V řadě

Klient, kterého jeho specializace a nepostradatelnost "honí" několikrát měsíčně doslova po celém světě, se rozhodl zakotvit s rodinnou v jednom ze starších řadových domů, snad shodou náhod "na dohled" od letiště. V třípodlažním řadovém domě s polozapuštěným suterénem, s předzahrádkou i zahradou, s výhledem z vyšších podlaží daleko do bitevní bělohorské krajiny. Většinu bonusů již dům má, ale jak to tak bývá, přeci jen ho bylo třeba zhruba z poloviny pobořit, přestavět a kompletně převybavit infrastrukturou 21. století, aby bylo možné skutečně využít jeho obytný potenciál naplno.

Když jsme přišli, páteř řadového domu tvořilo jemně depresivní ocelové schodiště zazděné v tmavém koutě domu. Začali jsme tím, že jsme jej vtáhli do obytného prostoru a v podlaze si vyřízli tzv. schodišťové zrcadlo. Tím se schodiště prosvětlilo a obývání vertikálního domu se stalo díky novému průhledu více společenskou záležitostí, než umožňovala původní přísně oddělená podlaží. Nebylo to úplně jednoduché, neboť podlahové konstrukce tvoří hurdiskové stropy, realizované v 70. letech svými obyvateli osobně, tak jako je nakonec svépomocí zhotovena celá stavba. Proto bylo nutné se statikem a stavbou prověřit každý krok dvakrát, abychom se nedočkali nepříjemných překvapení a předešli rizikům úrazu pro zhotovitele, kdyby někde v minulosti zedníci-laici něco podcenili. Celková rehabilitace znamenala kromě ztužení domu i kompletní výměnu vnitřní infrastruktury, včetně úpravy elektro přípojky, výměnu oken, zateplení fasád, demolici a znovupostavení terasy, opravu (přestavbu) střechy, výměnu všech povrchů a mnoha skladeb. Velké změny proběhly i v dispozici, kde jsme přeorganizovali vnitřní provoz, přehodili některé místnosti na opačné strany domu, než bývaly, či propojili kuchyni s obytným prostorem a schodištěm současně otvorem v nosné zdi na samé hranici statikovy odvahy.

Interiér jsme pak dotvořili tak, jak jsme zvyklí – aby byl krásný pro jeho obyvatele a žilo se jim v něm jako na jedné nekonečné dovolené.