Pocta ČKA 2006: Miroslav Masák

Česká komora architektů uděluje každoročně Poctu významným osobnostem v oboru - architektům, teoretikům či pedagogům, kteří se zapsali nejen svou tvorbou, ale i morálním přístupem do historie moderní české architektury.

HISTORIE UDĚLOVÁNÍ POCTY ČKA
O zavedení tradice pocty rozhodlo představenstvo ČKA v roce 2000 s cílem ocenit mimořádné osobnosti na poli architektury. Vzhledem k velkému počtu vynikajících architektů, kteří se v minulém režimu nedočkali žádného významnějšího ocenění své práce a životních postojů, bylo v předchozích letech toto ocenění udělováno především in memoriam. Představenstvo ČKA však v roce 2005 mírně pozměnilo statut Pocty a projevilo zájem oceňovat především žijící osobnosti. Návrhy na nominaci mohou podávat všichni členové ČKA, pedagogové, teoretikové i historikové architektury, spolky architektů, školy a fakulty architektury v České republice.

NOMINACE NA POCTU ČKA 2006
Na udělení Pocty ČKA 2006 bylo nominováno odbornou veřejností 18 osobností: Václav Aulický, Emil Hlaváček, Eva Jiřičná, Jan Liška, Ivo Loos, Jiří Löw, Miroslav Masák, Viktor Rudiš, Endre Steiner (žijící architekti); František Cubr, Ferdinand Fencl, Jindřich Freiwald, Bohuslav Fuchs, František Lydie Gahura, Ladislav Konopka, Miloš Reichert, Pavel Švanda, Josef Zasche (in memoriam).

ODBORNÁ POROTA POCTY ČKA 2006
Představenstvo ČKA doporučí každoročně odbornou porotu složenou z vynikajících českých projektujících architektů i teoretiků architektury, kteří vyhodnotí z nominovaných osobností jednu, jíž pak Česká komora architektů udělí Poctu.
V letošním, šestém ročníku v komisi zasedali: PhDr. Petr Kratochvíl, CSc. - předseda; Prof. Ing. arch. Martin Rajniš, Prof. Ing. arch. Miroslav Baše, Ing. arch. John Eisler.
Komise se po delší rozpravě rozhodla připojit k doporučení Představenstva ČKA, aby byl nositel Pocty vybrán z žijících tvůrců. Mezi osobnostmi in memoriam se však objevila řada vynikajících autorů. Česká komora architektů se proto pokusí najít způsob, jak připomenout jejich památku.

OSOBNOSTI POSUZOVANÉ KOMISÍ V POSLEDNÍM KOLE
Z osmnácti navržených architektů postoupily do dalšího kola čtyři osobnosti: Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, Ing. arch. Ivo Loos, Prof. Ing. arch. Miroslav Masák a ing. arch. Viktor Rudiš. V závěrečném kole porota konsensuálně rozhodla doporučit k udělení Pocty ČKA 2006 Miroslava Masáka - autora projektu obchodního domu Máj (spolupráce J. Eisler, M. Rajniš) či renovace Veletržního paláce (spoluautoři John Eisler, Emil Přikryl), významného českého architekta, teoretika architektury a pedagoga.

SLAVNOSTNÍ CEREMONIÁL
Pocta ČKA 2006 bude Miroslavu Masákovi předána při slavnostním setkání 23. února 2007 v 17 hodin v kavárně Ateliér v Liberci, městě, kde profesor Masák spoluzaložil v šedesátých letech spolek SIAL - nejvýznamnější sdružení architektů s osobitým přístupem k tvorbě. Čestnou listinu a plastiku od sochaře Richarda Kočího předá místopředseda České komory architektů ing. arch. Dalibor Borák, úvodní slovo přednese Petr Kratochvíl.

SYMPOZIUM SIAL
Předáním Pocty ČKA bude zakončeno celodenní sympozium věnované historii a lidem "Školky SIAL", jíž se zúčastní významní odborníci ze současné architektonické scény.

MINIKATALOG
Při této příležitosti vydá Česká komora architektů katalog Miroslav Masák, Pocta bude také prezentována v Ročence ČKA, v Bulletinu ČKA a na www.cka.cc.

Historie udělování Pocty ČKA
2000 - Petr Vaďura, Bedřich Rozehnal, Ladislav Žák (in memoriam)
2001 - Vít Obrtel, Otto Rothmayer, Oldřich Stefan, Zdeněk Vávra (in memoriam)
2002 - Josef Havlíček (in memoriam)
2003 - Josef Polášek (in memoriam)
2004 - Pocta nebyla udělena
2005 - Karel Hubáček

Obchodní dům Máj, Praha, 1975, spoluautoři John Eisler, Martin Rajniš, model, foto Pavel Štecha
Renovace Veletržního paláce, Praha, 1978-95, spoluautoři John Eisler, Emil Přikryl
Galerie výtvarného umění Naples, Florida, USA, 1999, model

