Precedent stavění nového domu na místě starého zdravého v levé frontě romanticko-historických budob Revoluční třídy je velmi nebezpečný. Exponované nároží na nábřeží si zaslouží více než průměrnou architekturu. Jak jsem psal už před lety, východiskem je regulace celého předpolí Štefánikova mostu a dnešní urbanistický rébus vyřešit zrušením těch hloupých brýlí do podjezdu. To umožní dostavět ulici až k mostu, jak byla původně. www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=54177&id_article=188
Myslím, že naprosto nebezpečnější je rovnostářsky vyšrafovaná regulace a současně nesourodá krátkozrakost regulování přání místa.Pokud to takhle půjde dál, mohou tam zrovna postavit muzeum zrušených možností.
Předpolí Štefánikova mostu je dnes s nevhodným mimoúrovňovým nájezdem na most s celkem třemi semafory nepříjemné místo, které demolice a stavba na nároží nezlepší, ale naopak ho na dlouho zakonzervuje v dnešním krizovém stavu. Situace je ale relativně snadno řešitelná, když Praha 1 vydá podnět, jak jí Stavební zákon umožňuje, k vypracování regulačního plánu tohoto území. Nový regulační plán by mohl zrušit nesmyslné brýle do podjezdu a křižovatku řešit osvědčeným způsobem jako na protějším břehu - podjezdem v jednom směru a jednou světelnou křižovatkou u vjezdu na most. Tím bude možno znovu dostavět Revoluční o cca 60m dál až na úroveň protějšího ministerstva obchodu, aniž by bylo třeba bourat historický dům v Revoluční 1502/30. Vznikne tím nová parcelace, díky které Praha 1 získá několik tisíc m2 cenné stavební plochy, která ekonomicky pokryje nový nájezd na most. Tato výjimečná parcela může sloužit nějaké významné veřejně prospěšné budově, která náměstí a celou Revoluční třídu dostane na mnohem lepší úroveň, investor získá dobrý dům na dobrém místě a Praha 1 vydělá a zkrásní. Chce to ale dobrou vůli a zodpovědný přístup od všech zúčastněných.
S tím naprosto souhlasím, neboť asi kolem r 2000 jsem začal skicovat studii Muzea architektury a archeologie na takto pojednanou parcelu.A&A jsou v podstatě sourozenci,takže mi tam vyšla brána. Ty skicy odplavali v povodni 2002, ale i tak si na ně v souvislosti s tímto problematickým místem rád vzpomenu...
Je zajímavé, že všechny tři prezentované studie od RH-arch 2010, DaM 2012 a od Jiřičné 2014 mají společné, že jsou modernistické. RH-arch v duchu neomoderny 90. let, DaM se inspiroval brutalismem 60. let a Jiřičná funkcionalismem 30. let. Modernismus je programově založený na rozvolnění a desurbanizaci města, což je ale velký problém. Přistoupíme-li na revitalizaci, reurbanizaci, rehabilitaci města, jak se posledních 50 let i u nás mluví, a vzpomeneme-li si na městotvorné vize nábřežní promenády, zakládání parků, reprezentativní budovy u řeky a celý generacemi tvořený hierarchizovaný, divadelně komponovaný obraz města, znovu objevíme i reflexi "světa" v jeho přirozené ontologické strukturovanosti. Rezignace na posvátnou metafyziku města dělá z architektury sprosté stavebnictví. Z mystéria tisíciletého města se stává komerční kýč. Novomlýnská brána je zajímavým úkazem, že když zapomeneme na ono komplexní vědomí řádu věcí, že přesto, že se můžeme rozkrájet a přetrhnout, tak se dílo nedaří, prostě proto, že není kompatibilní s celkem. Tuto modernismem zapomenutou krásu jednoty v mnohosti je třeba znovu najít.
Já osobně ty roky rokoucí, co o tomhle nešťastném místě přemýšlím, mám na mysli následující kroky-
1. Vrátit této ulici původní název, neboť Praha je městem slova, nikoli revoluce
2. Výše zmíněný návrh kolegy Vícha k vypracování regulačního plánu této lokality
3. Vyhlášení mezinárodní arch soutěže na ideový záměr místa
4. Na základě výsledků proběhlé soutěže vyhlásit mezinárodní soutěž na budovu a další segmenty
5. Už konečně jednat zodpovědně v kulturní metropoli Evropy, neboť zacihlování není sebepoznání
S tím vším vřele souhlasím, jen je otázka, kdo a jak bude mezinárodní soutěž organizovat. Úspěch soutěže závisí na kvalitním zadání, na pestré a tedy demokratické a objektivní porotě a na vůli politiků výsledek realizovat. IPRu se letos ty pilotní soutěže na Štvanici a na Malostranské náměstí popravdě moc nepovedly. Asi by soutěž měl organizovat někdo zkušený a nezávislý, kdo zvládne celý soutěžní proces udržet v transparentním režimu.
