Roland Rainer

Roland Rainer byl rakouský architekt, urbanista, spisovatel a pedagog. Vystudoval architekturu na Technické univerzitě ve Vídni (1928-33). Po cestování Holandskem pracoval na Německé akademii pro městské plánování v Berlíně (1937). Po druhé světové válce začal psát knihy o urbanistickém plánování překládající řešení bytových problémů. Ve Vídni si založil vlastní architektonickou praxi, která pracovala především v duchu funkcionalismu. Během své kariéry dokončil více než 50 staveb různých typologií a měřítek: kancelářské budovy, školy, mateřské školy, plavecké bazény, kostely, víceúčelové haly, továrny, rozhlasové a televizní stanice a řadu obytných staveb včetně souboru prefabrikovaných domů (1954 spol. Carl Auböck) ve Vídni, který sloužil jako model pro řadu dalších staveb při poválečné rekonstrukci Rakouska. Mezi další známé projekty patří jeho víceúčelové haly: Vídeň (1952-58), Ludwigshafen (1962-65) a Brémy (1963-64). Tyto projekty v sobě začleňují nové konstrukční procesy jako zavěšené lanové střechy nebo betonové skořepiny. Vilová čtvrť Puchenau nedaleko Lince (1964-67) se rovněž dočkala mezinárodní pozornosti. Jeho domy koncipované kolem centrálního dvora nebo teras vychází z tradice vídeňských zahradních měst, což bylo hnutí po první světové válce a dodnes příkladně splňuje životní potřeby mnoha obyvatel. V letech 1958-61, kdy byl Rainer hlavním architektem města Vídně, vznikl první ucelený plán Vídně pro 20. století. Rainer byl také významným pedagogem na vídeňské Akademii výtvarných umění (1956-80), kde vychoval celou generaci mladých architektů. Velký vliv na způsob vyučování měl jeho zájem o lidovou architekturu ve všech zemích i časových obdobích; analyzoval podobné druhy, studoval funkční uspořádání a další prvky, které byly zdárnými příklady humánní architektury. Rainer významně přispěl k rozvoji rakouské architektury po roce 1945. V roce 1980 se stal prezidentem poradního sboru Rakouského uměleckého senátu.