokracie. V lednu 1910 byla dokonce na Karlově náměstí postavena maketa části průčelí Wagnerova návrhu ve skutečné velikosti, ale po Luegerově smrti se městská rada rozhodla v létě 1911 situovat městské muzeum v areálu bývalého hřbitova Schmelz (v místech, kde dnes stojí Městská hala, R.Rainer 1958).
S příchodem 1. světové války a rozpadem Rakousko-uherské monarchie myšlenka na zřízení samostatné budovy na mnoho dekád zapadla a oživila ji až v roce 1953 městská rada, která se rozhodla na počest 80. narozenin Theodora Körnera (1873-1957), tehdejšího rakouského prezidenta a bývalého vídeňského starosty, vybudovat muzeum. Byla uspořádána otevřená soutěž, kam bylo přizváno 13 architektů (např. Clemens Holzmeister nebo Karl Schwanzer). Nakonec se sešlo 96 návrhů od osmdesáti účastníků. Porota, které předsedal Franz Schuster, nakonec pověřila realizací Oswalda Haerdtla, jehož umírněný modernistický návrh se umístil na čtvrtém místě. Museum na Karlově náměstí bylo slavnostně otevřeno 23. dubna 1959 (prezident Körner se otevření muzea nedočkal a autor stavby zemřel čtvrt roku po dokončení stavby). Jednalo se o první muzejní stavbou dokončenou v Rakousku po 2. světové válce. V roce 2000 byl zastřešen vnitřní dvůr, o šest let později byla přestavěna vstupní část i depozitář, ale muzeum se stále potýkalo s nedostatečnými výstavními prostory (sbírky přesahují jeden milion exponátů).
Na počátku milénia se zvažovalo vybudování nového muzea nedaleko hlavního vídeňského nádraží (A.Wimmer, 2015), ale nakonec se odborná komise rozhodla ponechat muzeum na Karlově náměstí a v roce 2015 byla vypsána mezinárodní soutěž na rekonstrukci a dostavbu. V soutěži se sešlo 274 návrhů ze 26 zemí (např. Zaha Hadid, Norman Foster, Kengo Kuma nebo Snøhetta). Do druhého kola postoupilo 14 projektů. Porota, které předsedal Emanuel Christ, nakonec vybrala rakouský ateliér Čertov, Winkler+Ruck Architekten (na druhém místě skončil berlínský ateliér Kim Nalleweg Architekten a třetí místo obsadili Ilg Santer Architekten z Curychu).
Předseda poroty Emanuel Christ vítězný projekt doprovodil následujícím komentářem: „Jde o jednoduchý nápad, který je snadno zapamatovatelný a také dobře proveditelný. K památkově chráněné Haerdtlově budově připojuje 'lehkou hlavici', která je další 'dobovou vrstvou'. Ze střešní terasy 'vídeňského pokoje', který je komponován jako transparentní spojnice mezi starou a novou částí, se nabízí panoramatický výhled na Karlovo náměstí a velký kus města. Jako návštěvník si můžete uvnitř prohlédnout vše, co vidíte z terasy. Muzea města Vídně doslova vstupuje do otevřeného dialogu s městem. Je krásným, funkčním a smysluplným architektonickým gestem."
Vítězný tým (Roland Winkler a Klaudia Ruck z Korutan a Ferdinand Čertov ze Štýrska) uspěl s myšlenkou připojit k původní kamenem obložené modernistické budově prosklený vstupní pavilon a brutalistní střešní nástavbu, v níž se konají krátkodobé výstavy (nyní zde do konce dubna probíhá výstava připomínající třísté výročí od úmrtí barokního mistra J.B.Fischera z Erlachu), zatímco stálé expozice od neolitických počátků přes období římského vojenského tábora až do 20. století jsou umístěny v původním objektu. Původně bylo otevření muzea plánováno na rok 2020, ale nakonec se významně rozšířené muzeum po čtyřleté rekonstrukci znovu otevřelo 6. prosince 2023. V prosklené mezeře mezi Haerdtlovou stavbou a střešní nástavbou se nachází restaurace s vyhlídkovou terasou společně se výukovými prostory. Dříve šlo muzeum na Karlově náměstí snadno přehlédnout. Po dokončení střešní nástavby z profilovaného pohledového betonu naopak začne pozornost přitahovat a řada obyvatel si bude na novou dominantu zvykat. Hlavním cílem autorů však nebylo vyvolat kontroverze, ale především zdvojnásobit kapacitu výstavních ploch (ze 6900 m² na 12000 m²) a přilákat co nejvíce návštěvníků (vstup do stálých expozicí je zdarma a restaurace se střešní terasou může fungovat nezávisle na provozu muzea).