Soutěžní návrh na Akademické náměstí v Brně
Nová soutěž na umístění budovy nejvyššího soudu na území t. zv. Akademického náměstí dala podnět k novým úvahám o správném neb nesprávném řešení tohoto náměstí — a ježto byly všechny špatné stránky této regulace uváděny v souvislosti s mou osobou jako projektantem Akad. náměstí a budov universitních, pokládám za nutné zaujmouti stanovisko různým názorům některých brněnských architektů, ať již v denních listech uveřejněných nebo v t. zv. regulačním sboru uplatňovaných.
Aby bylo úplně jasno ve věci samé, bude dobře si zopakovati vznik konečné formy tohoto některými architekty od jisté doby tak nemilosrdně potíraného náměstí. Dne 15. května r. 1923 bylo rozhodnuto o soutěži na zastavění a regulační řešení území Kraví hory a t. zv. akademické čtvrti. Došla celá řada projektů a první cenu dostal projekt inž. Lamla a arch. Grunta. Tento projekt býl také podkladem pro další regulační řešení. Když pak min. veř. prací chtělo vypsati druhou soutěž na věcné řešení všech universitních budov, vyžádalo si prostřednictvím zemského úřadu v Brně od městského úřadu regulačního definitivní návrhy regulace tohoto území. Tyto návrhy vypracoval městský úřad regulační, kdež vedoucím projektantem byl tehdy arch. Kumpošt, a po schválení těchto návrhů t. zv. regulačním sborem byl návrh regulace předán zemskému úřadu, aby sloužil za podklad veřejné soutěže, která měla na základě přesných programů vyřešiti vedle pavilonů fakulty právnické, filosofické a přírodovědecké též budovu ústřední pro rektorát a universitní knihovnu, jakož i budovu stát. konservatoře.
Tímto návrhem regulace, která byla dána za pod- klad soutěže — byla již fixována trojúhelníková forma Akad. náměstí [viz obrazec 1] a soutěžící architekti měli dosti nevděčný úkol dáti tomuto náměstí architektonickou formu.
V soutěži byly také návrhy, které ponechaly Akad. náměstí prostou formu trojúhelníku, tedy formu dané regulace bez architektonického řešení, žato však všechny tři oceněné návrhy řešily náměstí v zásadě stejně, a sice tím způsobem, že delší strany náměstí rozdělily vždy na tři části, z nichž střední, největší, ustupuje poněkud vzad, čímž stává se náměstí architektonicky členitější a divergence obou jeho delších stěn snesitelnější.
Jistých obtíží, které skýtá trojúhelníková forma náměstí, byli si zajisté všichni architekti, kteří se zúčastnili tehdejší soutěže, plně vědomi, ale úkol byl dán a: soutěž měla jej řešiti. Mému projektu dostalo se v této soutěži nejlepšího ocenění nejen co do půdorysů jednotlivých budov, ale také po stránce regulační [viz obrazec 2]. Úloha byla v soutěži arciť zjednodušena tím, že všechny budovy , obklopující Akad. náměstí, navrhoval jediný architekt a že obě delší průčelí tyla zastavěna budovami university, a to přibližně stejného typu, stejné velikosti a tudíž i stejné architektury; střední budova konservatoře skýtala svou formou koncertního sálu výrazný střední a hlavní motiv náměstí, ježto všechny tyto budovy aspoň v soutěži navrhoval a jednotně řešil jeden a týž architekt, a všechny budovy dohromady byly tudíž vzájemně vy váženy, takže co ztrácí náměstí na klidu divergencí postranních průčelí, získává zase jednotným architektonickým řešením a vyvážením hmot. A to je v tomto případě velmi důležité.
V návrhu definitivním byla v dohodě s regulačním úřadem celková délka náměstí as o 20 m zkrácena — a ku příležitosti výstavy soudobé kultury v Brně byl vypracován model celého náměstí a celého komplexu všech universitních budov, z něhož může každý, nejen odborník, ale i laik snadno posouditi přiměřenost budov k velikosti náměstí — a každý, i laik, jistě přisvědčí, že zde nějaký nepoměr neb předimensování náměstí v poměru k budovám není. Rozměry universitních budov jsou značné, ale jsou odůvodněny přesným, profesorským sborem vytyčeným a min. školství a nár. osvěty schváleným programem stavebním. Tyto rozsáhlé objekty vyžadují také přiměřeně velkého náměstí, t. j. prostoru, který skýtá dostatečný odstup a přehled. Omezovat náměstí na 160 m před budovou, jejíž hlavní průčelí ve svém celku má 270 m délky, by nemělo smyslu.
