nechapu jak to muze rozhodnout tento ,,clovek,, to si nevazime ceskych historickych postav kterych zas tak moc nemame a pokud tam nebude ani kasna tak to bude zase jenom tunel na dotace a vysledek hruza opravdu nechapu komu vadi krasna stara socha cloveka ktereho uctiva cela evropa
Díky za předchozí komentář - měl jsem z té novinové zprávy podobný pocit. Naopak si myslím, že 100 let od vzniku republiky je už možný a dokonce potřebný širší než národovecký pohled. Osobně by se mi líbila nejvíce současná instalace pomníků Radeckého i Denisova.
Viz http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs1698.html
Mě se líbí jak architekti jsou vždy nespokojeni, a jenom oni mají pravdu. Stropnický sice není moc v obraze ale snaha a nezávislost je jeho předností, což se o nikom jiným říct nedám. Mimoto Franta Sauer byl bohém, to je to o co se dnes všichni snaží ale nikdo to není....
Franta Sauer byl predevsim zizkovsky ozrala, mimochodem i strujce strzeni Marianskeho sloupu na "Staromaku" v hloupem domneni, ze sloup byl vztycen na oslavu vitezstvi na Bile hore.
Po vice jak stoleti je jiz nacase se vzpamatovat, dospet a znovu priznat misto v nasich dejinach jednomu z nejvetsich ceskych vojevudcu, jakoz si i uvedomit, ze Mariansky sloup byl vztycen Prazany za vdecnost Pane Marii verice, ze ta pomohla prazskym remeslnikum a studentum odrazit utok loupezivych Svedu, na (dnesnim) Karlove moste, aby tak zabranili vypleneni zbytku Prahy, jak tomu neusla ani M. Strana, ani Hrad (chcete li dnes videt Rudolfinske sbirky, musite do Stockholmu).
... Inu, pane doktore, to je oblíbený omyl. Pokud už se v tom chceme opravdu patlat, tak je dobré přidržet se ikonografie. Častý výklad praví, že na vršku slupu stála Panenka Maria, co pošlapávala hada, což je obecný symbol potření hříchu. A takový mírumilovný motiv přeci nemůže být žádnému citlivému člověku proti mysli! Nuže - není tomu tak... Na onom sloupu Panna Maria měla po nohama draka - v křesťanské ikonografii symbol odpadlictví a kacířství. Není divu, že si to sdělení rekatolizovaní Češi vykládali přesně tak, jak to vrchnost zamýšlela. Na rozdíl od nás, kteří se v minulosti pořád hrabeme jako bába v koksu, a převracíme ji z líce na rub a přemýšlíme o nesmyslech, lidé tehdy dobře věděli proč! Ale, ať už se ve významu symbolů vyznáme nebo ne, je dobře, že se to stalo, a jsem tomu rád. Zboření toho sloupu je hezký symbol rozluky s rakouským státem a měl by být chápán přesně takhle. To je docela hezký příběh! (7:- ))
nelíbí se jim, dnes platit stovky miliard na bůžka Jahveho.
Svatá pravda pane Šakale, co jste napsal, církev svatá katolická ty odpadlé kacířské Čechy na pravou víru obracela a vůbec se s nimi nemazala. Desátky museli platit dacaní podobojí a nechtělo se jim !
A nelíbí se jim, českým darebákům, dnes platit stovky miliard církvím na bůžka Jahveho a mrtvolu přibitou na dvě dřeva.
A ještě sloup neposkvrněného početí zbořili.
Tak to je už vrchol !
... které jsem snad uvedl v mylný dojem, že mám něco proti katolické církvi. Tak tomu není. Nicméně jako gesta čistě politického si skácení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pražském hluboce cením a nepřeji si, aby byl tenhle akt v budoucnu zlehčován, či snad dokonce převrácen ve svůj pravý opak naivně sentimentálními snahami o "odčinění hříchu" jakéhosi neuvědomnělého barbarství či starostí o výtvarnou stránku dotyčného veřejného prostranství.
Politické gesto byl vznik republiky a přihlášení se většiny českého (a snad i slovenského) národa k ní. Étos republiky byl budování, odrakouštění mělo být v rovině mentální, tj. v aktivním osvojení si demokracie, její ideje, jejích postupů. Protikatolický světonázor prezidentem Masarykem a jinými politiky (a dříve mnohými čelnými představiteli národního obrození) byl omyl, a to především vzhledem k náboženské orientaci tehdejšího obyvatelstva. Proto tedy zbourání Mariánského sloupu byla věc ne politického gesta ale hysterického aktu pouliční lůzy. Tak je třeba to vnímat a je nerozumné se s podobnými akty ztotožňovat, činit z toho náboženský či politický akt. Jde jen o vandalství, adorováním čehož se zlehčuje kulturnost naší země. Netvrdím tím, že se mají obnovit všechny dříve zničené pomníky, neb mnohé z nich připomají události nebo osoby, které dnes třeba ani nemá smysl připomínat.
Ja zde o Radetzkem, odrazeni Svedu (prave tam na moste, co jsou dnes ty "dve dreva") a uchraneni zbytku Prahy od jejiho pleneni a (temer 30 let po tzv. "revoluci") zde zacnou hned litat "stovky miliard" vzduchem. Ja myslel, ze z VUMLu si dnes uz nikdo nic pamatovat nebude.
Ale Vaseho nazoru si "sakale" vazim i kdyz se s nim neshoduji. Ja na ta gesta "ciste politicka", jak pisete, nejsem. Kdyby napriklad nebylo tiche dohody, mezi Janem Zizkou a jeho byvalym zamestnavatelem, tak by z toho gotickeho umeni u nas, mimo holych zdi, skutecne snad uz nic nezbylo. Vsak jak se podarilo dukladne "vybilit" anglickym puritanskym dvoranum "zimniho krale", i behem tak kratkeho pobytu u nas, vnitrek sv. Vita ! Ono "politicky" lze vysvetlit i "kulturni" cinost Talibanu, jako to odstranovani predchazejici civilizaci "vystesane mrtvoly do skaly" (receno vtipne slovy zde samozvaneho "ceskeho darebaka"). Ja bych mohl i videt tu "frontu na maso" jez umelecky nebyla zase tak spatne zasazena do hrany Letne (dodnes tam neco chybi) kdyby ale hlava "vozde" na jeji pridi se dala vymenovat dle zrovna politickeho pocasi. My by jsme to zvladli (jako vzdy).
