Kolos zimního stadionu navrhla skupina mladých rakouských architektů (Alfred Berger je mj. spoluautorem
Skandinávských ambasád v Berlíně) již v roce 1990, především pod vlivem snahy uspořádat v městě na Dunaji světovou výstavu v roce 1995.
Samotná hala s převahou krasobruslařského využití nabízí 3 tréninková kluziště a hlavní ledovou halu pro 4350 diváků. Celý kolos velmi dobře využívá statických vlastností oceli. Smělá konstrukce zastřešuje hlavní kluziště, obvodový plášť je velkoryse prosklen, což velmi dobře působí v noci, kdy rozzářený stadion vytváří nejsilnější magický bod ve vídeňské Donau-City. Celkové řešení působí svěžím dojmem, pravděpodobně i v důsledku příjemného ochlazení během červencových veder (stadion je v provozu po celý rok...).