A přece někteří architekti z Brna se namáhají dokázati nevhodnost a nepřiměřenost náměstí — a uveřejnili za tím účelem i grafické studie, které však vesměs možno označiti jako pokusy méně podařené nebo i nepodařené.
Tak arch. Fuchs uveřejnil studii V Indexu - v níž ponechává v zásadě tutéž trojúhelníkovou formu náměstí, avšak protahuje trojúhelník až k nemocenské pokladně, při čemž popírá jakoukoliv možnost architektonického řešení plochy a prostoru náměstí a navrhuje zde volnou sadovou úpravu bez jakékoliv formy. Takovou úpravu lze uskutečniti vždy snadno a rychle tím, když se vše ponechá prostě náhodě.
Arch. Kroha ponechává taktéž v zásadě divergující formu náměstí, avšak neuznává nutnost vy vážení obou delších stěn náměstí k jediné jeho ose a navrhuje na západní straně při ulici Veveří několik mrakodrapů pro účely české techniky, a tím rovnováhu hmot vzhledem k dané a jediné ose náměstí naprosto porušuje.
V druhé užší soutěži na budovu nejvyššího soudu naopak všichni projektanti, až na jediného, dodržují základní danou formu náměstí [což bylo ostatně podmínkou této soutěže], jen arch. Wiesner odvážil se zcela bezúčelné úchylky, utvářeje náměstí pravoúhlé [které ovšem kříží hlavní komunikace ve směru téměř diagonálním], zvětšuje značné náměstí ve směru ke Kraví hoře bez ohledu na poměry stávajícího terénu a formuje náměstí bez zřetele ke stávající staré budově české techniky, ba i bez ohledu k nově navržené budově university, pro niž bylo vlastně Akad. náměstí vytvořeno. Návrh arch. Wiesnera ani po zaujaté úvaze a chvále p. dra O.Schürera při objektivním odborném posouzení v Lidových novinách ze 7. X. 1931 neobstojí právě tak, jako jej po zásluze odsoudila porota.
čísle 565 Lidových novin uveřejnil další studii arch. Liebscher. Také jemu jest Akad. náměstí příliš velké a proto je zmenšuje tím způsobem, že staví menší objekt před hl. průčelí fakulty právnické a větší objekt [budovu nejvyššího soudu] před projektovanou fakultu filosofickou, čímž arciť značné zkracuje náměstí z 280 m na 160 m, ale za to, aby mohl tento menší blok před právnickou fakultu vtěsnati, rozšiřuje celé náměstí ve směru Kraví hory o 12 m, čímž se hlavní osa náměstí vzhledem k průběžné komunikaci mění a obrací o 90° a neklid se tím jen ještě zvětšuje. Při tom klade veškeré hlavní pavilony fakulty university a techniky do postranních ulic, tedy popírá úplné původní určení a účel Akad. náměstí, znemožňuje přehlednost a desorientuje celou disposici. Při tom jest též nucen zalomiti hlavní výpadovou komunikaci [ulici Veveří] ihned za českou technikou, kde ji současně značné zužuje; V doprovodu uvádí arch. Liebscher jako hlavní výhodu svého řešení úsporu na stavební ploše. Při přesném propočítání však jeví se tyto úspory následovně:
Získává:
A. pozemek pro nejvyšší soud .. 6.400 m²
B. pozemek pro budovu před práv. fakultou .. 2.400 »
C. část pozemku pro domy činžovní za budovou nejvýš. soudu .. 1.650 »
Celkem získává 10.450 m²
Ztrácí:
D. rozšiřováním náměstí před starou budovou techniky .. 2.700 m²
E. rozšířením náměstí ve směru Kraví hory .. 3.720 »
Celkem ztrácí 6.420 m²
Tudíž získává celkem 4.030 m², t. j. asi 1.120 čtv. sáhů. Za tento zisk však bude zhoršena výpadová komunikace [Veveří ulice] a skrytím hlavních pavilonů universitních fakult do postranních ulic za budovu nejvyššího soudu a za budovu před práv. fakultou, jejíž účel zatím není znám, postrádá přehlednosti a potřebného odstupu k nutné orientaci.
