Továrna firmy Vitrashop na povrchovou úpravu kovů
V květnu 1991 se rozhodlo, že autorem další budovy (haly na zpracování kovu) v areálu společnosti Vitra, bude Álvaro Siza. Důležitým faktorem při tomto rozhodování byla naděje, že Siza bude nápaditě reagovat na rostoucí rozmanitost areálu společnosti Vitra. Podle zadání měl navrhnout největší objekt v areálu.
Sizova hala je orientována na rušnou hlavní silnici. Směrem do areálu společnosti Vitra je hala ovlivněna bezprostřední blízkostí objektů Franka O. Gehryho, Nicholase Grimshawa a Zahy Hadid. Původně zde byla naplánována i malá administrativní budova, ale na začátku roku 1992 byla tato myšlenka zamítnuta ve prospěch větší zastavěné plochy továrny. V květnu 1992 došlo k dalším změnám v urbanistickém plánu areálu, protože areál byl doplněn o parkoviště pro 400 aut a vstupní prostor. Tento nekompromisně specifikovaný program omezil prostor pro architektonické ztvárnění továrního objektu mnohem více než bylo zvykem u jiných objektů solečnosti Vitra. Díky těmto omezením, které vždy zvyšují složitost a obtížnost úkolu, se projekt stal velkou výzvou pro autora.
Sizova továrna, první a zatím největší objekt, který kdy realizoval, je vystavěna z cihel. Svým zaměřením připomíná průmyslovou architekturu 19. století. Při pohledu na areál společnosti Vitra zvnějšku lze budovu nejčastěji vidět z oken automobilů projíždějících kolem po hlavní silnici. Proto Siza umísťuje na tuto stranu takřka uzavřenou monumentální stěnu z neglazovaných červených cihel. Dva vodorovné ocelové pásy obepínají tuto stěnu na vrcholu a nad žulovou podezdívkou. Siza použil jako hlavní materiál cihly, které jsou ve vědomém kontrastu k dalším třem hlavním materiálům fasád sousedních budov – bílá omítka (Gehry), hliník (Grimshaw) a beton (Hadid).
Problematický rozdíl měřítka velké tovární haly a malé hasičské zbrojnice Zahy Hadid, která je umístěna jen o několik metrů dál, je potlačen klidem Sizových fasád, které fungují jako pozadí sochařským ambicím hasičské zbrojnice.
Oblouk, kterým architekt překonává vzdálenost mezi Sizovou halou a Grimshawovým objektem, představuje působivé gesto symbolizující areál společnosti Vitra. Úkolem architekta bylo vytvořit střechu chránící komunikační prostor mezi oběma budovami. Problém, který musel architekt vyřešit, spočíval v tom, že jakékoli propojení mezi budovami umístěné přímo nad tímto prostorem v obvyklé výšce čtyř až pěti metrů by bránilo pohledu na hasičskou zbrojnici Zahy Hadid. Siza zvolil 11 metrů vysokou ocelovou nosnou konstrukci, která spolu se zavěšenou střechou a závěsnými prvky hasičskou zbrojnici opticky rámuje. Tato konstrukce je zakotvena tak, aby se nedostala do kontaktu se střechou Sizova objektu.
Uvnitř haly vytvořil Siza dva naprosto odlišné autonomní objekty. Jeden je reminiscencí Gehryho vrátnice a zároveň malého skromného domu typického pro jižní Německo. V budově je umístěna kancelář vedoucího provozu a sanitární zařízení. Druhá budova s elegantním technickým řešením stojí na čtyřech sloupech a vypadá jako UFO mezi velkými stroji, které ji obklopují. Siza také zasahuje v místech, kde se mění měřítko objektu: u dveří, schodů, v denní místnosti a na terase.
