Vltavská filhamonie - soutěžní návrh

Koncepce
Naším cílem je vytvořit novou identitu místa. Od počátku naší historie měl člověk touhu zastřešit prostor. Nejlepším dokladem této snahy jsou megalitické stavby – dolmeny. Vytvářejí místo se symbolickým významem při minimu podpor. Koncepce dolmenu má vyjadřovat monumentalitu, kterou vnímáme především v její duchovní hodnotě. Náměstí jako zastřešený prostor, nad kterým se vznáší koncertní sál. Takový prostor by nám měl dát svobodu, ale zároveň by měl budit respekt. Málokterá světová filharmonie má kolem sebe živý veřejný prostor. Jakým způsobem docílit živého náměstí při zachování klidného a soustředěného prostředí koncertní haly? Tato otázka nás provázela při přemýšlení nad konceptem stavby celou dobu. Právě vyzdvižením sálu do vyšší polohy se pokoušíme o spojení veřejného prostoru s touto institucí. Náměstí je chráněno od rušného okolí třemi podporami, na kterých je posazen hlavní sál. Každá z podpor obsahuje sál, který odpovídá zadání. Pomyslně tedy tři sály nesou na svých bedrech velký sál. Na náměstí jsou situovány hlavní vstupy do filharmonie a do jednotlivých sálů, stejně tak se zde nachází restaurace, obchody, kavárna a je tu možné pořádat i drobná hudební vystoupení v otevřeném amfiteátru. Chceme tím podpořit přirozený život tohoto nového náměstí, jež má tu výhodu, že je zastřešené. Filharmonie je kulturní stánek, který by měl vyzývat k setkávání. Našim záměrem není vytvořit turistickou atrakci, ale nabídnout veřejný prostor, služby i funkce, jež budou sloužit především místním lidem. Doufáme, že náš návrh má potenciál vytvořit nové ohnisko hlavního města a je také schopen zapojit území Holešovic do větší souvislosti s celou Prahou.


Architektonické a materiálové řešení
Filozofií návrhu jsou kompaktní tvary „kamenů“, které společně vytvářejí monumentální zastřešený prostor. Výsledná geometrie je definována vloženými sály a navazujícími provozy. Právě náměstí, jež je zastřešeno velkým sálem, je nedílnou součástí celkové předkládané koncepce. Každý „kámen“ zohledňuje ve své geometrii vložený sál. Všechny prostory jsou koherentní v interiéru i exteriéru stavby. Proto můžeme pozorovat koncept nejen zvenčí, ale velkým zážitkem může být právě vnitřní atmosféra všech sálů, které uvažujeme v barevném provedení.
Hlavní sál, jenž v našem případě představuje vnitřní jádro, chce být nástrojem. Geometrie hlavního sálu se utvářela na základě akustických parametrů. Následně jsme jádro uzavřeli do vnější skořápky, která jej chrání před hlukem z okolí. Jádro a skořápka představují jedno těleso. To, co vnímáme z exteriéru jako obrovský kámen, nacházíme také v interiéru v podobě jádra. Stejně jako u lískového ořechu se jádro podobá skořápce. V prostoru hlavního sálu dominuje modré pozadí, které směrem k pódiu a hledišti přechází do tmavě modré barvy. Stropu vévodí umělé osvětlení v podobě stylizovaných hvězd. Naší inspirací se staly historické výmalby kleneb kaplí a kostelů, jež pracují s hvězdnou oblohou. Ostatní prostory sálů jsou v interiéru rovněž barevně pojednané.


Použité materiály podporují celkový koncept návrhu. Jsou proto odvozeny od účelu konstrukcí a voleny také s ohledem na trvanlivost a tepelnou bilanci objektu. Jedná se o pohledový beton pro konstrukce a podlahy a čiré izolační sklo v prosklených částech obvodového pláště. Celá novostavba je kompletně pojata jako odlitek z monolitického železobetonu. Všechny „kameny“ mají navrženu sendvičovou konstrukci, kdy vnitřní stěna je nosná. Beton uvažujeme probarvený, přičemž chceme docílit sametové hnědé barvy. Mělo by se jednat o ušlechtilý materiál, který bude mít nevšední barevnost i provedení. Beton by měl být takto proveden v interiéru i exteriéru, na obálce všech „kamenů“. Navrhujeme navíc beton s vysokým leskem, kdy by se do bednění vkládaly speciální lesklé fólie. Betonový povrch všech vložených sálů chceme ze strany foyeru opatřit hrubým pemrlováním. Tím docílíme kontrastu mezi hladkým a lesklým povrchem fasády a hrubým vsazeným jádrem, které představují samotné sály. Každý sál je v interiéru barevně pojednán.


