Život je divadlo, přesvědčil jsem se opět na předpremiéře v brněnské znovuzrozené Redutě. Zhasla světla a já si zkoušel srovnat čerstvé zážitky z letmé prohlídky starého domu s novou tváří. „Bajpás“ nebo plastika - řešil jsem zrovna otázku analogie s podobně trpícím zdravotnictvím, když vtom se rozsvítila nouzová světla a po balkóně, kde jsem seděl, začali pobíhat lidé od techniky. Dveřmi na chodbu lomcoval pak i ředitel Prokeš, ale nepovolily. Když si technika postaví hlavu a vyhlásí požární poplach, sama od sebe neustoupí. Sotva otevřená Reduta naštěstí nelehla popelem jako druhdy zlatá kaplička, spálil se pouze jakýsi proudový jistič.
Speciálně jsem se šel podívat na „černé“ schodiště, které dle ústních sdělení mělo být HROZNÉ! Jeho přiznaný kubismus mne ovšem velice příjemně překvapil, na rozdíl od dveří, které se za mnou zaklaply. Ani tentokrát nehořelo, pohrál si se mnou a s několika dalšími zvědavci jen nedomyšlený mechanismus. K permanentkám asi budou rozdány i klíče, chtěl jsem se po perné chvilce odreagovat v zasklené toaletě bez stropu. Do „píp šou“ mne nevrátila ani tak černými podpatky bot už zle pokreslená bílá (sic!) podlaha ani postříkaná zeď okolo umyvadla, prosta obkladu, jako charakteristický zvuk od vedle, provázející okamžik, kdy plyn prochází úzkým otvorem.
Slavnostní okamžiky na jevišti mi zase kazilo zábradlí okolo balkónu. Když jsem chtěl dohlédnout na scénu, musel jsem se předklonit a vzdát se opory opěradla, což našinec při nudném kuse dlouho nevydrží, nebo se nepřirozeně přikrčit až nad uvězněná kolena v úzkém profilu a prokukovat pod madlem. Lidé okolo to řešili různě, od odevzdaného zavření očí až po paničku, která si položila v předklonu hlavu na madlo a nechala se unášet dějem. Jenomže ostříleného harcovníka premiér a večírků nemohla oslovit Stravinského moralita o zlém vlivu bohatství a peněz na lidskou duši, jistě zařazená jako premiérová facka korumpovatelným politikům.
Hned dvakrát jsem po rudém běhounu proběhl historickým schodištěm nahoru a dolu. To abych se přesvědčil, že jsem v divadle, a také proto, abych se zahřál a nějak se vyrovnal s faktem, že jedno jeho madlo je klasické dřevěné a litinové a druhé chromové. Původní pískovec čímsi napuštěný zase doplnilo činžákové teracco. Jin a jang, pravda nebo lež, hop a asi i trop.
Foyeru vévodí sklo. Jenomže za sklem není nic, dokonce ani ve vitrínách v prvním poschodí. Rafinovaný náznak do podlahy napůl spuštěného okna (vila Tugendhat) v průzorech do atria děsil nejen dámy se strachem z výšek. Prázdno výtahové šachty a vysychající louže na rovné střeše. Ještěže malíř Kvíčala vyvedl kvůli souměrnosti v podobně flekatých meandrech i podlahu. Ta je vůbec v domě hodně dynamická. Dřevěné intarzie, parkety, mramor hnedle dvojí barvy, světlé a tmavé, fádní i tvůrčí teracco, dlaždice včetně skleněných, linoleum... a k tomu všemu ještě ten divadelní nepremiérově nevyluxovaný koberec.
Opona v sále tentokrát chyběla úplně, snad díky strohé výpravě dávaných kusů. V hlavním sále mne nejvíce překvapil strop. Rudá dynamika stěn nasměrovala pohled k baroknímu balkónu, snad jedinému funkčnímu odkazu z historie domu, který však strhává do nicoty a všedna plechový podhled, slušící snad jen autobusové zastávce. Světla, včetně i těch v chybějících lustrech ztemněla, kus skončil a mě bylo líto, že jsem toho mnoho v nákladně renovovaném starém domě nepochopil. Divadelní kus, kde je třeba si z programu přečíst o co jde, mnoho obdivovatelů nezíská.
Divadlo je budova sloužící kulturnímu a společenskému ruchu, má na vás dýchat životem, uměním a přepychem. Zvolit sterilní minimalistické řešení pro rekonstrukci divadla, a ještě k tomu barokního, to aby si člověk připadal jako na luxusní klinice, nebo na rautu v nějaké administračce - to podle mého názoru nebylo vhodné řešení...
Kdysi budova Redudy vyhovovala a bylo tam možné hrát divadlo.Dnes se tam nedá hrát skoro nic.Prostory orchestřiště jsou příliš malé a nejvíc chybí jakékoliv zázemí divadla.Herci se do kostýmů musí převlékat v budově Janáčkova divadla a do Reduty přejít ,protože v Redutě není kde.Kdysi tam byly šatny,zkušebny,baletní sál.Dnes je tam atrium a restaurace.Samozřejmě zodpovědnost nikdo nenese.
Možná to sem nepatří, ale kapacita dámských toalet ve všech divadlech je nedostačující. Pak jsem svědky toho, jak dámy, které věnovaly péči svému oblečení do divadla musí stát potupně ve frontě na toalety, vinoucí se celým předsálím.
