Brian Kish
Luigi Dominioni
*7. 12. 1913 – Milan, Italy
†13. 11. 2016 – Milan, Italy
„Jeho estetika byla střízlivá, ale zároveň odvážná a ambiciózní. Bylo nabité tajemstvím, které se nepodobalo žádnému jinému architektonickému dílu druhé poloviny 20. století. Podle mého názoru pokračoval v cestě Adolfa Loose do nových netušených teritorií.“
Biografie
Luigi Caccia Dominioni byl italský architekt, designér a urbanista. Společně s Gio Pontim a Ignaziem Gardellou patřil mezi trojici nejvýraznějších poválečných milánských tvůrců.
Narodil se do rodiny právníka Ambrogio Caccia Dominioni a Maria Paravicini v domě na milánském náměstí Piazza Sant'Ambrogio, který v srpnu 1943 zničen při bombardování a následně jej L.Dominioni přestavel. Byl součástí milánského šlechtického rodu Caccia Dominioni pocházejícího z Novary. Jeho bratrancem byl Paola Caccia Dominioniho, 14. baron ze Sillavengo, inženýr, spisovatel, partyzán a voják, který se proslavil boji v severní Africe v I. a II. světové válce.
Základní školu a reálné gymnázium navštěvoval na Istituto Leone XIII vedenou jezuity. V roce 1931 se zapsal na fakultu architektury na Regio Istituto Tecnico Superiore (budoucí milánskou polytechniku). Během univerzitních studií se seznámil s Liviem a Pierem Giacomem Castiglioniovými, Cesarem Cattaneem, Gianninem Bernasconim a budoucími zakladateli ateliéru BBPR. Jeho učiteli byli Luigi Moretti a Piero Portaluppi. 1936 promoval a následně získal odbornou praxi v Benátkách. V roce 1937 si otevřel s bratry Liviem a Pierem Giacomem Castiglioniovými společný ateliér. Prvními realizacemi byl průmyslový design rozhlasových přijímačů pro firmu Phonola představených v roce 1938.
V letech 1939-43 absolvoval vojenskou službu. Po válce navázal na architektonickou spolupráci se svým kolegou Castiglionim, od roku 1946 pak vedl v Miláně vlastní kancelář. V roce 1947 založil společně s Ignaziem Gardellou a Corradem Corradim společnost Azucena, pro kterou vytvořil stovky designových předmětů. Pro jeho architektonickou tvorbu je charakteristická schopnost vést dialog s již existujícími stavbami, aniž by se zřekl použití nových forem a technologií. Soukromý archiv Caccia Dominioni obsahuje dokumentaci od roku 1936 čítající přibližně 15 000 výkresů, modelů a korespondence.
Luigi Caccia Dominioni byl italský architekt, designér a urbanista. Společně s Gio Pontim a Ignaziem Gardellou patřil mezi trojici nejvýraznějších poválečných milánských tvůrců.
Narodil se do rodiny právníka Ambrogio Caccia Dominioni a Maria Paravicini v domě na milánském náměstí Piazza Sant'Ambrogio, který v srpnu 1943 zničen při bombardování a následně jej L.Dominioni přestavel. Byl součástí milánského šlechtického rodu Caccia Dominioni pocházejícího z Novary. Jeho bratrancem byl Paola Caccia Dominioniho, 14. baron ze Sillavengo, inženýr, spisovatel, partyzán a voják, který se proslavil boji v severní Africe v I. a II. světové válce.
Základní školu a reálné gymnázium navštěvoval na Istituto Leone XIII vedenou jezuity. V roce 1931 se zapsal na fakultu architektury na Regio Istituto Tecnico Superiore (budoucí milánskou polytechniku). Během univerzitních studií se seznámil s Liviem a Pierem Giacomem Castiglioniovými, Cesarem Cattaneem, Gianninem Bernasconim a budoucími zakladateli ateliéru BBPR. Jeho učiteli byli Luigi Moretti a Piero Portaluppi. 1936 promoval a následně získal odbornou praxi v Benátkách. V roce 1937 si otevřel s bratry Liviem a Pierem Giacomem Castiglioniovými společný ateliér. Prvními realizacemi byl průmyslový design rozhlasových přijímačů pro firmu Phonola představených v roce 1938.
V letech 1939-43 absolvoval vojenskou službu. Po válce navázal na architektonickou spolupráci se svým kolegou Castiglionim, od roku 1946 pak vedl v Miláně vlastní kancelář. V roce 1947 založil společně s Ignaziem Gardellou a Corradem Corradim společnost Azucena, pro kterou vytvořil stovky designových předmětů. Pro jeho architektonickou tvorbu je charakteristická schopnost vést dialog s již existujícími stavbami, aniž by se zřekl použití nových forem a technologií. Soukromý archiv Caccia Dominioni obsahuje dokumentaci od roku 1936 čítající přibližně 15 000 výkresů, modelů a korespondence.
