Představení vize ateliéru Liberec před městskými zastupiteli
Ve čtvrtek 24. listopadu 2011 představili Jiří Janďourek se Zdenou Zedníčkovou na odpoledním zasedání městských zastupitelů výsledky celoročního úsilí studentů a pedagogů z ateliéru Liberec na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Jejich prezentace před pětatřiceti zastupiteli předcházela finálnímu odevzdání projektu na konci listopadu letošního roku. Představení projektu bylo v nabitém programu jednání zařazeno na třetím místě. Jiří Janďourek musel laickému publiku do patnácti minut vtěsnat výsledky celoroční intenzivní práce. Po stručném obeznámení s analýzami rychle nastínil potenciál rozvoje města a možné strategie pro jeho rozvoj. Kromě vyzdvižení silných stránek (sídlo vzdělanosti a sportovní duch města) neopomněl zmínit slabiny (zpřetrhaná historická identita a fyzické rozdělení železnicí) a především zodpověděl základní otázku, proč by se měl Liberec změnit a mít svoji vizi.
V dnešní době, kdy města mezi sebou otevřeně soupeří, je důležité neuvažovat krátkodobě, ale mít dlouhodobou představu, k níž se lze vztahovat. V případě Liberce je to podle Jiřího Janďourka především navrácení identity městu, která se z něj vytratila do okolí. Lidé se daleko lépe dokáží identifikovat s Ještědem a okolními horami než přímo s městem, ve kterém žijí. Tak jako železnice pomohla v 19. století k průmyslovému oživení města, může potenciál zdejší univerzity přispět k rozvoji podnikatelských inkubátorů a proměnit v 21. století Liberec na 'Silicon Valley severu'. Aby mohla města zdravě žít, musí se neustále obnovovat, a to nejen uvnitř sebe sama, ale také ve vztazích ke svému okolí. Ateliér Liberec proto zmiňuje potenciál užší spolupráce s blízkým Jabloncem nad Nisou, ale poukazuje na přirozenou lineární srostlici několika měst podél řeky Nisy od polské Jelenie Góry až do německé Žitavy.
Kdo by nechtěl žít ve městě umožňujícím bydlet v čistém a zdravém prostředí v centru? Ateliér Liberec však těmto líbivým prohlášením dodává jasnější konturu v podobě jasných instrukcí, jak toho dosáhnout. Dělí strukturu zástavby města do dvou jasně čitelných os. Jedna je klidová a kopíruje současnou tramvajovou linku, zatímco druhá dynamická osa jde ve stopách dnešní dálnice. Na průniku těchto os by pak mělo vzniknout 'transférium' a nejvýznamnější dopravní uzel ve městě. Další z doporučovaných zásad by měly být pevně stanovené hranice, zahušťování centra, podporování polycentričnosti a specifik jednotlivých čtvrtí. Hranice města by se měly otevírat jen na základě přirozené morfologie ve směru na Jablonec a Hrádek, což by podpořilo blahodárný vznik souměstí a nezastavovala by se zeleň okolní luk.
Po stručném obeznámení zastupitelů s projektem navázala obsáhlá diskuze oscilující od zcela praktických dotazů až po filosofická zamyšlení nad smyslem vizí. Někteří ze zastupitelů zpočátku očekávali jen drobné zásahy a rady k okamžitému zlepšení situace. Realizovatelnost smělých vizí se jim nezdála ani v časovém horizontu následujících padesáti let a přirovnávali záměr ateliéru Liberec k zamýšleným obřím dopravním stavbám v územním plánu, které také nejspíš nezajistí hodnotnější život v centru města.
Na otázky, co by mělo být dalším krokem, a vyslovené pochybnosti, že nevidí žádný další směr, odpověděl Jan Korytář jasným argumentem, že úkolem vizí je hledět kupředu, předkládat inspirativní plány a pokusit se jim realitou alespoň trochu přiblížit. Mít vizi je jedním z nejcennější materiálů. Projekt přichází s alternativním pohledem, aby nenastala beznaděj, že se není kam dále ubírat. Vize mají popustit fantazii a určovat směr.
Výsledný projekt ateliéru Liberec má křídla, která se však pevně opírají o názory odborníků, zahraniční příklady, desítky hodiny diskuzí na akademické půdě a stovky hodiny zpracovávání závěrečných plánů. V krátkém časovém úseku nešlo zastupitele detailněji seznámit s rozsáhlými analýzami a mapovými podklady, které budou součástí finální trojdílné publikace, ale již nyní se ateliér Liberec nabízí přiblížit zájemcům svůj projekt na dalším semináři a také jej předložit dále zastupitelům Jablonce n/N. či Libereckého kraje.
