Theodor Fischer

Theodor Fischer byl významný německý architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog. Narodil se jako šesté díte Ferdinanda a Friederike Fischerových ve Svinibrodu. V roce 1869 předčasně zemřel jeho otec, který byl velkoobchodníkem s barvivy, dřevem a vlnou. Již při studiích na místním gymnáziu projevoval zálibu v kreslení. V letech 1880-85 studoval architekturu na Technické univerzitě v Mnichově, kde byl žákem Friedricha Thiersche a jeho asistenta Carla Hochedera, od něhož se naučil architektonickou kresbu. Od Augusta Thiersche získal znalosti antické architektury a teorie. Po studiu pracoval v letech 1886-89 pod vedením Paula Wallota ve stavební kanceláří berlínského Říšského sněmu. V Berlíně současně navštěvoval na přednášky Otto Reitha, který se později stal jeho kolegou na univerzitě, a Wilhelma Rettiga, pozdějšího vedoucího mnichovského stavebního úřadu. V letech 1889-92 pracoval s drážďanským architektem Richardem Reuterem. V letech 1893-1901 byl přednostou úřadu pro stavební rozvoj Mnichova. Jeho stavební zákony byly platné až do počátku 90. let 20. století. V roce 1901 byl povolán na Technickou univerzitu ve Stuttgartu, kde působil jako profesor městského navrhování až do roku 1908. Stuttgartské období patří mezi jeho nejúspěšnější období, kdy vychoval celou novou generaci architektů. Ve Fischerově kanceláři pracovali Bruno Taut i Paul Bonatz. V roce 1908 se Fischer vrátil jako  profesor zpět na mnichovskou univerzitu. Ve stejném roce mu univerzita v Jeně udělila čestný doktorát. V roce 1917 Fischer publikoval Manifest německé architektury, v němž propagoval nové metody vzdělávání (po dvou letech na vysoké škole měly následovat tři roky praxe pod mistrovským vedením). Bruno Taut převzal tento program, který se stal základem pro manifest Bauhausu. Jakkoliv se Fischer stavěl skepticky vůči radikalitě Nového stavění, tak v roce 1932 usiloval o zachování školy Bauhaus.
Fischer zemřel ve svém mnichovském sídle Laimer Schössl, kde žil přes třicet let se svou ženou. Nedaleko byla také jeho arch. kancelář. Pohřben jen v mnichovském lesním hřbitově. Po válce založili v roce 1946 Fischerovi studenti Institut Theodora Fischera (uvozující přednášku měl Walter Gropius) s nímž hledali nové cesty k obnově německého stavebnictví.