Ale zpet k tomu Radetzkemu. Vadilo by Vam to, kdyby se vratil z lapidaria na sve misto, primo a drze ve tvar zakazniku "Starbucks", hned pres koleje? A nebo jeste vetsi predstavitel "zalare narodu", cisar Ferdinand, zvany Dobrotivy, ktery po svem "odsunu" v roce 1848 dozil na Prazskem hradu a pak (uz jen piskovcovy? ) obyval tu novogotickou niku, dnes prazdne stojici v parciku na nabrezi, nedaleko kavarny "Slavie"?
já všechny tyto pomníky vnímám jako svědky své doby, na kterých se můžeme výborně poučit, když tam nebudou, nebude o čem. Hýčkání rány vytlučeného Staroměstského náměstí mi přijde spíše pro psychoterapeuta, možná jste to už zaznamenali, mám k tomu nový fejeton na mém novém blogu, který je o míru a úctě
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=34003
...a hlídač parkoviště, pan Landa, proti návrhu nic nemá, netroufá si však o věci sám rozhodnout. Musíme ještě celou věc projednat s dr. Brabcem, který ho střídá.
... asi se neshodneme, že šlo o nějaký čiročirý, od světaběhu odtržený vandalismus, jakého se dopustí parta opilců, když se vrací nad ránem domů. A taky nesouhlasím s tím, že by šlo o obrazoborectví na způsob husitismu. Ostatně, žádná širší honba za likvidací symbolů odcházející epochy nenásledovala. Je vidět, že kromě strhávání "slepic" z C. K. úřadů tohle lidu stačilo, takže bych to nijak nehrotil. Je jasné, že dnes už by nikdo ten sloup neboural. Naproti tomu asi současně platí, že by ho málokdo dnes zase stavěl (i když příznivce to nějaké má). Čas obrušuje ledasjaké hrany.
Ale upřímně, Radecký by mi fakt nevadil. Ten ne.
Spíš bych udělal takovou malou inventuru veřejných plastik v pražských ulicích za posledních 30 let a pak uspořádat sbírku na ekologickou likvidaci některých z nich. Ale ono by to skončilo jako obvykle hysterií: lidé by bránily plastiky Anny Chromy, kulturní fronta zas Hejdukův "Dům matky otcovrahovy pratetičky" a nakonec by po fackách a strkanicích věc skončila tím, že by ve městě přibyla na potvrzení české kulturnosti plastika tučňáka darovaná českými krajany z Patagonie - tentokrát pro změnu na Klárově.
samozrejmne neslo. Dle vypraveni meho draheho pritele, dnes jiz davno zesnuleho Dimitrije Setelika (1908-1991) ano, syna to Jaroslava Setelika (1881-1955) temer "rezimniho" malire prvni republiky. Dimitrij (take pozdeji malir a restaurator) se tehdy vracel ze skoly, pres Staromestske namesti, kdyz tam dav, vracejice se z Bile hory se jakoby nahodou stretl se skupinou hasicu, zrovna vyrazivsi z postrani ulice, s dlouhym pozarnim zebrikem. "Nahodileho" stavu se ujala "spontanni" ("provedený bez (zdlouhavého) přemýšlení") cast verejnosti a za odborne pomoci hasicu se jala tento "symbol belohorske pokory" zadupat na smetiste dejin (ach, kde jsou ty prvomajove pochody meho mladi).
Davam vzdy prednost tem nasim "revolucim". Zadne krveproliti, snad ani facka nepadne, ale ty rude hvezdy se take hned vsechny sypaly k zemi. Kolega Vich se, ve zde zminenem prispevku, jinde zminuje o jiz vyzralejsim nazoru na vec "obrazoborectvi".
Ano, presne ten.
A vidite. Nekdo v mem utlem mladi mne "deziformoval" o tom Ferdinandu, ke kteremu citim vetsi naklonost. Ale i kdyz se jedna o Frantiska 1., kteremu v pritomnosti dalsich dvou cisarskych kumpanu Napoleon tehda u Slavkova (1805) poradne vypraskal kozich, tak zrovna tak jsem rad, ze se tam v tichosti vratil. Takovy kousek by se J. V. Dzugasviliovi urcite nepodaril !
Nejde o poctivé obrazoborectví, jde o nějaký pravděpodobně ne zcela vědomý proces vytěsňování paměti. Když zmizí kašna, sloup a kus radnice, to už není normální. Já bych rehabilitoval stejně na Staroměstském jako na Malostranském náměstí, kde to je už celkem na dobré cestě, parkoviště je pryč, radnice má věže, ještě kašnu a nějaký pomník a pár stromů, jak bylo v roce 2014 v zadání soutěže. Krom Radeckého tam byl i Denis.
Dobrý den pane Šakale,
prosím, můžete mi vysvětlit, co je nevhodného, špatného a ošklivého na sochách Anny Chromé. Prosím o poučení, mne naprosto neznalého v sochařství.
A prosím Vás také o názor, zdaby se Vám tam líbila socha od sochaře Černého.
Když jste nikdy neslyšeli o koupelně, můžete být náramně spokojen se škopkem na dvoře. Když jste nikdy neviděl Rembrandta, můžete obdivovat barvotisk se Stalinovými vousy jako vrchol umění. Jan Masaryk
slovy nehledanými předřečník naznačil, v čem je problém: ono se to hrozně špatně vysvětluje, když člověk nemá přímé srovnání s něčím odlišným. Nejspíš se mi nepodaří Vám to sdělit čistě jenom slovy, takže budete zklamaný. A pokud se mi to snad povede, tak budete zklamaný rovněž, protože Vám zkazím radost ze spousty rozličných věcí, které Vás snad dosud v životě těšily. Ale což!…
Vzpomínám si, jak jsem se kdysi – za Husáka – ještě jako školák ptal maminky, co je to „haute couture“, a jak se pozná. Říkala mi, že její hodnota spočívá už v samotné volbě skvělého materiálu – a pak, samozřejmě, ve kvalitě zpracování. Pokoušela se to všelijak popisovat, přibližovala pomocí příkladů, ale někdy v polovině 80. let jsem z toho nebyl ani trochu moudrý. Kde by se tu v oněch časech asi tak vzal nějaký ten vzor, na kterém by si bylo možno ověřit rozdíl mezi konfekcí z Krasu a výtvory Givenchyho!
Zapamatoval jsem si to poučení, ale ve skutečnosti jsem mu vůbec neporozuměl. Musely uplynout roky, abych pomaličku začal rozlišovat hodnotu toho, co „na lidech visí“. Kromě základního problému, že teprve pozvolna začaly být dostupné příklady kvalitnější oděvní produkce, tu byla potíž, že si oči musely zvykat na nové podněty a rozum jen pomaloučku vnímal rozdíly. (Ne, že by byl člověk obklopen právě haute couture! Ale příklady velmi slušné krejčoviny už se dají vidět dosti často.) Najednou k Vám začne promlouvat každý steh, každý sklad a záševek… Prostě je to JINÉ, než jak jste byli zvyklí, je to LEPŠÍ a je to ZNÁT!