Mělo by se to nad sučit na fakultě architektury, když už o tom pány architekty nepoučil život, že návštěvnicemi divadel jsou převážně ženy a tyto potřebují na toaletách více prostoru a potřebného vybavení.
Možná to sem nepatří, ale kapacita dámských toalet ve všech divadlech je nedostačující. Pak jsem svědky toho, jak dámy, které věnovaly péči svému oblečení do divadla musí stát potupně ve frontě na toalety, vinoucí se celým předsálím.
Mělo by se to snad učit na fakultě architektury, když už o tom pány architekty nepoučil život, že návštěvnicemi divadel jsou převážně ženy a tyto potřebují na toaletách více prostoru a potřebného vybavení.
Nedostačující toalety? Kdyby jenom to! Stačila mi jediná návštěva tohoto mnoha různými tituly "oceněného" zařízení, abych si řekl nikdy více. Ze sedadel nejvyššího balkonu totiž kromě první řady není prakticky vidět na jeviště. Při značném a velmi nepohodlném předklonění pak spatříte max. 1/3 jeviště.
Pokud projektanti DRNH a spol. nejsou schopni navrhnout funkční divadelní scénu a hlediště, ať se živí nečím jiným.
Jo, tam se fantom opery setsakramentsky vyřádil. Přišel jsem, viděl jsem, a již nikdy více!
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Speciálně jsem se šel podívat na „černé“ schodiště, které dle ústních sdělení mělo být HROZNÉ! Jeho přiznaný kubismus mne ovšem velice příjemně překvapil, na rozdíl od dveří, které se za mnou zaklaply. Ani tentokrát nehořelo, pohrál si se mnou a s několika dalšími zvědavci jen nedomyšlený mechanismus. K permanentkám asi budou rozdány i klíče, chtěl jsem se po perné chvilce odreagovat v zasklené toaletě bez stropu. Do „píp šou“ mne nevrátila ani tak černými podpatky bot už zle pokreslená bílá (sic!) podlaha ani postříkaná zeď okolo umyvadla, prosta obkladu, jako charakteristický zvuk od vedle, provázející okamžik, kdy plyn prochází úzkým otvorem.
Slavnostní okamžiky na jevišti mi zase kazilo zábradlí okolo balkónu. Když jsem chtěl dohlédnout na scénu, musel jsem se předklonit a vzdát se opory opěradla, což našinec při nudném kuse dlouho nevydrží, nebo se nepřirozeně přikrčit až nad uvězněná kolena v úzkém profilu a prokukovat pod madlem. Lidé okolo to řešili různě, od odevzdaného zavření očí až po paničku, která si položila v předklonu hlavu na madlo a nechala se unášet dějem. Jenomže ostříleného harcovníka premiér a večírků nemohla oslovit Stravinského moralita o zlém vlivu bohatství a peněz na lidskou duši, jistě zařazená jako premiérová facka korumpovatelným politikům.
Hned dvakrát jsem po rudém běhounu proběhl historickým schodištěm nahoru a dolu. To abych se přesvědčil, že jsem v divadle, a také proto, abych se zahřál a nějak se vyrovnal s faktem, že jedno jeho madlo je klasické dřevěné a litinové a druhé chromové. Původní pískovec čímsi napuštěný zase doplnilo činžákové teracco. Jin a jang, pravda nebo lež, hop a asi i trop.
Foyeru vévodí sklo. Jenomže za sklem není nic, dokonce ani ve vitrínách v prvním poschodí. Rafinovaný náznak do podlahy napůl spuštěného okna (vila Tugendhat) v průzorech do atria děsil nejen dámy se strachem z výšek. Prázdno výtahové šachty a vysychající louže na rovné střeše. Ještěže malíř Kvíčala vyvedl kvůli souměrnosti v podobně flekatých meandrech i podlahu. Ta je vůbec v domě hodně dynamická. Dřevěné intarzie, parkety, mramor hnedle dvojí barvy, světlé a tmavé, fádní i tvůrčí teracco, dlaždice včetně skleněných, linoleum... a k tomu všemu ještě ten divadelní nepremiérově nevyluxovaný koberec.
Opona v sále tentokrát chyběla úplně, snad díky strohé výpravě dávaných kusů. V hlavním sále mne nejvíce překvapil strop. Rudá dynamika stěn nasměrovala pohled k baroknímu balkónu, snad jedinému funkčnímu odkazu z historie domu, který však strhává do nicoty a všedna plechový podhled, slušící snad jen autobusové zastávce. Světla, včetně i těch v chybějících lustrech ztemněla, kus skončil a mě bylo líto, že jsem toho mnoho v nákladně renovovaném starém domě nepochopil. Divadelní kus, kde je třeba si z programu přečíst o co jde, mnoho obdivovatelů nezíská.
Mělo by se to nad sučit na fakultě architektury, když už o tom pány architekty nepoučil život, že návštěvnicemi divadel jsou převážně ženy a tyto potřebují na toaletách více prostoru a potřebného vybavení.
Mělo by se to snad učit na fakultě architektury, když už o tom pány architekty nepoučil život, že návštěvnicemi divadel jsou převážně ženy a tyto potřebují na toaletách více prostoru a potřebného vybavení.
Pokud projektanti DRNH a spol. nejsou schopni navrhnout funkční divadelní scénu a hlediště, ať se živí nečím jiným.