Zvířata na Zemi a člověk

foto: Libor Stavjaník (TOAST)

Na hradě Malenovice (část Zlína) se Muzeum jihovýchodní Moravy, jehož je hrad součástí, rozhodlo zbudovat novou zoologickou expozici. V depozitářích totiž mělo uloženo unikátní sbírky zoologických preparátů. Jejich základem byla sbírka hraběte Seilerna (postavil zámek Lešná, dnes obklopený známou zoologickou zahradou). Spolupráce na podobě expozice začala původně už v r. 2005 a v průběhu let to opakovaně vypadalo, že snahy nedojdou úspěšného konce.
Preparace je jedním ze zvláštních přístupů člověka ke zvířatům. Na bizarnost tohoto fenoménu architektonické řešení expozice i její libreto reagují. Specifické vztahy člověka a pozemské fauny (namátkou např. člověk-vyhubitel, člověk-sběratel, člověk-ochránce atd.) tak tvoří doplňkovou dějovou linii expozice jako celek organizované dle zoogeografických oblastí. Oba principy, zoogeografický i kulturně antropologický, se v expozici vzájemně proplétají.
Expozici jsou věnovány tři hradní sály. Architektonické řešení je založeno na dvou principech. Instalační předstěny po obvodu sálů s hustým rastrem fixačních bodů umožňují exponáty komponovat přímo do prostoru a to za použití běžného železářského sortimentu. Zcela záměrně jsem se chtěl vyhnout speciálnímu designu instalačních prvků. Proto jsou instalačním arsenálem standardní šrouby, závitové tyče, matice, instalatérské objímky atp. Chtěl jsem i pomocí takto paradoxní situace, určité surovosti konfrontace z depozitu vyňatých exponátů a průmyslových prvků, které jsou skvěle funkční a přitom pro návštěvníka nečekané, povzbudit diváka k zamyšlení nad tím, co sleduje. Přál jsem si, aby obsahem věcná a didakticky hodnotná expozice byla také do jisté míry reinterpretací někdejších „kunstkamer“, kabinetů kuriozit. Muzeum se postavilo vstřícně k záměru, v muzejnickém kontextu poněkud kontroverznímu, návštěvníkovi většinu exponátů nabídnout volně se v prostoru vznášejících. Bez obvyklé bariéry skla vitrín. Ovšem i s jejich alternativou se počítalo v podobě „vitrín-obrazů“. Ústředím každého sálu je velká vitrína. Její masivní rám, jakoby rám starého obrazu, tvoří vymezení pro scenerii uvnitř a odkazuje zároveň na tradici loveckých zátiší, tak vlastních feudálním sídlům, a jsou konzistentní s bizarní mrtvolnou nehybností „vycpanin“. Vitríny se dotýkají osy průhledu sály expozice. Průhled je zakončen „point de vue“ - z posledního obrazu vystupující kostrou slonice indické. Ve třetím sále je vzdělávací linka expozice rozšířena o multimediální program. Čtveřice dotykových obrazovek umožňuje hru se speciálně vyvinutými programy s různým stupněm obtížnosti pro děti i dospělé. V sále se také počítá s možností projekce dalších tematických dokumentárních programů.