No, a podobně je to i s těmi sochami. Tam je jediný rozdíl proti oděvnímu průmyslu, že kvalitních příkladů sochařství jsme v našich zemích měli kolem sebe vždycky hojnost! I ten, kdo pochází z Manětína, má denně před očima sousoší krásné poutní cesty. I ten, kdo jakživ nevytáhnul paty z Příbrami, si může pravidelně ověřit, jak vypadá kvalitně sochařsky ztvárněná lidská figura.
A jakmile si oko zvykne, tak už mu budou soudobé výtvory některých dnešních umělců od prvního pohledu podezřele laciné a… prostě divné. Kráčíte po Senovážném náměstí, vyjdete z poza rohu a najednou se Váš mozek na chvíli zastaví, protože mu oči nabídnou podnět, který nedokáže ihned zpracovat. Něco se děje. Vidíte věc, kterou si nedokážete ihned zařadit. Základní informace mozku sděluje: „Hele, sochy na nějakém soklu!“ Zaostříte… „To je asi obruba kašny.“… Divíte se, jakou má ta kašna zvláštní barvu, a že sochy vyhlížejí neobvykle pravidelně… jako odlité z nějaké modelářské pryskyřice. „Tady se bude točit nějaký film!“ napadne Vás. Blížíte se zvědavě k té věci a říkáte si, že Vám její pravý smysl určitě ještě dojde, až ji prozkoumáte zblízka. A nakonec, když už stojíte u ní, pohladíte zamyšleně roubení, spatříte odloupaný nátěr na betonovém podkladu, pohlédnete na figury tak, že rozeznáte zrníčka v jejich povrchu, zjistíte, že nejde o scénickou dekoraci, ale je to vážně míněno jako trvalá součást parteru. … A pak se teprve opravdu leknete.
Abych přeci jen nabídnul nějaké srovnání: podívejte se někdy, až budete mít tudy cestu, na kašnu olomouckého Horního náměstí vytvořenou Ivanem Theimerem a porovnejte s kašnou na Senovážném v Praze. Fotografie Vám ten rozdíl nezprostředkují úplně jasně – nejlépe je to vidět na vlastní oči.
Ale vážený pane Šakale, napsal jste sice hodně slov, děkuji za ně, ale obsah a konkrétno v nich moc není.
Znám shodou okolností velmi dobře Olomouc i Příbram a tak mohu hodnotit a poďme na to.
V Olomouci Theimrova kašna, litý kov, obdobně jako ta Chromá v Praze, realistické postavy, hezké, v této kašně se pravidelně koupají malí "římané". Socha želvy vedle této kašny je velmi oblíbená malými dětmi.
Celkově chválím.
V Příbrami byla na náměstí na Sídlišti z padestých let pískovcova socha rozkročeného Gotwalda, místní horníci mu dali v noci pod koule výbušninu a tu sochu odstřelili. Pamatuji si, že mu tam zbyly jen pískovcové boty. Socha byla hnusná.
Před gymnáziem odhalovali kovovou sochu horníka s rysy Lenina a se zvláště zapaženýma rukama, v noci před slavnostním odhalením té soše navlékl na záda batoh, ten batoh se přítomným na soše zjevil při slavnostním odhalení-ztrhnutí bílé tkaniny a byla to ostuda.
Socha byla hnusná.
Pak v Příbrami instalovali sochu milicionáře u Čertova pahorku před panelák a do něj, do toho paneláku nastěhovali jen a jen policajtské a lampasácké rodiny, aby sochu hlídali.
Socha byla naprosto nejhnusnější.
Tolik obě Vámi zmiňovaná měta a tedy tolik příklady.
Čekal jsem od Vás, pane Šakale, že uvedete spíše kritéria, podle kterých se rozeznávají sochy
a) krásné, hodnotné, kvalitní, ...
b) hnusné, odpudivé, ošklivé, nekvalitní a od paní Anny Chromé
Prosím Vás také, pane Šakale, abyste třeba i ohodnotil oznámkoval i jiné sochy, třeba těmi písmeny a) nebo b) a dal k nim třeba známky 1 až 5 jako ve škole.
Srovnejte je prosím a ohodnoťte je laikovy srozumitelně.
Prosím, velmi prosím, třeba tyto sochy:
1) Myslbek, Josef Václav - jezdecká socha sv. Václava, Praha
2) Černý - malí plastoví černí panáčci na trojpyji na Žižkově,
3) Rón - jezdecká socha markraběte Jošta Lucemburského v Brně
4) Schnirch Bohuslav - jezdecká socha Jiřího z Poděbrad
5) Uchytilová-Kučová Marie - pomník dětským obětem války v Lidicích
6) Walldorf Narcel - močící policistka zásahové jednotky, v Drážďanech
7) Černý - pohyblivá hlava spisovatele Franze Kafky, Praha
8) Teplý Bohumil - reliéf na pamětní desce ministra kultury Pavla Dostála v Olomouci
9) Moješčík David - ostravská zpěvačka Špinarová Věra, Ostrava
10) Gebauer - socha Mozarta, Brno, Zelný trh
Jako pravidelný čtenář a komentátor vás kolegové prosím, držte délku komentů do 1000 znaků, když toho nazobete víc, už se nám debata rozpadá, což je škoda. Chápu že toho máte hodně na srdci, ale dávkujte to po stravitelných soustech. Asi bych to uměl i rozvést a odůvodnit a dodat pár příkladů, ale považoval bych to za nešvar.
Omlouvám se, že vstupuji do vaší debaty s "panem Šakalem". Sám nejsem architekt ani sochař, ale pokud skutečně sám nevidíte žádný podstatný rozdíl mezi dílem paní Chromy na Senovážném náměstí v Praze a Theimerovou kašnou v Olomouci, byť obě tato díla dle svých slov znáte, tak se obávám, že je to marný, je to marný, je to marný...
Pokud je přesto Váš dotaz na klasifikaci uvedených děl na pětibodové stupnici míněn vážně a upřímně, tak je mi vás obou líto
Pozn.: Autor jezdecké sochy Jošta Lucemburského v Brně se jmenuje Jaroslav Róna
To jste laskavá, že jste taková lítostivá. Děkuji Vám.
Ten rozdíl vidíte, to jste jednička, obdivuji, ale raději se ho popsat neodvážíte a nebo to ani nedokážete?!??
A hodnocení soch různých sochařů z různé doby, a) nebo b) se stupnicí, to také raději ne!? To by bylo marné?
Přisuďte někou a1 a někomu b5! Třeba té paní Chromé a stujte si za svým hodnocením! Oddělte zrno od plev!
Jestli ono to něco nevypovídá?
Mlátit prázdnou slámu, pronášet snobské nabubřelé řeči, to ano, z toho se dá vždy vykroutit.
Napsat jednoznačná kritéria, jednoznačně, nezpochybnitelně a neodvolatelně ohodnotit, to ne!