Urbanistické řešení
Stavba svým měřítkem odpovídá významu instituce Vltavské filharmonie a je navržena jako solitér. Výška budovy filharmonie přesahuje hladinu okolní zástavby – chce tím vyjádřit své postavení a význam. Objekt by měl být vnímán z Hlávkova mostu jako důležitá dominanta místa, a to i vzhledem k sousední funkcionalistické stavbě bývalých Elektrických podniků, která je v daném území celkem výrazná.
Tři objekty – „kameny“ – Vltavské filharmonie jsou umístěny na mírně klesající desce, která zohledňuje úroveň Bubenské ulice a svažuje se směrem k Negrelliho viaduktu. Nakloněnou platformu pokrýváme pravidelným rastrem stromů (nízkokmenných platanů), který je vynechán v místě navrženého náměstí. Předpokládáme, že se bude jednat čistě o pěší veřejný prostor, kam situujeme posezení s lavičkami. Celou plochu pojednáváme umělým mlatem, jenž umožňuje vsakování vody – terraway. Návrh osázení prostoru stromy má za cíl vybízet k odpočinku, volnočasovým a dalším rozmanitým aktivitám. Stromy v pravidelném rastru jasně vymezují pěší prostor, vnášejí do něj harmonii a dávají mu jednotný a ucelený vzhled. Vltavská filharmonie je tedy zasazena mezi stromy, které zjemňují monumentalitu nové budovy ve vnímání z horizontu člověka.
Přízemí budovy je svým vnitřním uspořádáním otevřené a přístupné z různých stran. Vzhledem k diverzitě přístupových cest neexistuje jednoznačně hlavní vstup do prostoru náměstí, i když předpokládáme, že nejpoužívanější ze tří možných vstupů bude ten z nově uvažované zástavby Holešovic, od stanice metra Vltavská a nádraží Praha-Bubny. Hlavní vchod do filharmonie je zvýrazněn vysunutým venkovním amfiteátrem, kde jsou umístěny také eskalátory. Celý řešený prostor je příčně prostupný pro pěší a bezbariérový.
Navržené rozmístění „kamenů“ zohledňuje řadu problematických tras, které se nacházejí pod povrchem. Jednou z nich je trasa průjezdné komunikace, jež je vedena pod navrženou platformou. Stejně tak reagujeme ustoupením jednotlivých objektů trase metra, kdy není možné hlubinné založení v místě tubusu. Tím vzniká vymezení veřejného prostoru na povrchu navržené platformy, které je věnováno čistě pěším.

Dopravní řešení
vychází ze základních principů urbanistického a architektonického návrhu:
- uvolnění prostoru nábřeží od automobilové dopravy
- propojení prostoru filharmonie s nábřežím pro pěší a cyklisty
- eliminace vlivu dopravy na území a na vlastní objekt filharmonie
- preference pěších a cyklistických tras s vazbou na MHD a VHD
- umožnění příjezdu k objektu filharmonie ze všech směrů a odjezd do všech směrů
- oddělení dopravy návštěvníků (auta, autobusy) od obslužné nákladní dopravy
Stávající mimoúrovňová křižovatka ulic Hlávkův most, Bubenská, nábřeží kpt. Jaroše, Bubenské nábřeží je transformována na „propíchnutou“ okružní křižovatku s vloženými, světelně řízenými segmenty v místě úrovňových cyklistických a chodeckých přechodů a v místě křížení s tramvajovou tratí Bubenská – Hlávkův most. Na relaci nábřeží kpt. Jaroše – Bubenské nábřeží je ponechán stávající podjezd. Jihovýchodní rampa z Hlávkova mostu je posunuta směrem na sever, do paralelní polohy s novou polohou ulice Bubenské nábřeží. Ulice Bubenské nábřeží je od stávajícího podjezdu pod ulicí Bubenskou odkloněna směrem na severovýchod, prochází novým podjezdem pod železniční tratí, kříží novou trasu tramvajové tratě a oba směry se stáčejí do ulice Za Viaduktem. V místě křížení s ulicemi Argentinskou a Jateční se ulice Za Viaduktem připojuje k okružní křižovatce obdélníkového tvaru se stávající světelnou signalizací v severovýchodním kvadrantu křižovatky, která tvoří malé náměstí.
Objekt filharmonie je napojen na ulici Bubenské nábřeží mezi křižovatkou s ulicí Bubenskou a Negrelliho viaduktem v tunelovém úseku obousměrně paralelními kolektorovými vnitřními komunikacemi. Z jižní strany je připojena převážně nákladní obslužná doprava včetně možnosti vjezdu kamionů TIR. Hlavní příjezdová trasa se předpokládá od MO, od severu ulicí Argentinskou, s možností otočení na západní straně, v nové okružní křižovatce. Trasa nákladní dopravy má potom přímý výjezd ve směru na sever, do Argentinské a na MO. Ze severní strany je připojen hlavní vjezd pro návštěvníky (auta, autobusy) a část zásobovací dopravy menšími nákladními automobily. Hlavní příjezdová trasa se předpokládá rovněž od MO, od severu ulicí Argentinskou. Pro příjezd ze směru od centra (západu a jihu) je navržena rampa pro vjezd do 2. PP.