V tom by se mohlo vyjasnit, pokud se podaří porotě takové soutěže proklouznout úžinou mezi památkářskou Skyllou a developerskou Charybdou. Nezbývá než si přát, aby popraviště v Revoluční zmizelo proměnou na špičkovou architekturu Brány v Hradební ulici.
dojem z předloženého zákresu mi přijde ta dostavba pohledově malá vůči paláci Vltava. Zajímavé východisko by bylo ozrcadlit Fragnerův palác a z návrhu vypustit průhled do dvorního traktu vedle barokní vodárny.
Zdeňku, to jste trefil hřebíček na hlavičku. Hradební je jako Národní a Příkopy na starých hradbách a místo u řeky je srovnatelné s Národním divadlem na opačném konci bulváru a je jako stvořené například pro budovu Filharmonie. Přirozenou branou do města by pak bylo náměstí s Ministerstvem obchodu a Filharmonií a třeba sochou Štefánika uprostřed a pár stromy na pohodu, a ne ten bolavý pahýl po amputovaných Eliščiných lázních a palác Merkur naproti s každodenní zácpou aut přede dveřmi.
ano, jak je možné, že je nás tak málo? Jsem rád, že jsme se tu takto sešli a společně naznačili v čem spočívá letité nedopatření toho zaníceného konce Revoluční. Když přemýšlím, kdo za to může, mám jediné vysvětlení, že Praha stále nemá vizi zdravého rozvoje, když bourá staré domy místo aby stavěla nové. Takové skvělé místo a takové nepochopení kontextu!
..vize.... začátek udělat seminář na téma-číst a žít Prahu?
Vzhledem k faktu, že se od svých pěti let pohybuji po stavbách, vnímám jistou absenci zájmu vůbec o budoucnost nejen budov, ale i život ve městech. Jakoby ta architektura byla jen jakousi nevítanou polednicí, kterou se straší byrokrati a investoři. A právě nejen jim by mohl takový seminář snad nadzvednout alespoň jedno oční víčko.Před lety jsme se na tom shodli jak s JK tak i např. filosofem Zdeňkem Vašíčkem, autorem knihy Možnosti volby i textů o architektuře. Doporučuji k prostudování.
Vašíčka nastuduju, děkuju za typ. Ve Frágnerce děláme s PragueWatch už třetím rokem Lidovou školu urbanismu, letos na téma Vize města 21. století, v pondělí 8.12. tam bude finální přednáška Martina Klody - Město po konci Moderny. Jak Martina znám, tuším, že bude na téma podobně bolavých míst v Praze, a že jich není málo. Rád bych městské kontexty učil v ateliérech na architektuře, ale nevím, jestli by tam byl o to zájem.
Snad tam zájem bude. Těm adeptům architektury by měl někdo alespoň naznačit, že osekání vzácných výhonků emoční inteligence, následné vyprání v tržní pračce a instalování kýčovitého torza je cestou do slepé uličky. A že těchto uliček je!
Nic ve zlém, ale regulační plán musí být v souladu s ÚPnSÚ hl.m. Prahy. Pokud se vejdete se svým konceptem "dostavět Revoluční" do existujících funkčních ploch "S4 - ostatní dopravně významné komunikace, slouží pro provoz automobilové dopravy a provoz PID" a "ZMK - zeleň městská a krajinná, zeleň s rekreačními aktivitami, které podstatně nenarušují přírodní charakter území", pak před vámi hluboce smekám.
Robe, myslím, že se pletete. Územní plán je koncepční a nesmí obsahovat podrobnosti náležející regulačnímu plánu, který na rozdíl od ÚP stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření.