... ... chtěl jsem se tomu vyhnout, ale není zbytí. Pane Bervide, známkovat neco je mnohem snazší v případe, kdy se (v nejaké porote) sejdou lidé, kterí mají k hodnocení daného predmetu nejaký predvídatelne podobný prístup. Všimnete si - PRÍSTUP nikoliv NÁZOR! Takže, s vedomím toho, na jaké trasovisko tímto vstupuji, zkusím ohodnotit vámi nabídnuté výtvory a krátce svuj názor zduvodním. (Ostatní úcastníci diskuse prominou délku príspevku i malou reprezentativnost mých argumentu.)
ad 1) Myslbekuv sv. Václav - 85 %; merítkem perfektne doplnuje prostor, v nemž byl instalován; práce s materiálem dokonale na špicce kumštu; lepší jezdeckou sochu už dneska nikdo nevytvorí; malicko tuhé;
ad 2) Cerného mimina na Žižkove - 10 %; merítko absolutne mimo souvislosti, v nichž byl výtvor instalován (kdo z nás si prohlíží pravidelne Prahu dalekohledem?); materiálové kvality a zpusob zpracování nelze tudíž hodnotit, hravé... detinsky blbé, nesmyslné;
ad 3) Rónuv Jošt v Brne - 25 %; merítko v porádku; materiál a zpracování odpovídající; ideové vyznení je otevreným priznáním toho, že dnešní doba neví, jak pojmout verejnou figurální plastiku, aniž by vytvorila klauniádu... rezignace;
ad 4) Schnirchuv Podebrad - 80 %; zasazení do okolního prostredí velmi zdarilé; práce s materiálem vynikající; celkove trochu konzervativní a predvídatelné ale spolu se sv. Václavem na stejné úrovni;
ad 5) Lidické deti - 70 %; v míste hezky zasazené; materiálove a remeslne zdarilé; psychologickým úcinem dojemné, malinko naivní...
ad 6) Policajtka z Drádan - neznám... nehodnotím;
ad 7) Otácející se Kafka v Praze - 20 %; zasazení do námestícka neštastné (sousední nerezové výdechy klimatizace jsou velikostí i materiálovým zpracováním srovnatelné a pusobí jako soucást díla); myšlenkove impotentní (karikatury Václava Teichmanna v Reflexu jsou v porovnání s tímhle výtvorem umelecké dílo);
ad 8) Teplého reliéf ministra Dostála - neznám... nehodnotím;
ad 9) Špinarová - 35 %; socha bez soklu vyhlíží vždy trochu podbízive: heledte, jsem tu pro Vás,... s Vámi,... mužete si na me sáhnout(!); zpracování nevalné - dalo by se to stejne kvalitne vytvorit pomocí 3D tiskárny; zachycení zvolené životní fáze zobrazené zpevacky pusobí velmi nelichotive a snaha o realismus to neomlouvá;
ad 10) Gebaueruv Mozart - 80 %; v míste zasazeno pekne; materiálove a remeslne kultivované; po stránce ideové asi nejpeknejší soudobá figurální plastika venovaná konkrétní historické osobe (roztomile ironické zobrazení skladatele jako hravého andílka)... mimorádné!
1. Nejsem žena. (Proč své oponenty ve zdejších diskusích považujete a priori za ženy?)
2. Pokud skutečně chcete používat jednoznačná a nezpochybnitelná kritéria ve vztahu k výtvarnému umění, pak nezbude, než ty sochy zvážit, změřit a vypočítat jejich objem, hustotu, určit tvrdost, bod tání, analyzovat chemické složení nerostů a slitin.
3. Děkuji za zájem a důvěru, s nimiž se na mě obracíte. Nesdílím vaši obsesi povinným známkováním čehokoli a kohokoli spojeným s vynuceným obhajování takového hodnocení, zvláště jsme-li oba mimo obor, jehož se takové hodnocení týká.
4. Projevujete-li zjevně mimořádný zájem o uměnovědné discipliny, zvažte jejich řádné studium. Debata se mnou je pro vás ztrátou času.
5. Máte ještě nějaké otázky, pane ministře?
Děkuji Vám velmi pane Šakale, to je ono.
A nyní již vím, jak hodnotit sochy, znám příklady dobrých soch a soch desetiprocentních a obdobných. Ještě mne sice mate ta paní sochařka Chromá, ale dá se tím žít dál.
Doporučuji, ale nenutím, tu močící policistku prohlédnout aspoň na fotkách, viz http://www.marcel-walldorf.com/ .
Zde bych dal, dle Vaší procentní stupnice mínus 52 %.
Váš vděčný Pavel Bervid
Omlouvám se předem – bude to politické. Je to téma politické, a ne, že není! V této souvislosti si neodpustím volně citovat jeden podnětný diskusní příspěvek k tématu pouličního dělání politiky a fyzického násilí z toho plynoucího:
Dneska se J. X. Doležal v Reflexu rozhorluje nad násilím, když někteří lidé rukou vztažením útočí na politiky či jiné veřejně známé společnost se polarizuje“ a to nahrává extrémům. Také nabádá, aby nás prý Babiš se Zemanem „přestali rozdělovat.“ – sic! (Představte si to, jak nás tihle dva „přestanou rozdělovat“, načež všichni, kdo tyhle politiky volili, a spolu s nimi spojili nějaké své naděje a přání, dají pusu svým názorovým odpůrcům, uznají, že jejich vidění světa je vadné, a dospějou k harmonickému splynutí duší.)
I kdyby se na náměstích sešlo každý den těch lidí 10 000, pořád to bude zlomek procenta v porovnání s desítkami procent těch, kteří mají na věc jiný názor. Vyjádřit prostřednictvím demonstrace vlastní mínění, je zcela legitimní a Babiš má pravdu, když říká, že pouliční demonstrace tisícovek lidí jsou naopak dokladem toho, že demokracie funguje!
Naproti tomu, pokud se někdo pokusí demonstrací měnit politické poměry vzniklé procesem demokratických voleb (odvolávat politiky, určovat obsazení veřejných funkcí, obcházet rozhodnutí obecního zastupitelstva a podobně), tak je to ohrožení svobodné společnosti mnohem větší, než nám hrozí od jakéhokoliv politika. Když totiž lidé chodí každý den demonstrovat a skrze média vytvářejí tlak na to, aby se jejich nezvítězivší názory prosadily v praktické politice, a ono se to stále nedaří, budou takoví aktivisté přirozeně frustrovaní a někteří z nich si svůj vztek začnou vybíjet fyzickým násilím. Jenže když takovým lidem vyhovíte, vůbec si nepomůžete, protože v takové případě zase začne narůstat vztek u těch lidí, kteří začnou s hrůzou pozorovat, že jejich volební hlas někdo vyhodil do koše v důsledku pouličních kraválů těch, jimž se nepodařilo dostatečné množství spoluobčanů přesvědčit o správnosti svého postoje. A budou mít pravdu, protože v takovém případě je úplně zbytečné, aby se vůbec obtěžovali nějakých občasným házením lístků do beden. To už si mohou jít své voličské preference vyjednat rovnou do ulic, jako to dělá protistrana.
