Viniční altán
Objekt viničního altánu v dnešním městském parku Havlíčkovy sady byl postaven podle návrhů architektů Antonína Barvitia a Josefa Schulze, jako součást letního sídla průmyslníka Moritze Gröbeho, postaveného v letech 1871-1888.
Zadáním byla celková stavební obnova ruiny objektu altánu a jeho rozšíření pro celoroční provoz kavárny a vinárny. Potřebné rozšíření vnitřních prostorů jsme navrhli volným rozvinutím Barvitiova půdorysu do svahu pod terén. Vyloučili jsme tak nadzemní přístavbu. Nechtěli jsme měnit existující vnější siluetu altánu posazeného do svahu s vinicí. Nově navržený podzemní prostor se dotýká vnějšího povrchu ve značném odstupu od Barvitiova altánu.
Ústí tohoto podzemního prostoru jsou tedy v jakési nekonfrontační vzdálenosti od altánu. Fragmenty původních dřevěných prvků jsme pasportizovali a podle šablon byly vyrobeny nové díly pro kompletní repliku celé Barvitiovy dřevostavby.
Zcela autonomní a soudobě zpracované jsou vnitřní prostory a vnitřní zařízení.
Historie této pražské vinice spadá podle pověstí hluboko do středověku. Prý se o její zrod postaral sám Karel IV., podle jiných legend je příběh ještě starší. Zanechme však spekulací a podívejme se na současný stav, kdy dum architekti vyrobili kompletní repliku viničního altánu Antonína Barvitia a Josefa Schulze, která je dnes chráněnou kulturní památkou.
O dovednosti ateliéru vkládat moderní klenoty do historického prostředí, rád vykládá dr. Švácha na svých přednáškách. Ani zde tomu nebylo jinak, alespoň co se vnějšího výrazu týká. Se zdravou troufalostí nově pojednali sokl pod Barvitiovym altánem. Přidaná hmota je celá zakopaná pod zem a na denní světlo vystupuje až v uctivé vzdálenosti od pavilonu. S dlouhou bílou místností se budu smiřovat delší dobu. Betonové stěny, strop i podlaha jsou natřeny bílou barvou, která ještě dva měsíce po otevření pouští nepříjemný zápach. Autoři se pravděpodobně snažili o co nejprosvětlenější prostředí dlouhé podzemní kopky. Stačí si však vzpomenout na vinné sklípky na jihu Moravy, které žádná okna nemají a o prosvětlovávání se ani nesnaží. Kdo chce na světlo může popíjet pod pergolami před altánkem.
O hlubší vazbě stavba-architekt svědčí fakt, že se v ní autor oženil. Není obvyklé, abyste se v každé své realizaci oženili a ne každý druh stavby vám to umožní. Tady se to vzácně povedlo.
O gourmetské nabídce altánu (sýry a paštiky) by architektonické magazíny psát neměly, proto byste se tam měli vypravit a sami ochutnat.
Causa Grébovka
Vlastníkem areálu je obec Hlavního města Prahy, část pozemků je svěřena Městské části Prahy 2, a ta vyhlásila ke dni 25. 10. 2000 jednostupňovou obchodní veřejnou soutěž na výběr nejvhodnějšího investora rekonstrukce a současně nájemce areálu Havlíčkových sadů. Radnice Prahy 2 je nakloněna jedinému účastníkovi soutěže - nadaci založené americkými advokáty, která zamýšlí v Praze založit centrum právnického vzdělávání a konzervatoři hrozí vyhazov. Žádný park není výdělečný. I v případech, kdy se vybírá vstupné, výnos obvykle nepokryje ani režii. Totéž lze říci o kultuře a školství. Pronájem, jehož cílem je snaha získat co nejvíce prostředků, nemá nic společného s dobročinností. Klient si koupí právo využívat areál pro sebe způsobem, který mu vrátí vložené investice. Prodává se tedy část funkce, která činí z Gröbovky areál sloužící veřejnosti. Obnova a údržba zahrady z veřejných prostředků je v zájmu občanů. Vypsání soutěž na pronájem parku s podtitulkem "investiční příležitost" je však ze strany obce hanebnost nejvyššího řádu. Od roku 2002 hraje vše do karet společnosti amerických právníků.