Stavební zákon na to myslí v § 70 Souběžné pořízení regulačního plánu a změny územního plánu: Zastupitelstvo obce může v odůvodněných případech rozhodnout o souběžném pořízení a vydání regulačního plánu pořizovaného z podnětu a změny územního plánu, která je vyvolána tímto regulačním plánem. Regulační plán nemusí být v tomto případě v souladu s částmi územního plánu, které jsou měněny souběžně pořizovanou změnou územního plánu. Vydání změny územního plánu je podmínkou pro vydání regulačního plánu, který změnu vyvolal.
Vše to samozřejmě visí na politické vůli území spravovat a tedy regulovat. Zaznamenal jsem, že analitické podklady právě v tomto místě nedávno IPR změnil a problematická křižovatka u Štefánikova mostu je nově hodnocena jako veřejné prostranství, zatímco ještě před rokem byla vedena jako rozvojové území. Naopak tam zůstala chyba, že dům, kterému hrozí demolice je hodnocen jako rostlá zástavba, jako by byl odlišný od souseda hodnoceného jako bloková zástavba. Prostě to na mne dělá dojem, že se město snaží zablokovat dostavbu bloku v místě Eliščiných lázní a zakonzervovat dnešní nepraktické dopravní řešení.
Jsem rád, že §70 v této diskuzi konečně zmiňujete. Dosud to totiž vypadalo, jako by pro řešení lokality stačil regulák. Primární problém totiž není v neexistujícím RP, ale v přebujelém územním plánu.
Proč se vám nelíbí označení té parcely za rostlou? Vždyť to je jeden z mála argumentů, proč na ní dnešní dům nechat stát. Rostlá zástavba má přece větší ochranu než blok...
Označení parcely je myslím nesprávné ze dvou důvodů, Jak už jsem psal, celý blok postavený v jedné době je logicky jeden typ zástavby a druhý je, že prohlášení uliční fronty za rostlou zástavbu, která nemá předem danou výšku a uliční čáru, uměle vytváří komplikované a neprojednatelné místo vybízející k řešení demolicí a k mnohaletým tahanicím všech zúčastněných.
Z přípravy této stavby by se mohl stát nebezpečný precedens. Kdyby to prošlo. Investor si musí uvědomit, že jestli chce stavět, musí zakázku zadat nějakému prověřenému a angažovanému panu architektovi z IPRu. A v případě, že si nějaký investor vybere svého architekta, nějakou paní architektku Jiřičnou, musí se připravit na to, že bude platit, platit, platit a stavět začne tak na Svatého Dyndy.
Zatím co zde děláte účet bez hostinského (jak zastavět volný prostor zakotvený v zákoně) bylo by možná užitečnější sledovat klání pražských památkářů s "Ledovou královnou". Paní Jiřičná na mne tak vždy působila (svýma stavbama, ne osobně, pospíchám dodat). Její oblibou skla a všeho průhledného. Nakonec patří vlastně ještě k tomu, dnes již vetšinou vymřelému pokolení, které obzvláště počátkem druhé poloviny minulého století "řešilo" cokoliv nového, v památkově citlivém prostředí, sklem. "Co není vidět, nevadí". Snad také proto zde vyobrazené nadměrné prosklívání průčelí, od paní architektky.
Navíc toto naprosto "předyzájnované" průčelí naznačuje mnoho kuchařů, u tohoto hrnce. A známe přece jak vypadá kůň navržený výborem. Jako velbloud.
Nepochybuji, že je možno zachovat stávající průčelí do "Hradební" ulice (nevím, jak cenné jsou vnitřní prostory) a přitom vyvážit nové průčelí k řece k tomu protějsímu, od Jarroslava Frágnera a tím "zarámovat" nepochybný vstup do města. Také, to zadní křídlo vůči stávající svislici vodárenské věže musí býti pojednáno vodorovně. "No ifs or buts".
Rozdíly mezi primitivním myšlením našich předků a dnešním způsobem uvažování expertů lze stěží porovnat lépe než pomocí mrtvého koně. Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:
•obstaráme si větší bič
•vyměníme jezdce
•říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
•založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
•navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
•zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
•vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
•vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
•upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
•zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
•zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
•prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
•po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
•vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
•nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
•nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
•restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
•prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
•povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
•budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
Čas od času pociťuji v Revoluční ducha trojského koně.