Ano, pouliční kravály mají ve společnosti své místo – asi tak jednou za 30 nebo za 50 let při nějaké revoluci či státním převratu. V roce 1989 asi nemohlo být pochyb, že společenské události na veřejných prostranstvích našich měst mají své oprávnění, když během několik dnů demonstrovala a stávkovala víc než půlka republiky.
Ale dnes?!... To opravdu budeme neustále přilévat olej do ohně permanentním revolucionářstvím? Neustále si budeme otravovat životy demonstracemi, peticemi, nebo nějakým potměšilým záškodnictvím v podobě „protestních performancí“ nebo happeningů?! Doba, kdy se hodilo skácet mariánský sloup, minula si tak dva dny po té, co k tomu došlo. Doba, kdy se hodilo přemalovat tank na růžovo, netrvala o mnoho déle. Ale doba, kdy se zase bude všechno převracet ve svůj opak, doufám, nenastane nikdy – i když se o to někteří hodně hlasitě zasazují.
Osobně se cítím guerillovou akcí pana sochaře Váni občansky uražen, ale - přestože s ní hluboce nesouhlasím - doufám, že jednou pan Váňa nedostane ochutnat svou vlastní polívčičku. Mohlo by se mu z ní "neudělat dobře".
K Babišovi, předpokládám, že vláda padne a budou nové volby. Jestli to bude díky ČSSD nebo demonstracím nebo opozici se ukáže. Se sloupem na Staroměstském náměstí je to složitější, protože kulturní akt. Je pravda, že dokud bude společnost rozdělená a rozhádaná, tak tu sloup nebude, to si přiznejme. Na obnově sloupu je politicky nejzajímavější, že se tato válečná sekera rozporu zakope a vykouří dýmka míru a ty naše spory budeme řešit v klidu a fér u stolu, ne pěstí nebo píšťalkou na ulici. V zájmu obnovy úcty a respektu jsem před 4 lety sepsal do Náměstí Sametové revoluce kapitolu "Bohorodička na pranýři", kde si na Letné povídá Marie s Janem Husem:
https://beau.wgz.cz/rubriky/namesti-sametove-revoluce/20--bo horodicka-na-pranyri
Z hlediska ciste odborneho je ztrata marianskeho sloupu a zrovna tak Krenova domu i nakonec toho neogotickeho kridla radnice, politovani hodna. Urbanisticky vyznam samotneho sloupu je velmi dobre vysvetlen v knize “Praha vcerejska i zitrka” od J. K. Rihy, O. Stefana a J. Vancury (SNTL PRAHA 1956) na stranach 65-68.
Tam tito panove mimo jine pisi ze: “Zejmena Praha jako stavebni teziste barokniho slohu ma sve: “ historicke casti namesti tak promodelovana, ze dosahuji optimalnich pohledovych ucinu”. Dale pak: “Za priklad optimalniho reseni se hodi Staromestske namesti ve sve nerozrusene podobe”.
Snad uz po vice nez 100 letech od toho "revolucniho" cinu muzeme byti schopni videt veci s odstupem, tak jak toho byli schopni tito 3 odbornici, jiz pred vice nez pul stoletim.
To znamena nejen obnovit sloup samy, na svem puvodnim miste, ale i znovu uzavreni Parizske tridy a obnoveni zbouraneho kridla radnice aby tak kostel sv. Mikulase byl opet vytlacen z namesti sameho, do prostoru v kterem byl puvodne zamyslen svym tvurcem, K. I. Dientzenhoferem. Jiz v soutezi z roku 1987 rada podanych navrhu to tak vyjadrila (vcetne toho sloupu).
Ale co jiz tehdy bylo patrne, ze od roku 1915 tam stojici pomnik M. J. Husa je pro takto obnoveny prostor namesti prilis rozlehly a vodorovny. Pry byl puvodne planovan pro mnohem rozsahlejsi Karlovo namesti, v blizkosti Novomestske radnice, kde to vlastne vsechno zacalo, vyhozenim konselu na vztycena kopi davu, pod okny).
Ale nedovedu si predstavit, ze by nekdo dnes chtel tento pomnik prenest na urbanisticky vhodnejsi misto. Uz jen politicky naprosto neproveditelne.
Historii nevrátíme, stejně jako proběhla asanace a stavba Husova pomníku, který se mi líbí a chápu jeho význam, chápu i význam Pařížské, která je nejdražší ulice v ČR, na jejímž point de vue je věž radnice. Je to řeč symbolů, řeč demokratické pestrosti, kterou musíme respektovat a ctít. Proto bych nechal protestantům Husa, katolíkům sloup a nám ateistům kašnu. A všem dohromady radnici, která zastupuje zájmy všech dle úspěchu v demokratické soutěži. Bez vzájemné úcty se vývoj zastaví a jen budeme ztrácet čas v marných sporech. Čím častěji to tu opakujeme, tím vážněji vnímám patovost situace, kdy jedna sociální bublina ignoruje a vytěsňuje druhou bublinu. Je to tak nízké a provinčně sprosté, když si nedokážeme ani na náměstí, na tomto našem fóru, udělat pořádek a prostor pro konsenzus. Pak holt nám vládnou tuneláři, kteří se v podvodech vyznají a jsou jejich zdrojem obživy a na akropoli sedí zlý ožrala. Mám pocit, že se už hodně opakuji, ale asi je třeba ty základní skutečnosti tak dlouho opakovat, až se stanou notoricky známou skutečností. "Bohorodička na pranýři" nově u mne na blogu:
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=34153
Lidé čtěte a bděte
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Viz http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs1698.html
Po vice jak stoleti je jiz nacase se vzpamatovat, dospet a znovu priznat misto v nasich dejinach jednomu z nejvetsich ceskych vojevudcu, jakoz si i uvedomit, ze Mariansky sloup byl vztycen Prazany za vdecnost Pane Marii verice, ze ta pomohla prazskym remeslnikum a studentum odrazit utok loupezivych Svedu, na (dnesnim) Karlove moste, aby tak zabranili vypleneni zbytku Prahy, jak tomu neusla ani M. Strana, ani Hrad (chcete li dnes videt Rudolfinske sbirky, musite do Stockholmu).
A nelíbí se jim, českým darebákům, dnes platit stovky miliard církvím na bůžka Jahveho a mrtvolu přibitou na dvě dřeva.
A ještě sloup neposkvrněného početí zbořili.
Tak to je už vrchol !
