Současně s nárůstem automobilismu ubývají výhody individuální dopravy nejen v centrech měst, kde po čase stráveném v kolonách těžko hledáte volné místo k zaparkování, ale již také na delší delší vzdálenosti. V západní Evropě protkané vysokorychlostními tratěmi mohou vlaky úspěšně konkurovat i letecké dopravě.
Ve stanici Liège-Guillemins, která byla postavena v roce 1905 u příležitosti světové výstavy, mohou nyní po přestavbě zastavovat soupravy ICE a TGV a naplno těžit ze strategického umístění valonského Lutychu umožňující rychlé spojení s Bruselem (48 min), Kolínem nad Rýnem (1h), Paříží (2 h) a Londýnem (3 h).
Projektováním nové stanice byl v roce 1996 pověřen španělský architekt Santiago Calatrava, který má s dopravními stavbami dlouholeté zkušenosti. Vedle skulpturálně ztvárněných mostů má na svědomí řadu rovněž nezapomenutelných železničních stanic ve Francii, Švýcarsku a USA. Calatravovu tvorbu lze vnímat jako inženýrskou manýru ždímající klientův rozpočet, ale je třeba přiznat, že stavby v návštěvnících zanechají údiv.
Nádraží v Lutychu denně počítá se 36 000 cestujícími, kteří využijí jedno z pěti krytých nástupišť. Prosklená ocelová konstrukce vytváří elegantní oblouk s rozponem 145 metrů. Pod tratí vedou obchodní pasáže znovu propojující městské části, které předtím byly odděleny dráhou.
Calatravovou snahou bylo vytvořit stanici bez průčelí, čímž by umožnil lepší propojení s městem. Nádraží je novou branou do města, obnovuje vztahy mezi městskými částmi a současně vytváří nový městský symbol. Calatrava navrhl stanici pro cestování v 21. století spojující město ze zbytkem Evropy.
Kromě Belgie jsme v posledních letech svědky mohutných investic do dopravních uzlů také na holandských železnicích nebo v nedalekém Rakousku. Nechme se překvapit, kdy podobný trend dorazí i do Čech (a nepůjde jen o vize).
"My goal was to create a building that reflects the new stations potential significance as a high speed inter-urban link between Europe's cities.
imagined a building without facades with a soaring roof above offering protection from the elements (particularly the ever present rain of the Belgian Winter).
This could maintain the views through and of the station. The vaulted shape was a natural development of this vision while the soft (perhaps feminine) undulating curve of the roof was selected to mimic the graceful rise and fall of the Cointe hills beyond.I felt that there was no better way to celebrate the technological achievement of the TGV trains than to expose the working platforms and the dynamism of the moving ensemble of passengers and trains."
Santiago Calatrava