Obávám se, že jsou v něm návody a schémata manipulující Prahu do formátu krajského města...Je mrzuté sledovat lačné pokusy o jeho sežrání.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
1. Vrátit této ulici původní název, neboť Praha je městem slova, nikoli revoluce
2. Výše zmíněný návrh kolegy Vícha k vypracování regulačního plánu této lokality
3. Vyhlášení mezinárodní arch soutěže na ideový záměr místa
4. Na základě výsledků proběhlé soutěže vyhlásit mezinárodní soutěž na budovu a další segmenty
5. Už konečně jednat zodpovědně v kulturní metropoli Evropy, neboť zacihlování není sebepoznání
Škoda, škoda. Ale dalo se to čekat
Vzhledem k faktu, že se od svých pěti let pohybuji po stavbách, vnímám jistou absenci zájmu vůbec o budoucnost nejen budov, ale i život ve městech. Jakoby ta architektura byla jen jakousi nevítanou polednicí, kterou se straší byrokrati a investoři. A právě nejen jim by mohl takový seminář snad nadzvednout alespoň jedno oční víčko.Před lety jsme se na tom shodli jak s JK tak i např. filosofem Zdeňkem Vašíčkem, autorem knihy Možnosti volby i textů o architektuře. Doporučuji k prostudování.
Stavební zákon na to myslí v § 70 Souběžné pořízení regulačního plánu a změny územního plánu: Zastupitelstvo obce může v odůvodněných případech rozhodnout o souběžném pořízení a vydání regulačního plánu pořizovaného z podnětu a změny územního plánu, která je vyvolána tímto regulačním plánem. Regulační plán nemusí být v tomto případě v souladu s částmi územního plánu, které jsou měněny souběžně pořizovanou změnou územního plánu. Vydání změny územního plánu je podmínkou pro vydání regulačního plánu, který změnu vyvolal.
Vše to samozřejmě visí na politické vůli území spravovat a tedy regulovat. Zaznamenal jsem, že analitické podklady právě v tomto místě nedávno IPR změnil a problematická křižovatka u Štefánikova mostu je nově hodnocena jako veřejné prostranství, zatímco ještě před rokem byla vedena jako rozvojové území. Naopak tam zůstala chyba, že dům, kterému hrozí demolice je hodnocen jako rostlá zástavba, jako by byl odlišný od souseda hodnoceného jako bloková zástavba. Prostě to na mne dělá dojem, že se město snaží zablokovat dostavbu bloku v místě Eliščiných lázní a zakonzervovat dnešní nepraktické dopravní řešení.
Proč se vám nelíbí označení té parcely za rostlou? Vždyť to je jeden z mála argumentů, proč na ní dnešní dům nechat stát. Rostlá zástavba má přece větší ochranu než blok...
Opravdu nevšední novinka!?!?!?
Zatím co zde děláte účet bez hostinského (jak zastavět volný prostor zakotvený v zákoně) bylo by možná užitečnější sledovat klání pražských památkářů s "Ledovou královnou". Paní Jiřičná na mne tak vždy působila (svýma stavbama, ne osobně, pospíchám dodat). Její oblibou skla a všeho průhledného. Nakonec patří vlastně ještě k tomu, dnes již vetšinou vymřelému pokolení, které obzvláště počátkem druhé poloviny minulého století "řešilo" cokoliv nového, v památkově citlivém prostředí, sklem. "Co není vidět, nevadí". Snad také proto zde vyobrazené nadměrné prosklívání průčelí, od paní architektky.
Navíc toto naprosto "předyzájnované" průčelí naznačuje mnoho kuchařů, u tohoto hrnce. A známe přece jak vypadá kůň navržený výborem. Jako velbloud.
Nepochybuji, že je možno zachovat stávající průčelí do "Hradební" ulice (nevím, jak cenné jsou vnitřní prostory) a přitom vyvážit nové průčelí k řece k tomu protějsímu, od Jarroslava Frágnera a tím "zarámovat" nepochybný vstup do města. Také, to zadní křídlo vůči stávající svislici vodárenské věže musí býti pojednáno vodorovně. "No ifs or buts".
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:
•obstaráme si větší bič
•vyměníme jezdce
•říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
•založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
•navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
•zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
•vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
•vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
•upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
•zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
•zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
•prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
•po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
•vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
•nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
•nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
•restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
•prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
•povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
•budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
Obávám se, že jsou v něm návody a schémata manipulující Prahu do formátu krajského města...Je mrzuté sledovat lačné pokusy o jeho sežrání.