Koncepce řešení akustiky
Při návrhu akustiky hlavního sálu jsme vycházeli z osvědčených řešení aplikovaných v sálech tohoto typu po celém světě. Navržená kapacita sálu je 1820 diváků a kompletní symfonický orchestr. Vnitřní objem sálu 20 280 m3 skýtá ideální poměr objemu 11,14 m2 na osobu. Varhany jsou situovány do centra čelní stěny, za záda pěveckého sboru při klasickém uspořádání. Tvarování odrazivých ploch v jejich okolí i v širším kontextu zajistí rovnoměrné pokrytí poslechových ploch varhanní hudbou. Sál je navržen pro přednes orchestrální hudby, čemuž odpovídá optimální doba dozvuku 1,8 s s příslušným tolerančním pásmem. Drtivou část akusticky pohltivých povrchů v sále tvoří sedadla. Na stěnách a stropě nejsou navrženy prakticky žádné prvky s pohltivostí středních a vyšších kmitočtů. Naopak jsou tyto povrchy navrženy jako odrazivé, s pečlivým směrováním nebo difuzní. Tím je dosaženo vyváženosti kmitočtového průběhu doby dozvuku, naplnění prostoru hudebním signálem a líbezného slití jednotlivých zvuků do krásné a jasné hudby. Akustika sálu je navržena bez kompromisu, na míru orchestrální hudbě. Pro potřeby ryze varhanních koncertů je sál připraven k instalaci sofistikovaného elektroakustického systému prodloužení doby dozvuku na hodnotu 2,6 s, což je pro přednes varhanní hudby při daném objemu prostoru ideální hodnota.
Malý sál je určen pro koncerty komorní hudby, ale i produkce nejrůznějších žánrů. Jako protipól hlavního sálu, který je řešen tradičně, za pomoci ryze akustických prostředků, je projektován jako technologická hračka. Přirozená akustika prostoru je navržena na výrazně nižší hodnotu, než by odpovídalo minimálnímu požadavku uvažovaného provozu. Jde o sál o objemu 8000 m3 a kapacitě 700 diváků. Doba dozvuku je stanovena na 0,6 s, což je o 200 ms méně než pro přednes mluveného slova. Akustické pole je tvořeno sofistikovaným systémem proměnné akustiky, který umožní stiskem tlačítka v mžiku přizpůsobit akustiku sálu konkrétnímu vystoupení, a to i během vystoupení samotného. Je tedy možné kombinovat části programu, kde je klíčová srozumitelnost mluveného slova či kvalita reprodukovaného signálu, s živými pasážemi varhanní hudby hodné gotické katedrály.
Nejmenší ze sálů, tzv. blackbox, je navržen pro bezvadnou funkci standardního elektroakustického ozvučovacího systému a dokonalou srozumitelnost mluveného slova. Kmitočtově vyvážená doba dozvuku je samozřejmostí. Toto nastavení umožní bezproblémový provoz malého moderního multižánrového kulturního sálu.
Objekt obsahuje kromě sálů ještě prostory pro zpracování zvuku. Ty jsou řešeny standardně, účelně pro dosažení špičkového prostředí zvukových pracovišť.
Významnou otázkou je samozřejmě ochrana před hlukem a vibracemi. Proto jsou všechny prostory vyžadující ochranu před hlukem řešeny jako dvouplášťové s pružným uložením. To zajistí nezbytné ticho jak pro zpracování zvuku, tak pro dokonalý požitek obecenstva.