Tedy ani tento s takovou pretensí uvedený návrh neobstojí přísné kritice.
Aby bylo úplně jasno ve věci samé, bude dobře si zopakovati vznik konečné formy tohoto některými architekty od jisté doby tak nemilosrdně potíraného náměstí. Dne 15. května r. 1923 bylo rozhodnuto o soutěži na zastavění a regulační řešení území Kraví hory a t. zv. akademické čtvrti. Došla celá řada projektů a první cenu dostal projekt inž. Lamla a arch. Grunta. Tento projekt býl také podkladem pro další regulační řešení. Když pak min. veř. prací chtělo vypsati druhou soutěž na věcné řešení všech universitních budov, vyžádalo si prostřednictvím zemského úřadu v Brně od městského úřadu regulačního definitivní návrhy regulace tohoto území. Tyto návrhy vypracoval městský úřad regulační, kdež vedoucím projektantem byl tehdy arch. Kumpošt, a po schválení těchto návrhů t. zv. regulačním sborem byl návrh regulace předán zemskému úřadu, aby sloužil za podklad veřejné soutěže, která měla na základě přesných programů vyřešiti vedle pavilonů fakulty právnické, filosofické a přírodovědecké též budovu ústřední pro rektorát a universitní knihovnu, jakož i budovu stát. konservatoře.
Tímto návrhem regulace, která byla dána za pod- klad soutěže — byla již fixována trojúhelníková forma Akad. náměstí [viz obrazec 1] a soutěžící architekti měli dosti nevděčný úkol dáti tomuto náměstí architektonickou formu.
V soutěži byly také návrhy, které ponechaly Akad. náměstí prostou formu trojúhelníku, tedy formu dané regulace bez architektonického řešení, žato však všechny tři oceněné návrhy řešily náměstí v zásadě stejně, a sice tím způsobem, že delší strany náměstí rozdělily vždy na tři části, z nichž střední, největší, ustupuje poněkud vzad, čímž stává se náměstí architektonicky členitější a divergence obou jeho delších stěn snesitelnější.
Jistých obtíží, které skýtá trojúhelníková forma náměstí, byli si zajisté všichni architekti, kteří se zúčastnili tehdejší soutěže, plně vědomi, ale úkol byl dán a: soutěž měla jej řešiti. Mému projektu dostalo se v této soutěži nejlepšího ocenění nejen co do půdorysů jednotlivých budov, ale také po stránce regulační [viz obrazec 2]. Úloha byla v soutěži arciť zjednodušena tím, že všechny budovy , obklopující Akad. náměstí, navrhoval jediný architekt a že obě delší průčelí tyla zastavěna budovami university, a to přibližně stejného typu, stejné velikosti a tudíž i stejné architektury; střední budova konservatoře skýtala svou formou koncertního sálu výrazný střední a hlavní motiv náměstí, ježto všechny tyto budovy aspoň v soutěži navrhoval a jednotně řešil jeden a týž architekt, a všechny budovy dohromady byly tudíž vzájemně vy váženy, takže co ztrácí náměstí na klidu divergencí postranních průčelí, získává zase jednotným architektonickým řešením a vyvážením hmot. A to je v tomto případě velmi důležité.
V návrhu definitivním byla v dohodě s regulačním úřadem celková délka náměstí as o 20 m zkrácena — a ku příležitosti výstavy soudobé kultury v Brně byl vypracován model celého náměstí a celého komplexu všech universitních budov, z něhož může každý, nejen odborník, ale i laik snadno posouditi přiměřenost budov k velikosti náměstí — a každý, i laik, jistě přisvědčí, že zde nějaký nepoměr neb předimensování náměstí v poměru k budovám není. Rozměry universitních budov jsou značné, ale jsou odůvodněny přesným, profesorským sborem vytyčeným a min. školství a nár. osvěty schváleným programem stavebním. Tyto rozsáhlé objekty vyžadují také přiměřeně velkého náměstí, t. j. prostoru, který skýtá dostatečný odstup a přehled. Omezovat náměstí na 160 m před budovou, jejíž hlavní průčelí ve svém celku má 270 m délky, by nemělo smyslu.
