Evžen Kuba
*1932 – Brno, Česká republika
†10. 9. 2017 – Ostrava, Česká republika
Biografie
Narodil se v Brně–Řečkovicích ve funkcionalistické vile, kterou navrhoval jeho otec Florián Kuba a v roce 1952 začal studovat fakultu architektury v Brně.
Jako pětadvacetiletý na umístěnku nastupuje v Ostravě u architekta Vorla a vzápětí dostává možnost podílet se na výstavbě nové ostravské části Poruba, koncipované pro sto tisíc obyvatel. Byla to pro něho, jako začínajícího architekta, veliká výzva a zároveň paradox doby, neboť tato možnost, podílet se na stavbě nového města by určitě v Brně nebyla možná. Moderní bytové domy s vybaveností vznikající na nové Leninově třídě lišící se od unifikovaných bloků tehdejší doby, jsou charakteristické zejména atypickými prvky na fasádě, zasunutým parterem a uskočenou střešní nadstavbou.
Na začátku šedesátých let začíná navrhovat tzv. stavby komplexní bytové výstavby / dále KBV /, které byly v rámci bydlení umísťovány v jednotlivých obvodech Ostravy – Poruby. Tak od roku 1967 do roku 1979 realizoval většinu těchto center.
Kromě urbanisticko-architektonických celků jeho tvorba zahrnuje i významné solitérní stavby v centru Ostravy. V roce 1976 realizuje provozní budovu OKR – Doprava /studie k ÚP – Ing. arch. Ivo Klimeš/. Tato stavba dostala odměnu v soutěži STP – 1. cena krajské přehlídky. Po celou dobu těchto realizací úzce spolupracuje s celou řadou výtvarníků, ale především dává prostor panu Lumíru Čmerdovi, evangelickému faráři, malíři, sochaři a grafikovi, tvůrci mnoha monumentálních dřevěných reliéfů. Zastával také funkci předsedy krajské pobočky Svazu architektů ČSSR, kdy v rámci této činnosti organizoval řadu seminářů, společenských akcí a výstav.
Po celou dobu svého působení ve Stavoprojektu Ostrava se zúčastňoval architektonických soutěží jak u nás, tak i v zahraničí. 1959 – III. cena divadlo Prešov /s arch. Kupkou/, 1964 – I. cena centrum Havířova, 1965 – odměna pavilon ČSR Montreal, 1974 – I. cena centrum Ostrava II, opera v Sofii – odměna v mezinárodní soutěži /společně s arch. Bichlerem a arch. Klimešem/, 1977 – II. cena kongresová hala v Brně /společně s arch. Bichlerem/, 1983 – III. cena divadlo v Košicích.
Po sametové revoluci, v roce 1993, začíná spolupracovat se svým synem Romanem a jeho Ateliérem Simona. V průběhu následujících let se společně podílejí na mnoha významných stavbách v severomoravském kraji, např. rekonstrukce administrativní budovy SMP a.s. v centru Ostravy, novostavba KB Ostrava – Poruba, atd.
Posledních deset let svého života se začal intenzivně věnovat literární činnosti, a to převážně psaní básní a blogů, které pravidelně publikoval. V tomto období vychází dvě knihy – Sbírky ironických veršů všedního dne – I. a II. díl. Psaní básní a blogů ho provázelo do posledních chvil jeho života. Zemřel v září roku 2017 ve svých nedožitých 85-ti letech.
Narodil se v Brně–Řečkovicích ve funkcionalistické vile, kterou navrhoval jeho otec Florián Kuba a v roce 1952 začal studovat fakultu architektury v Brně.
Jako pětadvacetiletý na umístěnku nastupuje v Ostravě u architekta Vorla a vzápětí dostává možnost podílet se na výstavbě nové ostravské části Poruba, koncipované pro sto tisíc obyvatel. Byla to pro něho, jako začínajícího architekta, veliká výzva a zároveň paradox doby, neboť tato možnost, podílet se na stavbě nového města by určitě v Brně nebyla možná. Moderní bytové domy s vybaveností vznikající na nové Leninově třídě lišící se od unifikovaných bloků tehdejší doby, jsou charakteristické zejména atypickými prvky na fasádě, zasunutým parterem a uskočenou střešní nadstavbou.
Na začátku šedesátých let začíná navrhovat tzv. stavby komplexní bytové výstavby / dále KBV /, které byly v rámci bydlení umísťovány v jednotlivých obvodech Ostravy – Poruby. Tak od roku 1967 do roku 1979 realizoval většinu těchto center.
Kromě urbanisticko-architektonických celků jeho tvorba zahrnuje i významné solitérní stavby v centru Ostravy. V roce 1976 realizuje provozní budovu OKR – Doprava /studie k ÚP – Ing. arch. Ivo Klimeš/. Tato stavba dostala odměnu v soutěži STP – 1. cena krajské přehlídky. Po celou dobu těchto realizací úzce spolupracuje s celou řadou výtvarníků, ale především dává prostor panu Lumíru Čmerdovi, evangelickému faráři, malíři, sochaři a grafikovi, tvůrci mnoha monumentálních dřevěných reliéfů. Zastával také funkci předsedy krajské pobočky Svazu architektů ČSSR, kdy v rámci této činnosti organizoval řadu seminářů, společenských akcí a výstav.
Po celou dobu svého působení ve Stavoprojektu Ostrava se zúčastňoval architektonických soutěží jak u nás, tak i v zahraničí. 1959 – III. cena divadlo Prešov /s arch. Kupkou/, 1964 – I. cena centrum Havířova, 1965 – odměna pavilon ČSR Montreal, 1974 – I. cena centrum Ostrava II, opera v Sofii – odměna v mezinárodní soutěži /společně s arch. Bichlerem a arch. Klimešem/, 1977 – II. cena kongresová hala v Brně /společně s arch. Bichlerem/, 1983 – III. cena divadlo v Košicích.
Po sametové revoluci, v roce 1993, začíná spolupracovat se svým synem Romanem a jeho Ateliérem Simona. V průběhu následujících let se společně podílejí na mnoha významných stavbách v severomoravském kraji, např. rekonstrukce administrativní budovy SMP a.s. v centru Ostravy, novostavba KB Ostrava – Poruba, atd.
Posledních deset let svého života se začal intenzivně věnovat literární činnosti, a to převážně psaní básní a blogů, které pravidelně publikoval. V tomto období vychází dvě knihy – Sbírky ironických veršů všedního dne – I. a II. díl. Psaní básní a blogů ho provázelo do posledních chvil jeho života. Zemřel v září roku 2017 ve svých nedožitých 85-ti letech.