Historie Grébovky
Moritz Gröbe byl bohatý člověk. Na Královských Vinohradech si koupil rozsáhlý pozemek na území dvou viničních usedlostí (Horní a Dolní Landhausky) a v letech 1871-1888 na něm nechal podle návrhu Antonína Barvitia a Josefa Schulze postavit honosnou novorenesanční vilu. V areálu byly ještě postaveny další objekty napomáhající provozu hlavního domu. Na ploše téměř 80 tisíc čtverečních metrů byl zřízen anglický park, v jehož západní části se nacházela grotta, umělá jeskyně se skalkou a kaš- nou (stávala v ní socha Neptuna od Bohumila Schnircha). Dále se zde nachází Viniční altán postavený podle návrhu Josefa Schulze, který se podílel především na dotváření interiérů a doplňkových staveb v Gröbovce. Altán byl vystavěn současně s Gröbeho vilou ve dvou výškových úrovních na menší kamenné terase zabudované do prudkého svahu vinice. V letech 1902-05 zde žila vnučka císaře Františka Josefa I. Alžběta Habsburská se svým manželem Karlem Ottou Windischgrätzem. Když celý objekt přešel v roce 1905 z obavy před rozparcelováním sadů zástavbou činžovních domů do vlastnictví vinohradské obce, byl nazván Havlíčkovými sady a 16. května 1906 slavnostně otevřen pro veřejnost. V Grottě byla zřízena restaurace. Samotná vila dlouho sloužila jako učební zařízení Vysoké školy lesnické. 1937 - Na náklady hlavního města byla ve vile zřízena Baxova domovina dětských zájezdů. Pojmenována byla po prvním primátorovi Velké Prahy. 1939 - vilu obsadila Hitlerjugend. 1945 - při americkém bombardování dostala Gröbeho vila přímý zásah. Požár ji téměř zničil. Několik zásahů dostal také park, do kterého unikla zvířata z poškozeného zvěřince. Obnovy se dočkala začátkem padesátých let, kdy ji architekt Pavel Smetana upravil na Dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 zůstala několik let prázdná.. Nyní ji má zčásti pronajatu Soukromá taneční konzervatoř, což je osmiletá střední umělecká škola, která kombinuje všeobecné vzdělání s odbornými předměty, jako jsou tanec, klavír a herec- ká výchova.1992-93 - obnovena zničená vinice v Gröbovce. 2002-03 - první etapa rekonstrukce Gröbeho vily. 2002-04 - rekonstrukce Viničního altánu.
Zadáním byla celková stavební obnova ruiny objektu altánu a jeho rozšíření pro celoroční provoz kavárny a vinárny. Potřebné rozšíření vnitřních prostorů jsme navrhli volným rozvinutím Barvitiova půdorysu do svahu pod terén. Vyloučili jsme tak nadzemní přístavbu. Nechtěli jsme měnit existující vnější siluetu altánu posazeného do svahu s vinicí. Nově navržený podzemní prostor se dotýká vnějšího povrchu ve značném odstupu od Barvitiova altánu.
Ústí tohoto podzemního prostoru jsou tedy v jakési nekonfrontační vzdálenosti od altánu. Fragmenty původních dřevěných prvků jsme pasportizovali a podle šablon byly vyrobeny nové díly pro kompletní repliku celé Barvitiovy dřevostavby.
Zcela autonomní a soudobě zpracované jsou vnitřní prostory a vnitřní zařízení.
Marek Chalupa, 09.12.2004
Historie této pražské vinice spadá podle pověstí hluboko do středověku. Prý se o její zrod postaral sám Karel IV., podle jiných legend je příběh ještě starší. Zanechme však spekulací a podívejme se na současný stav, kdy dum architekti vyrobili kompletní repliku viničního altánu Antonína Barvitia a Josefa Schulze, která je dnes chráněnou kulturní památkou.
O dovednosti ateliéru vkládat moderní klenoty do historického prostředí, rád vykládá dr. Švácha na svých přednáškách. Ani zde tomu nebylo jinak, alespoň co se vnějšího výrazu týká. Se zdravou troufalostí nově pojednali sokl pod Barvitiovym altánem. Přidaná hmota je celá zakopaná pod zem a na denní světlo vystupuje až v uctivé vzdálenosti od pavilonu. S dlouhou bílou místností se budu smiřovat delší dobu. Betonové stěny, strop i podlaha jsou natřeny bílou barvou, která ještě dva měsíce po otevření pouští nepříjemný zápach. Autoři se pravděpodobně snažili o co nejprosvětlenější prostředí dlouhé podzemní kopky. Stačí si však vzpomenout na vinné sklípky na jihu Moravy, které žádná okna nemají a o prosvětlovávání se ani nesnaží. Kdo chce na světlo může popíjet pod pergolami před altánkem.