A přece někteří architekti z Brna se namáhají dokázati nevhodnost a nepřiměřenost náměstí — a uveřejnili za tím účelem i grafické studie, které však vesměs možno označiti jako pokusy méně podařené nebo i nepodařené.
Tak arch. Fuchs uveřejnil studii V Indexu - v níž ponechává v zásadě tutéž trojúhelníkovou formu náměstí, avšak protahuje trojúhelník až k nemocenské pokladně, při čemž popírá jakoukoliv možnost architektonického řešení plochy a prostoru náměstí a navrhuje zde volnou sadovou úpravu bez jakékoliv formy. Takovou úpravu lze uskutečniti vždy snadno a rychle tím, když se vše ponechá prostě náhodě.
Arch. Kroha ponechává taktéž v zásadě divergující formu náměstí, avšak neuznává nutnost vy vážení obou delších stěn náměstí k jediné jeho ose a navrhuje na západní straně při ulici Veveří několik mrakodrapů pro účely české techniky, a tím rovnováhu hmot vzhledem k dané a jediné ose náměstí naprosto porušuje.
V druhé užší soutěži na budovu nejvyššího soudu naopak všichni projektanti, až na jediného, dodržují základní danou formu náměstí [což bylo ostatně podmínkou této soutěže], jen arch. Wiesner odvážil se zcela bezúčelné úchylky, utvářeje náměstí pravoúhlé [které ovšem kříží hlavní komunikace ve směru téměř diagonálním], zvětšuje značné náměstí ve směru ke Kraví hoře bez ohledu na poměry stávajícího terénu a formuje náměstí bez zřetele ke stávající staré budově české techniky, ba i bez ohledu k nově navržené budově university, pro niž bylo vlastně Akad. náměstí vytvořeno. Návrh arch. Wiesnera ani po zaujaté úvaze a chvále p. dra O.Schürera při objektivním odborném posouzení v Lidových novinách ze 7. X. 1931 neobstojí právě tak, jako jej po zásluze odsoudila porota.
čísle 565 Lidových novin uveřejnil další studii arch. Liebscher. Také jemu jest Akad. náměstí příliš velké a proto je zmenšuje tím způsobem, že staví menší objekt před hl. průčelí fakulty právnické a větší objekt [budovu nejvyššího soudu] před projektovanou fakultu filosofickou, čímž arciť značné zkracuje náměstí z 280 m na 160 m, ale za to, aby mohl tento menší blok před právnickou fakultu vtěsnati, rozšiřuje celé náměstí ve směru Kraví hory o 12 m, čímž se hlavní osa náměstí vzhledem k průběžné komunikaci mění a obrací o 90° a neklid se tím jen ještě zvětšuje. Při tom klade veškeré hlavní pavilony fakulty university a techniky do postranních ulic, tedy popírá úplné původní určení a účel Akad. náměstí, znemožňuje přehlednost a desorientuje celou disposici. Při tom jest též nucen zalomiti hlavní výpadovou komunikaci [ulici Veveří] ihned za českou technikou, kde ji současně značné zužuje; V doprovodu uvádí arch. Liebscher jako hlavní výhodu svého řešení úsporu na stavební ploše. Při přesném propočítání však jeví se tyto úspory následovně:
Získává:
A. pozemek pro nejvyšší soud .. 6.400 m²
B. pozemek pro budovu před práv. fakultou .. 2.400 »
C. část pozemku pro domy činžovní za budovou nejvýš. soudu .. 1.650 »
Celkem získává 10.450 m²
Ztrácí:
D. rozšiřováním náměstí před starou budovou techniky .. 2.700 m²
E. rozšířením náměstí ve směru Kraví hory .. 3.720 »
Celkem ztrácí 6.420 m²
Tudíž získává celkem 4.030 m², t. j. asi 1.120 čtv. sáhů. Za tento zisk však bude zhoršena výpadová komunikace [Veveří ulice] a skrytím hlavních pavilonů universitních fakult do postranních ulic za budovu nejvyššího soudu a za budovu před práv. fakultou, jejíž účel zatím není znám, postrádá přehlednosti a potřebného odstupu k nutné orientaci.
Tedy ani tento s takovou pretensí uvedený návrh neobstojí přísné kritice.
0 comments
add comment