Ale Vaseho nazoru si "sakale" vazim i kdyz se s nim neshoduji. Ja na ta gesta "ciste politicka", jak pisete, nejsem. Kdyby napriklad nebylo tiche dohody, mezi Janem Zizkou a jeho byvalym zamestnavatelem, tak by z toho gotickeho umeni u nas, mimo holych zdi, skutecne snad uz nic nezbylo. Vsak jak se podarilo dukladne "vybilit" anglickym puritanskym dvoranum "zimniho krale", i behem tak kratkeho pobytu u nas, vnitrek sv. Vita ! Ono "politicky" lze vysvetlit i "kulturni" cinost Talibanu, jako to odstranovani predchazejici civilizaci "vystesane mrtvoly do skaly" (receno vtipne slovy zde samozvaneho "ceskeho darebaka"). Ja bych mohl i videt tu "frontu na maso" jez umelecky nebyla zase tak spatne zasazena do hrany Letne (dodnes tam neco chybi) kdyby ale hlava "vozde" na jeji pridi se dala vymenovat dle zrovna politickeho pocasi. My by jsme to zvladli (jako vzdy).
Ale zpet k tomu Radetzkemu. Vadilo by Vam to, kdyby se vratil z lapidaria na sve misto, primo a drze ve tvar zakazniku "Starbucks", hned pres koleje? A nebo jeste vetsi predstavitel "zalare narodu", cisar Ferdinand, zvany Dobrotivy, ktery po svem "odsunu" v roce 1848 dozil na Prazskem hradu a pak (uz jen piskovcovy? ) obyval tu novogotickou niku, dnes prazdne stojici v parciku na nabrezi, nedaleko kavarny "Slavie"?
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=34003
Ale upřímně, Radecký by mi fakt nevadil. Ten ne.
Spíš bych udělal takovou malou inventuru veřejných plastik v pražských ulicích za posledních 30 let a pak uspořádat sbírku na ekologickou likvidaci některých z nich. Ale ono by to skončilo jako obvykle hysterií: lidé by bránily plastiky Anny Chromy, kulturní fronta zas Hejdukův "Dům matky otcovrahovy pratetičky" a nakonec by po fackách a strkanicích věc skončila tím, že by ve městě přibyla na potvrzení české kulturnosti plastika tučňáka darovaná českými krajany z Patagonie - tentokrát pro změnu na Klárově.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krannerova_ka%C5%A1na
Davam vzdy prednost tem nasim "revolucim". Zadne krveproliti, snad ani facka nepadne, ale ty rude hvezdy se take hned vsechny sypaly k zemi. Kolega Vich se, ve zde zminenem prispevku, jinde zminuje o jiz vyzralejsim nazoru na vec "obrazoborectvi".
A vidite. Nekdo v mem utlem mladi mne "deziformoval" o tom Ferdinandu, ke kteremu citim vetsi naklonost. Ale i kdyz se jedna o Frantiska 1., kteremu v pritomnosti dalsich dvou cisarskych kumpanu Napoleon tehda u Slavkova (1805) poradne vypraskal kozich, tak zrovna tak jsem rad, ze se tam v tichosti vratil. Takovy kousek by se J. V. Dzugasviliovi urcite nepodaril !
(7;- D)
prosím, můžete mi vysvětlit, co je nevhodného, špatného a ošklivého na sochách Anny Chromé. Prosím o poučení, mne naprosto neznalého v sochařství.
A prosím Vás také o názor, zdaby se Vám tam líbila socha od sochaře Černého.
Vzpomínám si, jak jsem se kdysi – za Husáka – ještě jako školák ptal maminky, co je to „haute couture“, a jak se pozná. Říkala mi, že její hodnota spočívá už v samotné volbě skvělého materiálu – a pak, samozřejmě, ve kvalitě zpracování. Pokoušela se to všelijak popisovat, přibližovala pomocí příkladů, ale někdy v polovině 80. let jsem z toho nebyl ani trochu moudrý. Kde by se tu v oněch časech asi tak vzal nějaký ten vzor, na kterém by si bylo možno ověřit rozdíl mezi konfekcí z Krasu a výtvory Givenchyho!
Zapamatoval jsem si to poučení, ale ve skutečnosti jsem mu vůbec neporozuměl. Musely uplynout roky, abych pomaličku začal rozlišovat hodnotu toho, co „na lidech visí“. Kromě základního problému, že teprve pozvolna začaly být dostupné příklady kvalitnější oděvní produkce, tu byla potíž, že si oči musely zvykat na nové podněty a rozum jen pomaloučku vnímal rozdíly. (Ne, že by byl člověk obklopen právě haute couture! Ale příklady velmi slušné krejčoviny už se dají vidět dosti často.) Najednou k Vám začne promlouvat každý steh, každý sklad a záševek… Prostě je to JINÉ, než jak jste byli zvyklí, je to LEPŠÍ a je to ZNÁT!
No, a podobně je to i s těmi sochami. Tam je jediný rozdíl proti oděvnímu průmyslu, že kvalitních příkladů sochařství jsme v našich zemích měli kolem sebe vždycky hojnost! I ten, kdo pochází z Manětína, má denně před očima sousoší krásné poutní cesty. I ten, kdo jakživ nevytáhnul paty z Příbrami, si může pravidelně ověřit, jak vypadá kvalitně sochařsky ztvárněná lidská figura.
A jakmile si oko zvykne, tak už mu budou soudobé výtvory některých dnešních umělců od prvního pohledu podezřele laciné a… prostě divné. Kráčíte po Senovážném náměstí, vyjdete z poza rohu a najednou se Váš mozek na chvíli zastaví, protože mu oči nabídnou podnět, který nedokáže ihned zpracovat. Něco se děje. Vidíte věc, kterou si nedokážete ihned zařadit. Základní informace mozku sděluje: „Hele, sochy na nějakém soklu!“ Zaostříte… „To je asi obruba kašny.“… Divíte se, jakou má ta kašna zvláštní barvu, a že sochy vyhlížejí neobvykle pravidelně… jako odlité z nějaké modelářské pryskyřice. „Tady se bude točit nějaký film!“ napadne Vás. Blížíte se zvědavě k té věci a říkáte si, že Vám její pravý smysl určitě ještě dojde, až ji prozkoumáte zblízka. A nakonec, když už stojíte u ní, pohladíte zamyšleně roubení, spatříte odloupaný nátěr na betonovém podkladu, pohlédnete na figury tak, že rozeznáte zrníčka v jejich povrchu, zjistíte, že nejde o scénickou dekoraci, ale je to vážně míněno jako trvalá součást parteru. … A pak se teprve opravdu leknete.
Abych přeci jen nabídnul nějaké srovnání: podívejte se někdy, až budete mít tudy cestu, na kašnu olomouckého Horního náměstí vytvořenou Ivanem Theimerem a porovnejte s kašnou na Senovážném v Praze. Fotografie Vám ten rozdíl nezprostředkují úplně jasně – nejlépe je to vidět na vlastní oči.
