Stavební úpravy Starého královského paláce a expozice Příběh Pražského hradu

Předmětem projektu byla úprava Starého královského paláce (SKP) na Pražském Hradě v souvislosti s přípravou instalace dlouhodobé expozice Příběh Pražského hradu. Vzhledem k výsostnému  významu komplexu se v případě níže popsaných úprav nejedná o rekonstrukci  - do původní stavební substance se prakticky nezasáhlo a restaurování vnitřních prostor paláce (dlažby, omítky, kamenické prvky, okna a dveře) provedl stejný dodavatel paralelně se stavebními úpravami - nýbrž o doplnění  nových prvků nezbytných k provozu nové expozice. Provedené stavební zásahy jsou nicméně zamýšleny jako trvalá úprava bez ohledu na (ne)existenci Příběhu Pražského hradu.

Koncepce a materializace
Navržené úpravy je možno charakterizovat jako vkládání. Vkládání ve smyslu konstrukčním tzn. odstranitelné položení na stávající konstrukce. Stejně tak ale i ve smyslu architektonickém: volbou takové materializace a tvarosloví doplňovaných prvků, které se vědomě hlásí k novodobému původu, nepřehlušuje kvalitu dochovaných prostor a zároveň umožňuje tyto zásahy "přečíst" a oddělit od konstrukcí přetrvávajících staletí. Za základní konstrukční materiál pro nově vkládané prvky (podlahy, schodiště, vyrovnávací rampy, výplně otvorů) byla zvolena ocel. Ocel prezentovaná ve viditelných částech konstrukcí ve dvou formách provedení:
veškeré vodorovné, resp. pochůzí konstrukce (nášlapné vrstvy podlah, vyrovnávacích ramp, schodišťových stupňů) jsou navrženy z nerezového prosekávaného plechu (tahokovu) v povrchové úpravě moření a balotinování. Naproti tomu konstrukce svislé jsou zhotovovány z hladkého ocelového plechu v povrchové úpravě šedočerným metalickým nátěrem.
Tam, kde to provoz expozice vyžaduje (výplně otvorů, zábradlí) je pak ocel kombinována s čirým bezpečnostním sklem.

Nově vkládané vodorovné konstrukce v interieru SKP
Nejviditelnější zásah do vnitřních prostor paláce, který měl za cíl jednak zpřístupnit a pospojovat některé z prostorů a rozšířit tak na maximum možné plochy expozice a také ochránit prostory nacházející se pod konstrukcemi (např. archeologické terény).
Nosné ocelové k-ce jsou uloženy na základové pasy nebo přímo na historické konstrukce přes separační vrstvy - nejsou tedy k historickým konstrukcím kotveny. Vzhledem k výjimečnosti interiérových prostor SKP nebylo povoleno spojovat konstrukce na místě svařováním. Nosná konstrukce tvořená žárově pozinkovanými uzavřenými profily byla proto rozdělena na jednotlivé díly a opatřená šroubovanými spoji (velikost jednotlivých dílů byla limitována velikostí dveřních otvorů na transportních trasách a hmotností prvků, které musely být přepravovány ručně). Všechny nové podlahy jsou tvořeny nášlapnou vrstvou z nerezového tahokovu o tloušťce 3 mm. Součástí podlah jsou také dva  prosklené průhledy v Knížecí komnatě a celoskleněná zábradlí umožňující průhled na románskou stěnu resp. valové těleso.

Schodiště
Vzhledem k potřebám expozice byla historizující schodiště z dřevěného masivu pocházejících z 2.pol. 20.století  nahrazena schodišti ocelovými (provedení nášlap tahokov, zábradlí hladký plech; bez podstupnic) subtilnějšího tvarování, která odpovídají celkovému duchu veškerých vkládaných prvků. Jediné schodiště, které nemělo svého "předchůdce" je propojení Knížecí komnaty s Tereziánským traktem. Tyto zdvojené "kalhotové" přímé schody jsou vloženy do krčku vedle točitého schodiště navrženého architektem O.Rothmayerem .
Hlavní nosný prvek schodišť vesměs tvoří plné zábradlí tvořené nosnou schodnicí ze silného plechu a příhradovou konstrukcí z uzavřených profilů. Celé zábradlí je kryté tenkými plechy.