Svatoprokopské poutní místo na Sázavě se otevírá veřejnosti
Po více než dvou letech končí obnova zásadní části areálu Sázavského kláštera, která probíhala podle návrhu architektů ze Studia acht. Její součástí bylo restaurování barokního chrámu svatého Prokopa, věže a gotického trojlodí, dokončení a zpřístupnění krypty, vybudování komunitního a informačního centra v budově fary a celková obnova předpolí kostela. Prostor si můžete prohlédnout například v neděli 4. července při Svatoprokopské pouti.
Areál poutního místa Sázavského kláštera podstoupil v posledních dvou letech komplexní rekonstrukci. Změna je patrná již z dálky díky obnoveným fasádám a střechám. Cílem návrhu architektonického Studia acht bylo kromě oprav a prodloužení životnosti památky, jejíž doložitelný původ sahá až do roku 1032, kdy byla komunita kolem poustevníka Prokopa knížetem Oldřichem povýšena na klášter, také podpořit poutní charakter celého místa. Otevřený prostor v předpolí barokního kostela byl proto obnoven a uzpůsoben pro konání venkovních bohoslužeb, došlo také ke zpřístupnění torza boční gotické lodi, jediné realizované části nedostavěného trojlodního chrámu. V areálu nově ožívá také farní úřad s komunitním centrem a bytem faráře.
Mříž ve vstupním portálu chrámu sv. Prokopa je jedním ze tří současných prvků, které byly Studiem acht citlivě navrženy s úctou k historii a účelu místa. Do ní je vetknutý úryvek z liturgických textů známých jako Pražské hlaholské zlomky pojednávající o symbolice vody při křtu. Cílem autorů nových architektonických prvků bylo podtrhnout staroslověnské kořeny Sázavského kláštera, v jehož skriptoriu zřejmě hlaholské zlomky vznikly.
Motiv hlaholských zlomků se opakuje i ve zrenovované kryptě na nově osazeném velkém kruhovém lustru, který také vznikl podle návrhu Studia acht. Jeho zásadním světelným efektem je trojice stínů hlaholských titlů spojovaných s třemi Božskými osobami (Otec, Syn, Duch Svatý). Tyto stíny jsou vrhány na zaklenutí klenby prosvětlením skleněných tabulek lustru. Další část hlaholského textu mluvící o duchovním světle a smíření je na lustru patrná při pohledu zespoda.
Krypta Nejsvětějšího srdce Páně nacházející se pod úrovní hlavní lodi kostela nese kromě gotických základů a barokní klenby také rukopis architekta Jana Sokola, žáka Le Corbusiera a otce nedávno zesnulého katolického filozofa stejného jména. Václav Hlaváček, hlavní architekt Studia acht, záměrně navázal na jeho kvůli tehdejším poměrům nikdy nedokončenou práci. Nejvýraznější změnou při památkové obnově krypty bylo nahrazení betonové podlahy mramorovým terrazzem. To bylo pro zvýšení životnosti a kvality rozděleno do menších ploch pomocí kovových pásků ohýbaných do tvaru apsidy. Obnovou prošla i okénka s výhledem na řeku Sázavu: „Nechali jsme do nich záměrně vsadit čirá skla, která lákají návštěvníky k zastavení a meditování v unikátní kryptě, která je pod zemí a zároveň vysoko v korunách stromů,” vysvětluje hlavní architekt Václav Hlaváček.
V prostoru kostela došlo i k rekonstrukci a otevření kaple sv. Barbory neboli Zimní kaple, kde mohly probíhat mše svaté i v chladné části roku. Základy všech obvodových zdí byly ochráněny novým systémem na odvod vody. Na empoře kostela pak vznikla nová expozice, ve které si návštěvníci mohou prohlédnout liturgické předměty a archiválie spjaté se Sázavou, unikátní alabastrovou kropenku nebo původní sochu Panny Marie z průčelí kostela. Pro poutníky a turisty vzniklo také nové zázemí a informační centrum na faře naproti kostelu, které doplňuje v kulturní nabídce již existující návštěvnické muzeum nacházející se v klášterním konventu pod správou Národního památkového ústavu.
