Vlněna Business Centre
Administrativní komplex Vlněna se nachází jižně od historického centra Brna a sousedí s významnou komunikační osou centrum města – Hlavní nádraží – Galerie Vaňkovka – autobusové nádraží Zvonařka. Městský blok o ploše 40 tisíc m² vymezují ulice Dornych, Přízová a Mlýnská. Východní hranici areálu tvoří Svitavský náhon. Návrh reaguje na původní zástavbu továrny; zejména tím, jak pracuje s různými měřítky veřejného prostoru. Zachován zůstal i původní Palác Bochnerů ze Stražiska.
Továrna Vlněna vznikla v roce 1949 sloučením dvou textilních firem, Paul Neumark a Bratři Stiassni, které v této lokalitě působily už ve druhé polovině 19. století. Jejich hlavní výrobní činností byly polovlněné barevné tkaniny, respektive tkaniny z česané a jemně mykané příze. V této výrobě (barvení, předení, příprava pro tkaní, tkaní a zušlechťování) pak Vlněna pokračovala až do roku 1994. V druhé polovině 90. let se z areálu stal brownfield, který byl v důsledku své původní činnosti částečně kontaminován.
Základní osa areálu kopíruje severojižní směr. Je rovnoběžná s ulicí Přízovou a propojuje přibližně středem celé lokality ulici Dornych a Mlýnskou. Podél této osy jsou proti sobě rozmístěny základní hmoty celého konceptu – budovy A, B, C na východě a budovy F, G, H na západě. Vzhledem k poloze v blízkosti centra a dobrému dopravnímu napojení pro automobilovou i hromadnou dopravu byl pozemek ideální pro administrativní prostory s doplňkovými službami, jako jsou kavárny a restaurace. Nájemci komplexu se zatím počítají z řad technologických a IT firem či projekčních ateliérů.
V roce 2018 byly dokončeny budovy podél Přízovy ulice (F, G, H), v roce 2019 následovalo uvedení do provozu dalších budov společně s Bochnerovým palácem. Vnější prostor Vlněny je otevřen veřejnosti a zasazen do zeleně obklopené vzrostlými stromy. Důležitou roli hrají vodní prvky – jezírko s rybami i optické propojení s říčkou Ponávkou. Projekt vznikl ve spolupráci s nizozemským zahradním architektem Lodewijkem Baljonem.
Dokončené západní budovy v Přízově ulici výrazně ustupují od uliční čáry. Nově vzniklý prostor ulici rozšiřuje na úkor pozemku investora a vnáší do ní díky kavárně a bistru v parteru život. Zároveň navádí k Bochnerovu paláci, v jehož přízemí vzniká restaurace přímo navazující na tento otevřený prostor.
Vlajková loď – budova H
Netradiční, organicky pojatý tvar budovy H, momentálně „stěžejní lodi“ areálu, reaguje na umístění, které tento dům v celém komplexu zaujímá. Jednotlivé anomálie jsou pak zapříčiněné uspořádáním vnitřních prostor pater, modelací formy a tvarem pozemku. Ten nejenže uvozuje náměstí, ale také sousedí s hlavní třídou, která jej lemuje v mírné diagonále. Právě v tomto místě se předpokládá četný pohyb osob nejméně ze tří stran.
Inspirací se stal oblázek, jehož tvar také určují proudy, které jej omílají. Pro proudy lidí nesmí budova představovat bariéru, nýbrž objekt zvoucí ke vstupu do městského bloku, který je navržen tak, aby na sousední zástavbu plynule navazoval.
Dominantní a vizuálně exponovaná budova H působí z každého místa na pozorovatele jinak – opticky se mění. Tato vlastnost přirozeně zapadá do zvoleného konceptu prolínajících se organických proudů; její celkový vzhled pak dodává budově a potažmo celému areálu pozornost.