Na zbývajícím kousku pozemku navrhl Siza parkoviště ohraničené výše uvedenou veřejnou komunikací a zamýšleným továrním objektem, jehož výstavba je naplánována na později. Architekt zorganizoval prostor a vytvořil dvě ohromující čtvercové zóny propojené polem žulových desek, které korespondují se vstupem pro zaměstnance zdůrazněným dvěma svislými žulovými bloky.
Sizova hala je orientována na rušnou hlavní silnici. Směrem do areálu společnosti Vitra je hala ovlivněna bezprostřední blízkostí objektů Franka O. Gehryho, Nicholase Grimshawa a Zahy Hadid. Původně zde byla naplánována i malá administrativní budova, ale na začátku roku 1992 byla tato myšlenka zamítnuta ve prospěch větší zastavěné plochy továrny. V květnu 1992 došlo k dalším změnám v urbanistickém plánu areálu, protože areál byl doplněn o parkoviště pro 400 aut a vstupní prostor. Tento nekompromisně specifikovaný program omezil prostor pro architektonické ztvárnění továrního objektu mnohem více než bylo zvykem u jiných objektů solečnosti Vitra. Díky těmto omezením, které vždy zvyšují složitost a obtížnost úkolu, se projekt stal velkou výzvou pro autora.
Sizova továrna, první a zatím největší objekt, který kdy realizoval, je vystavěna z cihel. Svým zaměřením připomíná průmyslovou architekturu 19. století. Při pohledu na areál společnosti Vitra zvnějšku lze budovu nejčastěji vidět z oken automobilů projíždějících kolem po hlavní silnici. Proto Siza umísťuje na tuto stranu takřka uzavřenou monumentální stěnu z neglazovaných červených cihel. Dva vodorovné ocelové pásy obepínají tuto stěnu na vrcholu a nad žulovou podezdívkou. Siza použil jako hlavní materiál cihly, které jsou ve vědomém kontrastu k dalším třem hlavním materiálům fasád sousedních budov – bílá omítka (Gehry), hliník (Grimshaw) a beton (Hadid).
Problematický rozdíl měřítka velké tovární haly a malé hasičské zbrojnice Zahy Hadid, která je umístěna jen o několik metrů dál, je potlačen klidem Sizových fasád, které fungují jako pozadí sochařským ambicím hasičské zbrojnice.
Oblouk, kterým architekt překonává vzdálenost mezi Sizovou halou a Grimshawovým objektem, představuje působivé gesto symbolizující areál společnosti Vitra. Úkolem architekta bylo vytvořit střechu chránící komunikační prostor mezi oběma budovami. Problém, který musel architekt vyřešit, spočíval v tom, že jakékoli propojení mezi budovami umístěné přímo nad tímto prostorem v obvyklé výšce čtyř až pěti metrů by bránilo pohledu na hasičskou zbrojnici Zahy Hadid. Siza zvolil 11 metrů vysokou ocelovou nosnou konstrukci, která spolu se zavěšenou střechou a závěsnými prvky hasičskou zbrojnici opticky rámuje. Tato konstrukce je zakotvena tak, aby se nedostala do kontaktu se střechou Sizova objektu.
Uvnitř haly vytvořil Siza dva naprosto odlišné autonomní objekty. Jeden je reminiscencí Gehryho vrátnice a zároveň malého skromného domu typického pro jižní Německo. V budově je umístěna kancelář vedoucího provozu a sanitární zařízení. Druhá budova s elegantním technickým řešením stojí na čtyřech sloupech a vypadá jako UFO mezi velkými stroji, které ji obklopují. Siza také zasahuje v místech, kde se mění měřítko objektu: u dveří, schodů, v denní místnosti a na terase.
Na zbývajícím kousku pozemku navrhl Siza parkoviště ohraničené výše uvedenou veřejnou komunikací a zamýšleným továrním objektem, jehož výstavba je naplánována na později. Architekt zorganizoval prostor a vytvořil dvě ohromující čtvercové zóny propojené polem žulových desek, které korespondují se vstupem pro zaměstnance zdůrazněným dvěma svislými žulovými bloky.
0 comments
add comment