Znám shodou okolností velmi dobře Olomouc i Příbram a tak mohu hodnotit a poďme na to.
V Olomouci Theimrova kašna, litý kov, obdobně jako ta Chromá v Praze, realistické postavy, hezké, v této kašně se pravidelně koupají malí "římané". Socha želvy vedle této kašny je velmi oblíbená malými dětmi.
Celkově chválím.
V Příbrami byla na náměstí na Sídlišti z padestých let pískovcova socha rozkročeného Gotwalda, místní horníci mu dali v noci pod koule výbušninu a tu sochu odstřelili. Pamatuji si, že mu tam zbyly jen pískovcové boty. Socha byla hnusná.
Před gymnáziem odhalovali kovovou sochu horníka s rysy Lenina a se zvláště zapaženýma rukama, v noci před slavnostním odhalením té soše navlékl na záda batoh, ten batoh se přítomným na soše zjevil při slavnostním odhalení-ztrhnutí bílé tkaniny a byla to ostuda.
Socha byla hnusná.
Pak v Příbrami instalovali sochu milicionáře u Čertova pahorku před panelák a do něj, do toho paneláku nastěhovali jen a jen policajtské a lampasácké rodiny, aby sochu hlídali.
Socha byla naprosto nejhnusnější.
Tolik obě Vámi zmiňovaná měta a tedy tolik příklady.
Čekal jsem od Vás, pane Šakale, že uvedete spíše kritéria, podle kterých se rozeznávají sochy
a) krásné, hodnotné, kvalitní, ...
b) hnusné, odpudivé, ošklivé, nekvalitní a od paní Anny Chromé
Prosím Vás také, pane Šakale, abyste třeba i ohodnotil oznámkoval i jiné sochy, třeba těmi písmeny a) nebo b) a dal k nim třeba známky 1 až 5 jako ve škole.
Srovnejte je prosím a ohodnoťte je laikovy srozumitelně.
Prosím, velmi prosím, třeba tyto sochy:
1) Myslbek, Josef Václav - jezdecká socha sv. Václava, Praha
2) Černý - malí plastoví černí panáčci na trojpyji na Žižkově,
3) Rón - jezdecká socha markraběte Jošta Lucemburského v Brně
4) Schnirch Bohuslav - jezdecká socha Jiřího z Poděbrad
5) Uchytilová-Kučová Marie - pomník dětským obětem války v Lidicích
6) Walldorf Narcel - močící policistka zásahové jednotky, v Drážďanech
7) Černý - pohyblivá hlava spisovatele Franze Kafky, Praha
8) Teplý Bohumil - reliéf na pamětní desce ministra kultury Pavla Dostála v Olomouci
9) Moješčík David - ostravská zpěvačka Špinarová Věra, Ostrava
10) Gebauer - socha Mozarta, Brno, Zelný trh
Děkuji Vám pane Šakale předem
Pavel Bervid
Pokud je přesto Váš dotaz na klasifikaci uvedených děl na pětibodové stupnici míněn vážně a upřímně, tak je mi vás obou líto
Pozn.: Autor jezdecké sochy Jošta Lucemburského v Brně se jmenuje Jaroslav Róna
Ten rozdíl vidíte, to jste jednička, obdivuji, ale raději se ho popsat neodvážíte a nebo to ani nedokážete?!??
A hodnocení soch různých sochařů z různé doby, a) nebo b) se stupnicí, to také raději ne!? To by bylo marné?
Přisuďte někou a1 a někomu b5! Třeba té paní Chromé a stujte si za svým hodnocením! Oddělte zrno od plev!
Jestli ono to něco nevypovídá?
Mlátit prázdnou slámu, pronášet snobské nabubřelé řeči, to ano, z toho se dá vždy vykroutit.
Napsat jednoznačná kritéria, jednoznačně, nezpochybnitelně a neodvolatelně ohodnotit, to ne!
ad 1) Myslbekuv sv. Václav - 85 %; merítkem perfektne doplnuje prostor, v nemž byl instalován; práce s materiálem dokonale na špicce kumštu; lepší jezdeckou sochu už dneska nikdo nevytvorí; malicko tuhé;
ad 2) Cerného mimina na Žižkove - 10 %; merítko absolutne mimo souvislosti, v nichž byl výtvor instalován (kdo z nás si prohlíží pravidelne Prahu dalekohledem?); materiálové kvality a zpusob zpracování nelze tudíž hodnotit, hravé... detinsky blbé, nesmyslné;
ad 3) Rónuv Jošt v Brne - 25 %; merítko v porádku; materiál a zpracování odpovídající; ideové vyznení je otevreným priznáním toho, že dnešní doba neví, jak pojmout verejnou figurální plastiku, aniž by vytvorila klauniádu... rezignace;
ad 4) Schnirchuv Podebrad - 80 %; zasazení do okolního prostredí velmi zdarilé; práce s materiálem vynikající; celkove trochu konzervativní a predvídatelné ale spolu se sv. Václavem na stejné úrovni;
ad 5) Lidické deti - 70 %; v míste hezky zasazené; materiálove a remeslne zdarilé; psychologickým úcinem dojemné, malinko naivní...
ad 6) Policajtka z Drádan - neznám... nehodnotím;
ad 7) Otácející se Kafka v Praze - 20 %; zasazení do námestícka neštastné (sousední nerezové výdechy klimatizace jsou velikostí i materiálovým zpracováním srovnatelné a pusobí jako soucást díla); myšlenkove impotentní (karikatury Václava Teichmanna v Reflexu jsou v porovnání s tímhle výtvorem umelecké dílo);
ad 8) Teplého reliéf ministra Dostála - neznám... nehodnotím;
ad 9) Špinarová - 35 %; socha bez soklu vyhlíží vždy trochu podbízive: heledte, jsem tu pro Vás,... s Vámi,... mužete si na me sáhnout(!); zpracování nevalné - dalo by se to stejne kvalitne vytvorit pomocí 3D tiskárny; zachycení zvolené životní fáze zobrazené zpevacky pusobí velmi nelichotive a snaha o realismus to neomlouvá;
ad 10) Gebaueruv Mozart - 80 %; v míste zasazeno pekne; materiálove a remeslne kultivované; po stránce ideové asi nejpeknejší soudobá figurální plastika venovaná konkrétní historické osobe (roztomile ironické zobrazení skladatele jako hravého andílka)... mimorádné!
2. Pokud skutečně chcete používat jednoznačná a nezpochybnitelná kritéria ve vztahu k výtvarnému umění, pak nezbude, než ty sochy zvážit, změřit a vypočítat jejich objem, hustotu, určit tvrdost, bod tání, analyzovat chemické složení nerostů a slitin.
3. Děkuji za zájem a důvěru, s nimiž se na mě obracíte. Nesdílím vaši obsesi povinným známkováním čehokoli a kohokoli spojeným s vynuceným obhajování takového hodnocení, zvláště jsme-li oba mimo obor, jehož se takové hodnocení týká.