O hlubší vazbě stavba-architekt svědčí fakt, že se v ní autor oženil. Není obvyklé, abyste se v každé své realizaci oženili a ne každý druh stavby vám to umožní. Tady se to vzácně povedlo.
O gourmetské nabídce altánu (sýry a paštiky) by architektonické magazíny psát neměly, proto byste se tam měli vypravit a sami ochutnat.
Petr Šmídek, 16.12.2004
Causa Grébovka
Vlastníkem areálu je obec Hlavního města Prahy, část pozemků je svěřena Městské části Prahy 2, a ta vyhlásila ke dni 25. 10. 2000 jednostupňovou obchodní veřejnou soutěž na výběr nejvhodnějšího investora rekonstrukce a současně nájemce areálu Havlíčkových sadů. Radnice Prahy 2 je nakloněna jedinému účastníkovi soutěže - nadaci založené americkými advokáty, která zamýšlí v Praze založit centrum právnického vzdělávání a konzervatoři hrozí vyhazov. Žádný park není výdělečný. I v případech, kdy se vybírá vstupné, výnos obvykle nepokryje ani režii. Totéž lze říci o kultuře a školství. Pronájem, jehož cílem je snaha získat co nejvíce prostředků, nemá nic společného s dobročinností. Klient si koupí právo využívat areál pro sebe způsobem, který mu vrátí vložené investice. Prodává se tedy část funkce, která činí z Gröbovky areál sloužící veřejnosti. Obnova a údržba zahrady z veřejných prostředků je v zájmu občanů. Vypsání soutěž na pronájem parku s podtitulkem "investiční příležitost" je však ze strany obce hanebnost nejvyššího řádu. Od roku 2002 hraje vše do karet společnosti amerických právníků.
Historie Grébovky
Moritz Gröbe byl bohatý člověk. Na Královských Vinohradech si koupil rozsáhlý pozemek na území dvou viničních usedlostí (Horní a Dolní Landhausky) a v letech 1871-1888 na něm nechal podle návrhu Antonína Barvitia a Josefa Schulze postavit honosnou novorenesanční vilu. V areálu byly ještě postaveny další objekty napomáhající provozu hlavního domu. Na ploše téměř 80 tisíc čtverečních metrů byl zřízen anglický park, v jehož západní části se nacházela grotta, umělá jeskyně se skalkou a kaš- nou (stávala v ní socha Neptuna od Bohumila Schnircha). Dále se zde nachází Viniční altán postavený podle návrhu Josefa Schulze, který se podílel především na dotváření interiérů a doplňkových staveb v Gröbovce. Altán byl vystavěn současně s Gröbeho vilou ve dvou výškových úrovních na menší kamenné terase zabudované do prudkého svahu vinice. V letech 1902-05 zde žila vnučka císaře Františka Josefa I. Alžběta Habsburská se svým manželem Karlem Ottou Windischgrätzem. Když celý objekt přešel v roce 1905 z obavy před rozparcelováním sadů zástavbou činžovních domů do vlastnictví vinohradské obce, byl nazván Havlíčkovými sady a 16. května 1906 slavnostně otevřen pro veřejnost. V Grottě byla zřízena restaurace. Samotná vila dlouho sloužila jako učební zařízení Vysoké školy lesnické. 1937 - Na náklady hlavního města byla ve vile zřízena Baxova domovina dětských zájezdů. Pojmenována byla po prvním primátorovi Velké Prahy. 1939 - vilu obsadila Hitlerjugend. 1945 - při americkém bombardování dostala Gröbeho vila přímý zásah. Požár ji téměř zničil. Několik zásahů dostal také park, do kterého unikla zvířata z poškozeného zvěřince. Obnovy se dočkala začátkem padesátých let, kdy ji architekt Pavel Smetana upravil na Dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 zůstala několik let prázdná.. Nyní ji má zčásti pronajatu Soukromá taneční konzervatoř, což je osmiletá střední umělecká škola, která kombinuje všeobecné vzdělání s odbornými předměty, jako jsou tanec, klavír a herec- ká výchova.1992-93 - obnovena zničená vinice v Gröbovce. 2002-03 - první etapa rekonstrukce Gröbeho vily. 2002-04 - rekonstrukce Viničního altánu.
0 comments
add comment