---

POCTA ČKA 2006

PROF. ING. ARCH. MIROSLAV MASÁK

Profesor Miroslav Masák (narozen 23. 5. 1932 v Úvalech) patří mezi nemnoho žijících českých architektů, kteří dokázali neslevit z vysokých morálních a profesionálních hodnot ani za dlouhodobé politické situace nesvobody. Porota Pocty České komory architektů, která ve svém statutu klade stejný důraz na architektonické dílo nositele této pocty i na jeho morální vlastnosti, dospěla jednomyslně k závěru, že právě osobnost a tvorba architekta Masáka tato kritéria naplňuje nejvyšší měrou.
Architekt Masák je spjat s historií libereckého ateliéru SIAL (respektive Stavoprojektu Liberec), který pod vedením architekta Karla Hubáčka představoval od 60. let jeden z mála výrazných a osobitých proudů tehdejší české architektury. Miroslav Masák zde vytvořil řadu staveb, jež nemůže opomenout žádný z výkladů dějin moderní české architektury: Po několika pracech pro výstaviště Libereckých výstavních trhů (pavilon F, 1965; generel areálu, s O. Binarem, 1966), renovaci Muzea skla v Kamenickém Šenově (s O. Binarem, 1967) se vrcholy jeho tvorby staly obchodní středisko Ještěd v Liberci (s K. Hubáčkem, 1977) a obchodní dům Máj v Praze ( s J. Eislerem a M. Rajnišem,1975), stejně jako rekonstrukce Veletržního paláce v Praze (ateliérem SIAL,1978-1995). Přes rozmanitost architektonických přístupů - od ranějšího příklonu k britské verzi brutalismu, experimentech s organickou architekturou přes výraznou etapu "mašinismu" až po současný návrat k střídmější minimalistické estetice - spojuje jeho díla vždy originalita architektonického konceptu a tvrdošíjné lpění na dotaženosti realizace.
Miroslav Masák se však do dějin české architektury zapsal i jako iniciátor (spolu s Karlem Hubáčkem) a vedoucí Školky SIAL (od roku 1969), kam nebývalá tvůrčí svoboda a inspirativní atmosféra přiváděly nejnadějnější absolventy architektonických škol. Schopnost podněcovat rozvoj talentu mladých architektů odbornou radou i osobním příkladem uplatnil Miroslav Masák později i jako pedagog na fakultě architektury v Brně (od roku 1994). Byl a je však i člověkem, který se angažuje ve věcech veřejných. Postoj občanské statečnosti osvědčil jak v období kolem roku 1968 jako člen výboru Svazu českých architektů, tak v době normalizace spoluprací s neoficiálním platformami vzdoru, tak okamžitým zapojením do koordinačního centra Občanského fóra v listopadu 1989, které vyústilo do jeho pozdější role poradce prezidenta Václava Havla na Pražském hradě.

Na obrázku Miroslav Masák a Václav Havel na návštěvě architektonického ateliéru
Richarda Meiera v New Yorku, 1990, foto Tomki Němec

---

Motto:
Vize se mohou zdát směšné jen těm, kteří nechápou jejich podstatu.
(M. Planck - Teorie hodnot)

MIROSLAV MASÁK

"Několik vět" arch. Martina Rajniše k udělení Pocty České komory architektů

Ve své knížce vzpomínek Tak nějak to bylo píše M. Masák o asistentovi profesora Stefana Václavu Hnízdovi, který jim, studentům architektury, na exkurzi v hloubi padesátých let "jaksi mimochodem představil funkcionalistické Fuksovy a Krejcarovy stavby (...) a byl to neokázalý projev vzdoru. Drobný a nemocný asistent s promodralými rty strhával k následování. Pro mne byl ztělesněním vlastnosti, která se po válce vytratila, říkávalo se ji zmužilost."

Štíhlý a věčně opálený Masák šířil pocit, že odvaha se nesmí vytratit, že není možné dělat ubohé kompromisy, že má cenu navrhovat úžasné domy, že vybudovat ostrůvek svobody, ve kterém se vytvoří dočasný svět "pro společnost slušných lidí, třebaže jde o architekty" (jak poznamenal V. Alda), má význam.

Ano, M. Masák stál u zrodu mnoha věcí, jeho schopnost volně a úspěšně kombinovat projektování, politiku, učení, publikování a přesvědčování je jedinečná. Bez něj by budoucí návrat české architektury do první ligy byl určitě delší a těžší. Můj optimismus v tomto směru je jedna z mnoha věcí, ke kterým mne strhl.

V době, kdy naprostá většina společnosti "(...) začala pokládat šikovné pokrytectví za normu existence" (jak Masák píše), byla role lidí odhodlaných postavit svou profesi na vizi slušnosti, kvality, nadhledu a velkorysosti pro další vývoj nezastupitelná (jak si dovolím doplnit).

Liberecký SIAL a Školka byly místy, kde se svoboda a chuť dělat dobré domy potkaly. "Nebyl to strom, nebyla to květina (...), byl to ‚květináč', ze kterého rostl trs shodně myslících, obdobně kreativních, a přece odlišných osobností." (M. Masák).

Jsem velmi rád, že mohu jako jeden z výhonků z tohoto květináče poděkovat zmužilému zahradníkovi z Úval. Jsem spokojený i s tím, že Česká komora architektů udělila cenu jednomu ze svých "otců zakladatelů", a věřím, že kotlina, ve které žiji, měla štěstí, když 12. května 1945 ruský tank T34 při couvání Mirka Masáka nezabil, jen jej porazil mezi pásy do prachu a nepopsatelného randálu (jak píše).

Je dobré, když Murphyho zákony o nevyhnutelnosti nejhorší varianty mají svoje výjimky (...které je však bohužel potvrzují).


Citace včetně motta jsou převzaty z knihy Miroslav Masák: Tak nějak to bylo, nakl. Kant 2006.