Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl stržen v listopadu 1918

Praha - Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl stržen 3. listopadu 1918. Vztyčen byl v září 1650, napodobenina původního sloupu pak byla na Staroměstském náměstí vztyčena 4. června 2020.

Projekt obnovy sloupu po roce 1990, který si vyžádal asi pět milionů korun a byl financován především dary, měl řadu odpůrců. Sloup je mnohdy stále chápán jako monument protireformačního katolicismu. Nesouhlas vyvolávalo i to, že původní sloup i jeho vztyčená napodobenina stojí v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů, reprezentantů nekatolického stavovského odboje. Naopak zastánci mariánské památky ji chápou jako výraz smíru a tolerance.

Mariánský sloup, jedno z prvních výrazných barokních děl v Praze, vztyčili na Staroměstském náměstí 26. září 1650, vysvěcen byl o dva roky později. Sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla mělo připomínat záchranu Prahy před Švédy v roce 1648, kritici v něm ale v následujících staletích viděli hlavně památník protireformačního katolicismu. Sloup vznikl za přispění habsburského císaře Ferdinanda III. (1608 až 1657) jako připomínka úspěšného odražení švédského obléhání, při kterém se vyznamenala řada obyvatel Starého i Nového Města Pražského. Nechybělo na něm ale ani alegorické zobrazení vítězství katolické spravedlnosti nad reformačními kacířskými bludy.

Pokusy o odstranění sloupu se vyskytly už v 19. století, osudným se mu ale stal až vznik Československé republiky. Při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře v neděli 3. listopadu 1918 (výročí bělohorské porážky 8. listopadu připadalo tehdy na následující pátek) ho strhli především žižkovští občané za pomoci tamních hasičů. Jedni tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména místních obyvatel, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit. Nešlo o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci, jakýsi happening bohémy kolem Franty Sauera, souputníka Jaroslava Haška.

Mariánský sloup, třetí svého druhu ve střední Evropě (po Mnichově a Vídni), byl přitom důležitým výtvarným prvkem Staroměstského náměstí, už díky téměř šestnáctimetrové výšce. K jeho rozměrům i umístění komponoval začátkem 20. století Ladislav Šaloun svůj pomník Jana Husa, který je nízký a plochý, a vytvářel tak protiklad k vysokému a štíhlému sloupu. Díla se v podstatě vyvažovala i ideologicky.

Sousoší, jež se tyčilo na půli cesty mezi zničeným křídlem Staroměstské radnice a domy před Týnským chrámem, navíc sloužilo jako gnómon - stín sloupu se v pravé poledne kryl s pražským poledníkem, který je vyznačený v dlažbě náměstí. Panna Marie stojící na přemoženém drakovi, jejíž hlavu lemovala gloriola tvořená tuctem hvězd, pak shlížela na radnici. Hlava světice patří k několika částem sloupu, které přechovává lapidárium Národního muzea.