4. Projevujete-li zjevně mimořádný zájem o uměnovědné discipliny, zvažte jejich řádné studium. Debata se mnou je pro vás ztrátou času.
5. Máte ještě nějaké otázky, pane ministře?
A nyní již vím, jak hodnotit sochy, znám příklady dobrých soch a soch desetiprocentních a obdobných. Ještě mne sice mate ta paní sochařka Chromá, ale dá se tím žít dál.
Doporučuji, ale nenutím, tu močící policistku prohlédnout aspoň na fotkách, viz http://www.marcel-walldorf.com/ .
Zde bych dal, dle Vaší procentní stupnice mínus 52 %.
Váš vděčný Pavel Bervid
Omlouvám se předem – bude to politické. Je to téma politické, a ne, že není! V této souvislosti si neodpustím volně citovat jeden podnětný diskusní příspěvek k tématu pouličního dělání politiky a fyzického násilí z toho plynoucího:
Dneska se J. X. Doležal v Reflexu rozhorluje nad násilím, když někteří lidé rukou vztažením útočí na politiky či jiné veřejně známé společnost se polarizuje“ a to nahrává extrémům. Také nabádá, aby nás prý Babiš se Zemanem „přestali rozdělovat.“ – sic! (Představte si to, jak nás tihle dva „přestanou rozdělovat“, načež všichni, kdo tyhle politiky volili, a spolu s nimi spojili nějaké své naděje a přání, dají pusu svým názorovým odpůrcům, uznají, že jejich vidění světa je vadné, a dospějou k harmonickému splynutí duší.)
I kdyby se na náměstích sešlo každý den těch lidí 10 000, pořád to bude zlomek procenta v porovnání s desítkami procent těch, kteří mají na věc jiný názor. Vyjádřit prostřednictvím demonstrace vlastní mínění, je zcela legitimní a Babiš má pravdu, když říká, že pouliční demonstrace tisícovek lidí jsou naopak dokladem toho, že demokracie funguje!
Naproti tomu, pokud se někdo pokusí demonstrací měnit politické poměry vzniklé procesem demokratických voleb (odvolávat politiky, určovat obsazení veřejných funkcí, obcházet rozhodnutí obecního zastupitelstva a podobně), tak je to ohrožení svobodné společnosti mnohem větší, než nám hrozí od jakéhokoliv politika. Když totiž lidé chodí každý den demonstrovat a skrze média vytvářejí tlak na to, aby se jejich nezvítězivší názory prosadily v praktické politice, a ono se to stále nedaří, budou takoví aktivisté přirozeně frustrovaní a někteří z nich si svůj vztek začnou vybíjet fyzickým násilím. Jenže když takovým lidem vyhovíte, vůbec si nepomůžete, protože v takové případě zase začne narůstat vztek u těch lidí, kteří začnou s hrůzou pozorovat, že jejich volební hlas někdo vyhodil do koše v důsledku pouličních kraválů těch, jimž se nepodařilo dostatečné množství spoluobčanů přesvědčit o správnosti svého postoje. A budou mít pravdu, protože v takovém případě je úplně zbytečné, aby se vůbec obtěžovali nějakých občasným házením lístků do beden. To už si mohou jít své voličské preference vyjednat rovnou do ulic, jako to dělá protistrana.
Ano, pouliční kravály mají ve společnosti své místo – asi tak jednou za 30 nebo za 50 let při nějaké revoluci či státním převratu. V roce 1989 asi nemohlo být pochyb, že společenské události na veřejných prostranstvích našich měst mají své oprávnění, když během několik dnů demonstrovala a stávkovala víc než půlka republiky.
Ale dnes?!... To opravdu budeme neustále přilévat olej do ohně permanentním revolucionářstvím? Neustále si budeme otravovat životy demonstracemi, peticemi, nebo nějakým potměšilým záškodnictvím v podobě „protestních performancí“ nebo happeningů?! Doba, kdy se hodilo skácet mariánský sloup, minula si tak dva dny po té, co k tomu došlo. Doba, kdy se hodilo přemalovat tank na růžovo, netrvala o mnoho déle. Ale doba, kdy se zase bude všechno převracet ve svůj opak, doufám, nenastane nikdy – i když se o to někteří hodně hlasitě zasazují.
Osobně se cítím guerillovou akcí pana sochaře Váni občansky uražen, ale - přestože s ní hluboce nesouhlasím - doufám, že jednou pan Váňa nedostane ochutnat svou vlastní polívčičku. Mohlo by se mu z ní "neudělat dobře".
https://beau.wgz.cz/rubriky/namesti-sametove-revoluce/20--bo horodicka-na-pranyri
Z hlediska ciste odborneho je ztrata marianskeho sloupu a zrovna tak Krenova domu i nakonec toho neogotickeho kridla radnice, politovani hodna. Urbanisticky vyznam samotneho sloupu je velmi dobre vysvetlen v knize “Praha vcerejska i zitrka” od J. K. Rihy, O. Stefana a J. Vancury (SNTL PRAHA 1956) na stranach 65-68.
Tam tito panove mimo jine pisi ze: “Zejmena Praha jako stavebni teziste barokniho slohu ma sve: “ historicke casti namesti tak promodelovana, ze dosahuji optimalnich pohledovych ucinu”. Dale pak: “Za priklad optimalniho reseni se hodi Staromestske namesti ve sve nerozrusene podobe”.
Snad uz po vice nez 100 letech od toho "revolucniho" cinu muzeme byti schopni videt veci s odstupem, tak jak toho byli schopni tito 3 odbornici, jiz pred vice nez pul stoletim.
To znamena nejen obnovit sloup samy, na svem puvodnim miste, ale i znovu uzavreni Parizske tridy a obnoveni zbouraneho kridla radnice aby tak kostel sv. Mikulase byl opet vytlacen z namesti sameho, do prostoru v kterem byl puvodne zamyslen svym tvurcem, K. I. Dientzenhoferem. Jiz v soutezi z roku 1987 rada podanych navrhu to tak vyjadrila (vcetne toho sloupu).
Ale co jiz tehdy bylo patrne, ze od roku 1915 tam stojici pomnik M. J. Husa je pro takto obnoveny prostor namesti prilis rozlehly a vodorovny. Pry byl puvodne planovan pro mnohem rozsahlejsi Karlovo namesti, v blizkosti Novomestske radnice, kde to vlastne vsechno zacalo, vyhozenim konselu na vztycena kopi davu, pod okny).
Ale nedovedu si predstavit, ze by nekdo dnes chtel tento pomnik prenest na urbanisticky vhodnejsi misto. Uz jen politicky naprosto neproveditelne.
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=34153
Lidé čtěte a bděte
http://jdem.cz/e8mhd2
... (7:- /)