Giuseppe Samonà
*8. 4. 1898 – Palermo, Itálie
†20. 12. 1935 – Řím, Itálie
Biografie
Giuseppe Samonà byl italský architekt, urbanista, pedagog. Samonà byl jednou z nejvlivnějších a současně nejsložitějších postav italské architektury 20. století. Pocházel z aristokratické rodiny (otcem byl don Carmelo Samonà a matkou princezna Adele Monroy di Pandolfina) na Sicílii, kde vystudoval v roce 1922 univerzitu v Palermu. Následně vyučoval na univerzitě v Messině (1927) a poté na univerzitě Fridricha II. v Neapoli (1931-36). Mezi jeho nejvýznamnější projekty z tohoto období patří přestavba přístavu města Messina (1929), kde se z původně třinácti zamýšlených budov zrealizovaly pouze dvě. V roce 1936 byl povolán na univerzitu IUAV v Benátkách, kde v letech 1945-72 působil jako ředitel a m.j. zde založil tzv. Benátskou školu (Scuola di Venezia) vycházející z klasicismu. Od 25.5.1972 do 4.7.1976 byl senátorem horní komory parlamentu Italské republiky, kde reprezentoval italskou komunistickou stranu v Benátkách. Od počátku své politické kariéry se hlásil k nezávislé levici. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří čtvrť Appio v Římě (1933-36), Banca d'Italia v Padově (1968) a divadlo ve Sciacca na Sicílii (1974-79). Společně se třemi dalšími architekty (Giancarlo De Carlo, Umberto Di Cristina a Anna Maria Sciarra Borzì) vypracoval v letech 1979-81 projekt "Piano Programma" na úpravu historického centra Palerma.
Giuseppe Samonà byl italský architekt, urbanista, pedagog. Samonà byl jednou z nejvlivnějších a současně nejsložitějších postav italské architektury 20. století. Pocházel z aristokratické rodiny (otcem byl don Carmelo Samonà a matkou princezna Adele Monroy di Pandolfina) na Sicílii, kde vystudoval v roce 1922 univerzitu v Palermu. Následně vyučoval na univerzitě v Messině (1927) a poté na univerzitě Fridricha II. v Neapoli (1931-36). Mezi jeho nejvýznamnější projekty z tohoto období patří přestavba přístavu města Messina (1929), kde se z původně třinácti zamýšlených budov zrealizovaly pouze dvě. V roce 1936 byl povolán na univerzitu IUAV v Benátkách, kde v letech 1945-72 působil jako ředitel a m.j. zde založil tzv. Benátskou školu (Scuola di Venezia) vycházející z klasicismu. Od 25.5.1972 do 4.7.1976 byl senátorem horní komory parlamentu Italské republiky, kde reprezentoval italskou komunistickou stranu v Benátkách. Od počátku své politické kariéry se hlásil k nezávislé levici. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří čtvrť Appio v Římě (1933-36), Banca d'Italia v Padově (1968) a divadlo ve Sciacca na Sicílii (1974-79). Společně se třemi dalšími architekty (Giancarlo De Carlo, Umberto Di Cristina a Anna Maria Sciarra Borzì) vypracoval v letech 1979-81 projekt "Piano Programma" na úpravu historického centra Palerma.
