Hlavním autorům Paláce kultury se nápad s knihovnou nelíbí

Praha - Hlavnímu týmu čtyř autorů někdejšího pražského Paláce kultury, dnes Kongresového centra, se nápad přestavět jejich dílo pro potřeby Národní knihovny (NK) nelíbí. Uvádějí, že změnit funkci objektu by bylo velmi nákladné a že s nimi autor myšlenky, ředitel Národní galerie v Praze Milan Knížák, nikdy tuto ideu nekonzultoval. Jeden ze čtyř architektů navíc přišel s  nápadem, že by bylo lepší umístit Kaplického projekt knihovny na druhý konec letenské pláně - poblíž sídla ministerstva vnitra.
    Úvahu o možném využití Kongresového centra pro knihovnu přednesl Knížák před několika týdny poté, co uplynul více než rok od zveřejnění výsledků mezinárodní architektonické soutěže na podobu nové budovy NK. Mnoho měsíců trvající debaty o budoucnosti projektu zatím nemají konce a knihovna upozorňuje, že další prostory potřebuje. Pokud je nebude mít, nastane v ní prý v roce 2015 prostorový kolaps.
    Na stavbě Paláce kultury pracovalo několik architektů, hlavní autorský tým ale tvořili Jaroslav Mayer, Vladimír Ustohal, Antonín Vaněk a Josef Karlík. Na architektonickém a stavebním řešení se podíleli i další autoři, kteří koncipovali interiéry sálů a dalších prostor. Jedním z nich byl podle architekta Ustohala i Jaroslav Trávníček, kterému se nápad na přestavbu Kongresového centra naopak velmi líbí a předpokládal, že tomu tak bude i u ostatních.
    Podle něj by rekonstrukce objektu spojená se změnou funkce nebyla ani příliš drahá a technicky náročná. Autorský tým je však proti a říká, že Trávníčkova stanoviska postrádají potřebnou technickou odbornost. Kongresové centrum je podle architekta Ustohala pro Prahu významným objektem, uvádí, že pro akce typu zasedání Mezinárodního měnového fondu není ve městě příliš mnoho jiných možností. Technické parametry největšího sálu jsou výjimečné a bylo by nerozumné je ztratit, řekl Ustohal ČTK.
    K diskusím o vhodnosti či nevhodnosti umístit novou budovu knihovny na pozemku na samém konci Letenské pláně, které se v aktuálních problémech týkajících se peněz na knihovnu či neustálém oddalování příprav stavby zdají méně významné, má architekt vlastní příspěvek. Navrhuje umístit Kaplického stavbu na opačný konec pláně - vedle budovy ministerstva vnitra.
    Argumentuje tím, že v místě zamýšlené stavby se po dokončení velkých dopravních staveb zintenzivní doprava a zhorší se kvalita pohybu pěších i motorizovaných před případnou knihovnou. Navíc na místě, s nímž se pro knihovnu počítá, tvoří její okolí nízká vilová zástavba a Kaplického projekt s  výškou 48 metrů dělá z vil pro diplomaty "domečky pro panenky".
    Na východní straně pláně by kontext budově knihovny tvořily stavby vyšší a navíc s  podobným obsahem - nedaleko stojí Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum. Ustohal navazuje na myšlenku historika architektury Pavla Kaliny z ČVUT, podle nějž by bylo ideální vytvořit na Letenské pláni muzejní čtvrť, jakou mají jiné evropské metropole. Mohly by vzniknout nové muzejní budovy a prostor by se mohl stát "laboratoří současné architektury bez odéru snobismu a povrchního designérství".
    Ustohalova vize plní i nároky ředitele NK Vlastimila Ježka na dobrou dopravní obslužnost, protože zůstává poblíž metra. Navíc by se budova z některých pohledů vymanila z blízkosti Pražského hradu, připomíná architekt, a Oko nad Prahou by nabízelo stejné možnosti pozorovat historické jádro města jako při umístění na původním pozemku.