Martin Elsaesser
*28. 5. 1884 – Tübingen, Německo
†5. 8. 1957 – Stuttgart, Německo
Herxheimerstr. 31, D-60326 Frankfurt nad Mohanem
+49 069 973 933 26
[email protected]
www.martin-elsaesser.de
+49 069 973 933 26
[email protected]
www.martin-elsaesser.de
Biografie
Martin Wilhelm Elsaesser (Elsäßer) byl německý architekt a univerzitní pedagog. Jeho otcem byl protestantský teolog a pastor Karl August Elsaesser.
Architekturu začal studovat v roce 1902 na mnichovské Technické univerzitě u Friedricha Thiersche a následně přešel na stuttgartskou Technickou univerzitu, kde v roce 1906 vystudoval u Theodora Fischera. Od roku 1906 byl poradce Spolku pro křesťanské umění při evangelické církvi ve Württembersku, kde se podílel na realizaci asi 40 kostelních projektů. Zpočátku působil jako sistent Paula Bonatze na stuttgarské Technice a následně byl ve věku 29 let jmenován profesorem historie středověké architektury (1912-20). 1915 byl zraněn jako dobrovolník v první světové válce. 1916 se účastni jako člen německého Werkbund soutěže o „Dům přátelství“ v turecké Konstantinopoli. 1919 byl dočasným předsedou Spolku německých architektů (BDA). 1920-25 působil jako ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Kolíně nad Rýnem.
V roce 1925 byl Ernstem Mayem, nově pověřeným městským stavebním radou, jmenován vedoucím stavebního odboru ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se podílel na projektu Nového Frankfurtu, a setrval na této pozici až do roku 1932.
Následně působil jako samostatně činný architekt v Mnichově (1933-37) a poté v Berlíně (1937-45). Přestože v tehdejším nacistickém Německu žádné zakázky nedostával, tak z Mnichova realizoval několik projektů v Turecku. Období 2. světové války strávil ve „vnitřní emigraci“, cestoval a navrhoval utopické projekty. Dokladem toho jsou plány na Brucknerův symfonický sál v rakouském Linci, kterou projektoval v období (1943-44) a která je v jasném rozporu s tehdejšími nacistickými stavbami.
Po 2. sv. válce se vrátil do Stuttgartu a poté v letech 1948-55 vyučoval na Technické univerzitě v Mnichově jako dočasný zástupce řádného profesora arch. navrhování. Bavorské ministerstvo financí se kvůli jeho věku postavilo proti Elsaesserovu jmenování řádným profesorem. Teprve po dlouhém boji s bavorským spolkovým státem se Elsaesserovi podařilo získat za jeho pedagogickou činnost alespoň nárok na minimální důchod.
Martin Wilhelm Elsaesser (Elsäßer) byl německý architekt a univerzitní pedagog. Jeho otcem byl protestantský teolog a pastor Karl August Elsaesser.
Architekturu začal studovat v roce 1902 na mnichovské Technické univerzitě u Friedricha Thiersche a následně přešel na stuttgartskou Technickou univerzitu, kde v roce 1906 vystudoval u Theodora Fischera. Od roku 1906 byl poradce Spolku pro křesťanské umění při evangelické církvi ve Württembersku, kde se podílel na realizaci asi 40 kostelních projektů. Zpočátku působil jako sistent Paula Bonatze na stuttgarské Technice a následně byl ve věku 29 let jmenován profesorem historie středověké architektury (1912-20). 1915 byl zraněn jako dobrovolník v první světové válce. 1916 se účastni jako člen německého Werkbund soutěže o „Dům přátelství“ v turecké Konstantinopoli. 1919 byl dočasným předsedou Spolku německých architektů (BDA). 1920-25 působil jako ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Kolíně nad Rýnem.
V roce 1925 byl Ernstem Mayem, nově pověřeným městským stavebním radou, jmenován vedoucím stavebního odboru ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se podílel na projektu Nového Frankfurtu, a setrval na této pozici až do roku 1932.
Následně působil jako samostatně činný architekt v Mnichově (1933-37) a poté v Berlíně (1937-45). Přestože v tehdejším nacistickém Německu žádné zakázky nedostával, tak z Mnichova realizoval několik projektů v Turecku. Období 2. světové války strávil ve „vnitřní emigraci“, cestoval a navrhoval utopické projekty. Dokladem toho jsou plány na Brucknerův symfonický sál v rakouském Linci, kterou projektoval v období (1943-44) a která je v jasném rozporu s tehdejšími nacistickými stavbami.
Po 2. sv. válce se vrátil do Stuttgartu a poté v letech 1948-55 vyučoval na Technické univerzitě v Mnichově jako dočasný zástupce řádného profesora arch. navrhování. Bavorské ministerstvo financí se kvůli jeho věku postavilo proti Elsaesserovu jmenování řádným profesorem. Teprve po dlouhém boji s bavorským spolkovým státem se Elsaesserovi podařilo získat za jeho pedagogickou činnost alespoň nárok na minimální důchod.
