Fernand Pouillon
Biografie
Fernand Pouillon byl francouzský urbanista, architekt, stavební podnikatel a spisovatel. Jako představitel konzervativního modernistického směru realizoval urbanistické projekty v Aix-en-Provence, Marseille, Paříži, Alžírsku a Íránu. Vedle rozsáhlých novostaveb obytných souborů a hotelových komplexů se podílel společně s René Egger a Auguste Perretem na poválečné obnově poškozeného přístavu v Marseille (1944-53).
Pocházel z rodiny stavebního inženýra v Cancon na jihozápadě Francie. Zpočátku se chtěl stát malířem a studoval od roku 1929 na École des Beaux-Arts v Marseille. V období 1932-34 studoval architekturu v Paříži. V roce 1936 jako dvaadvacetiletý dokončil v Aix-en-Provence svou první realizaci. 1942 získal architektonický diplom a do roku stavěl v Marseille pod vedením Eugène Beaudouina.
V roce 1961 byl pověřen výstavbou levných bytů na předměstí Paříže. U této zakázky figuroval jako architekt i podnikatel, což bylo tehdy nezákonné. Na základě udání od konkurence byla Pouillonova stavební společnost vyšetřována státním zástupcem a byl mu udělen čtyřletý trest. Po osmi měsících ve vězení zahájil hladovku, simuloval onemocnění a po převozu do méně střežené věznice uprchl za pomoci svého bratra nejprve do Itálie a pak do Alžírska. Jeho přátelé ze Sorbonny mezitím sbírali důkazy o jeho nevinně. V roce 1963 se vrátil do Francie, kde ho soud zprostil jedné obžaloby, ale odsoudil za útěk z vězení. Musel rozprodat majetek, aby splatil dluhy zaviněné jeho společníky. Ve vězení napsal historický román Divoké kameny (v překladu Denise Molčanova vydal v roce 2016 Vyšehrad) o stavbě cisterciáckého kláštera Le Thoronet z pohledu architekta Balze. V roce 1964 byl propuštěn na svobodu a přestěhoval do Alžírska, kde strávil téměř dvě dekády v dobrovolném exilu a působil zde jako architekt hotelů. V roce 1968 vydal vzpomínkovou knihu Memoires d'un architecte. V roce 1971 ho francouzský prezident Georges Pompidou zprostil předchozích obžalob a roku 1985 jej prezident François Mitterand vyznamenal Řádem čestné legie.
V roce 1984 se vrátil nazpět do Francie a zbytek života strávil na středověkém hradu Château de Belcastel, který s alžírskými řemeslníky postupně restauroval. Byl pochován v Belcastel na místním hřbitově v anonymním hrobě.
Fernand Pouillon byl francouzský urbanista, architekt, stavební podnikatel a spisovatel. Jako představitel konzervativního modernistického směru realizoval urbanistické projekty v Aix-en-Provence, Marseille, Paříži, Alžírsku a Íránu. Vedle rozsáhlých novostaveb obytných souborů a hotelových komplexů se podílel společně s René Egger a Auguste Perretem na poválečné obnově poškozeného přístavu v Marseille (1944-53).
Pocházel z rodiny stavebního inženýra v Cancon na jihozápadě Francie. Zpočátku se chtěl stát malířem a studoval od roku 1929 na École des Beaux-Arts v Marseille. V období 1932-34 studoval architekturu v Paříži. V roce 1936 jako dvaadvacetiletý dokončil v Aix-en-Provence svou první realizaci. 1942 získal architektonický diplom a do roku stavěl v Marseille pod vedením Eugène Beaudouina.
V roce 1961 byl pověřen výstavbou levných bytů na předměstí Paříže. U této zakázky figuroval jako architekt i podnikatel, což bylo tehdy nezákonné. Na základě udání od konkurence byla Pouillonova stavební společnost vyšetřována státním zástupcem a byl mu udělen čtyřletý trest. Po osmi měsících ve vězení zahájil hladovku, simuloval onemocnění a po převozu do méně střežené věznice uprchl za pomoci svého bratra nejprve do Itálie a pak do Alžírska. Jeho přátelé ze Sorbonny mezitím sbírali důkazy o jeho nevinně. V roce 1963 se vrátil do Francie, kde ho soud zprostil jedné obžaloby, ale odsoudil za útěk z vězení. Musel rozprodat majetek, aby splatil dluhy zaviněné jeho společníky. Ve vězení napsal historický román Divoké kameny (v překladu Denise Molčanova vydal v roce 2016 Vyšehrad) o stavbě cisterciáckého kláštera Le Thoronet z pohledu architekta Balze. V roce 1964 byl propuštěn na svobodu a přestěhoval do Alžírska, kde strávil téměř dvě dekády v dobrovolném exilu a působil zde jako architekt hotelů. V roce 1968 vydal vzpomínkovou knihu Memoires d'un architecte. V roce 1971 ho francouzský prezident Georges Pompidou zprostil předchozích obžalob a roku 1985 jej prezident François Mitterand vyznamenal Řádem čestné legie.
V roce 1984 se vrátil nazpět do Francie a zbytek života strávil na středověkém hradu Château de Belcastel, který s alžírskými řemeslníky postupně restauroval. Byl pochován v Belcastel na místním hřbitově v anonymním hrobě.