V minulosti nebyl dostatečně využíván potenciál místní univerzity s bohatou architektonickou tradicí, přičemž magistrát by mohl do budoucna zintenzivnit spolupráci například na úrovni konzultační platformy. Všichni se na závěr shodli, že jistě nešlo o poslední setkání radních nad vizí Liberce. Tímto byl podniknut první hmatatelný krok pro rozproudění diskuze, která by se měla přenést mezi občany a k projednání napříč stranami, aby se všichni mohli se záměrem identifikovat a dlouhodobě za svým cílem směřovat. Na výsledné vizi by měla panovat shoda napříč politickým spektrem, což umožní přesáhnout více volebních období a získá se tak větší šance na realizaci.
Více informací >
V dnešní době, kdy města mezi sebou otevřeně soupeří, je důležité neuvažovat krátkodobě, ale mít dlouhodobou představu, k níž se lze vztahovat. V případě Liberce je to podle Jiřího Janďourka především navrácení identity městu, která se z něj vytratila do okolí. Lidé se daleko lépe dokáží identifikovat s Ještědem a okolními horami než přímo s městem, ve kterém žijí. Tak jako železnice pomohla v 19. století k průmyslovému oživení města, může potenciál zdejší univerzity přispět k rozvoji podnikatelských inkubátorů a proměnit v 21. století Liberec na 'Silicon Valley severu'. Aby mohla města zdravě žít, musí se neustále obnovovat, a to nejen uvnitř sebe sama, ale také ve vztazích ke svému okolí. Ateliér Liberec proto zmiňuje potenciál užší spolupráce s blízkým Jabloncem nad Nisou, ale poukazuje na přirozenou lineární srostlici několika měst podél řeky Nisy od polské Jelenie Góry až do německé Žitavy.
Kdo by nechtěl žít ve městě umožňujícím bydlet v čistém a zdravém prostředí v centru? Ateliér Liberec však těmto líbivým prohlášením dodává jasnější konturu v podobě jasných instrukcí, jak toho dosáhnout. Dělí strukturu zástavby města do dvou jasně čitelných os. Jedna je klidová a kopíruje současnou tramvajovou linku, zatímco druhá dynamická osa jde ve stopách dnešní dálnice. Na průniku těchto os by pak mělo vzniknout 'transférium' a nejvýznamnější dopravní uzel ve městě. Další z doporučovaných zásad by měly být pevně stanovené hranice, zahušťování centra, podporování polycentričnosti a specifik jednotlivých čtvrtí. Hranice města by se měly otevírat jen na základě přirozené morfologie ve směru na Jablonec a Hrádek, což by podpořilo blahodárný vznik souměstí a nezastavovala by se zeleň okolní luk.
Po stručném obeznámení zastupitelů s projektem navázala obsáhlá diskuze oscilující od zcela praktických dotazů až po filosofická zamyšlení nad smyslem vizí. Někteří ze zastupitelů zpočátku očekávali jen drobné zásahy a rady k okamžitému zlepšení situace. Realizovatelnost smělých vizí se jim nezdála ani v časovém horizontu následujících padesáti let a přirovnávali záměr ateliéru Liberec k zamýšleným obřím dopravním stavbám v územním plánu, které také nejspíš nezajistí hodnotnější život v centru města.
Na otázky, co by mělo být dalším krokem, a vyslovené pochybnosti, že nevidí žádný další směr, odpověděl Jan Korytář jasným argumentem, že úkolem vizí je hledět kupředu, předkládat inspirativní plány a pokusit se jim realitou alespoň trochu přiblížit. Mít vizi je jedním z nejcennější materiálů. Projekt přichází s alternativním pohledem, aby nenastala beznaděj, že se není kam dále ubírat. Vize mají popustit fantazii a určovat směr.
Výsledný projekt ateliéru Liberec má křídla, která se však pevně opírají o názory odborníků, zahraniční příklady, desítky hodiny diskuzí na akademické půdě a stovky hodiny zpracovávání závěrečných plánů. V krátkém časovém úseku nešlo zastupitele detailněji seznámit s rozsáhlými analýzami a mapovými podklady, které budou součástí finální trojdílné publikace, ale již nyní se ateliér Liberec nabízí přiblížit zájemcům svůj projekt na dalším semináři a také jej předložit dále zastupitelům Jablonce n/N. či Libereckého kraje.
V minulosti nebyl dostatečně využíván potenciál místní univerzity s bohatou architektonickou tradicí, přičemž magistrát by mohl do budoucna zintenzivnit spolupráci například na úrovni konzultační platformy. Všichni se na závěr shodli, že jistě nešlo o poslední setkání radních nad vizí Liberce. Tímto byl podniknut první hmatatelný krok pro rozproudění diskuze, která by se měla přenést mezi občany a k projednání napříč stranami, aby se všichni mohli se záměrem identifikovat a dlouhodobě za svým cílem směřovat. Na výsledné vizi by měla panovat shoda napříč politickým spektrem, což umožní přesáhnout více volebních období a získá se tak větší šance na realizaci.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