Na fasádu objektu H jsou použity systémové flexibilní desky kotvené na hliníkové podkonstukci, která je rektifikována do požadovaného tvaru. Flexibilní desky jsou ohýbány a kotveny do podkonstrukce. Tímto způsobem je možno vytvořit nepravidelný půdorysný tvar doplněný i odklonem plochy fasády od vertikální roviny. Desky jsou opatřeny vícevrstvou omítkou s broušeným povrchem.
Továrna Vlněna vznikla v roce 1949 sloučením dvou textilních firem, Paul Neumark a Bratři Stiassni, které v této lokalitě působily už ve druhé polovině 19. století. Jejich hlavní výrobní činností byly polovlněné barevné tkaniny, respektive tkaniny z česané a jemně mykané příze. V této výrobě (barvení, předení, příprava pro tkaní, tkaní a zušlechťování) pak Vlněna pokračovala až do roku 1994. V druhé polovině 90. let se z areálu stal brownfield, který byl v důsledku své původní činnosti částečně kontaminován.
Základní osa areálu kopíruje severojižní směr. Je rovnoběžná s ulicí Přízovou a propojuje přibližně středem celé lokality ulici Dornych a Mlýnskou. Podél této osy jsou proti sobě rozmístěny základní hmoty celého konceptu – budovy A, B, C na východě a budovy F, G, H na západě. Vzhledem k poloze v blízkosti centra a dobrému dopravnímu napojení pro automobilovou i hromadnou dopravu byl pozemek ideální pro administrativní prostory s doplňkovými službami, jako jsou kavárny a restaurace. Nájemci komplexu se zatím počítají z řad technologických a IT firem či projekčních ateliérů.
V roce 2018 byly dokončeny budovy podél Přízovy ulice (F, G, H), v roce 2019 následovalo uvedení do provozu dalších budov společně s Bochnerovým palácem. Vnější prostor Vlněny je otevřen veřejnosti a zasazen do zeleně obklopené vzrostlými stromy. Důležitou roli hrají vodní prvky – jezírko s rybami i optické propojení s říčkou Ponávkou. Projekt vznikl ve spolupráci s nizozemským zahradním architektem Lodewijkem Baljonem.
Dokončené západní budovy v Přízově ulici výrazně ustupují od uliční čáry. Nově vzniklý prostor ulici rozšiřuje na úkor pozemku investora a vnáší do ní díky kavárně a bistru v parteru život. Zároveň navádí k Bochnerovu paláci, v jehož přízemí vzniká restaurace přímo navazující na tento otevřený prostor.
Vlajková loď – budova H
Netradiční, organicky pojatý tvar budovy H, momentálně „stěžejní lodi“ areálu, reaguje na umístění, které tento dům v celém komplexu zaujímá. Jednotlivé anomálie jsou pak zapříčiněné uspořádáním vnitřních prostor pater, modelací formy a tvarem pozemku. Ten nejenže uvozuje náměstí, ale také sousedí s hlavní třídou, která jej lemuje v mírné diagonále. Právě v tomto místě se předpokládá četný pohyb osob nejméně ze tří stran.
Inspirací se stal oblázek, jehož tvar také určují proudy, které jej omílají. Pro proudy lidí nesmí budova představovat bariéru, nýbrž objekt zvoucí ke vstupu do městského bloku, který je navržen tak, aby na sousední zástavbu plynule navazoval.
Dominantní a vizuálně exponovaná budova H působí z každého místa na pozorovatele jinak – opticky se mění. Tato vlastnost přirozeně zapadá do zvoleného konceptu prolínajících se organických proudů; její celkový vzhled pak dodává budově a potažmo celému areálu pozornost.
Na fasádu objektu H jsou použity systémové flexibilní desky kotvené na hliníkové podkonstukci, která je rektifikována do požadovaného tvaru. Flexibilní desky jsou ohýbány a kotveny do podkonstrukce. Tímto způsobem je možno vytvořit nepravidelný půdorysný tvar doplněný i odklonem plochy fasády od vertikální roviny. Desky jsou opatřeny vícevrstvou omítkou s broušeným povrchem.
Studio Acht
0 comments
add comment