„Architekti ze Studia acht mají s rekonstrukcemi památek i církevních staveb dlouholeté zkušenosti, Sázavský klášter však považujeme za naši dosud nejvýznamnější obnovu, ke které jsme přistupovali s náležitou úctou. Jsme vděční, že jsme se na projektu podobného rozměru a významu mohli podílet,” uzavírá hlavní architekt Václav Hlaváček.
Areál poutního místa Sázavského kláštera podstoupil v posledních dvou letech komplexní rekonstrukci. Změna je patrná již z dálky díky obnoveným fasádám a střechám. Cílem návrhu architektonického Studia acht bylo kromě oprav a prodloužení životnosti památky, jejíž doložitelný původ sahá až do roku 1032, kdy byla komunita kolem poustevníka Prokopa knížetem Oldřichem povýšena na klášter, také podpořit poutní charakter celého místa. Otevřený prostor v předpolí barokního kostela byl proto obnoven a uzpůsoben pro konání venkovních bohoslužeb, došlo také ke zpřístupnění torza boční gotické lodi, jediné realizované části nedostavěného trojlodního chrámu. V areálu nově ožívá také farní úřad s komunitním centrem a bytem faráře.
Mříž ve vstupním portálu chrámu sv. Prokopa je jedním ze tří současných prvků, které byly Studiem acht citlivě navrženy s úctou k historii a účelu místa. Do ní je vetknutý úryvek z liturgických textů známých jako Pražské hlaholské zlomky pojednávající o symbolice vody při křtu. Cílem autorů nových architektonických prvků bylo podtrhnout staroslověnské kořeny Sázavského kláštera, v jehož skriptoriu zřejmě hlaholské zlomky vznikly.
Motiv hlaholských zlomků se opakuje i ve zrenovované kryptě na nově osazeném velkém kruhovém lustru, který také vznikl podle návrhu Studia acht. Jeho zásadním světelným efektem je trojice stínů hlaholských titlů spojovaných s třemi Božskými osobami (Otec, Syn, Duch Svatý). Tyto stíny jsou vrhány na zaklenutí klenby prosvětlením skleněných tabulek lustru. Další část hlaholského textu mluvící o duchovním světle a smíření je na lustru patrná při pohledu zespoda.
Krypta Nejsvětějšího srdce Páně nacházející se pod úrovní hlavní lodi kostela nese kromě gotických základů a barokní klenby také rukopis architekta Jana Sokola, žáka Le Corbusiera a otce nedávno zesnulého katolického filozofa stejného jména. Václav Hlaváček, hlavní architekt Studia acht, záměrně navázal na jeho kvůli tehdejším poměrům nikdy nedokončenou práci. Nejvýraznější změnou při památkové obnově krypty bylo nahrazení betonové podlahy mramorovým terrazzem. To bylo pro zvýšení životnosti a kvality rozděleno do menších ploch pomocí kovových pásků ohýbaných do tvaru apsidy. Obnovou prošla i okénka s výhledem na řeku Sázavu: „Nechali jsme do nich záměrně vsadit čirá skla, která lákají návštěvníky k zastavení a meditování v unikátní kryptě, která je pod zemí a zároveň vysoko v korunách stromů,” vysvětluje hlavní architekt Václav Hlaváček.
V prostoru kostela došlo i k rekonstrukci a otevření kaple sv. Barbory neboli Zimní kaple, kde mohly probíhat mše svaté i v chladné části roku. Základy všech obvodových zdí byly ochráněny novým systémem na odvod vody. Na empoře kostela pak vznikla nová expozice, ve které si návštěvníci mohou prohlédnout liturgické předměty a archiválie spjaté se Sázavou, unikátní alabastrovou kropenku nebo původní sochu Panny Marie z průčelí kostela. Pro poutníky a turisty vzniklo také nové zázemí a informační centrum na faře naproti kostelu, které doplňuje v kulturní nabídce již existující návštěvnické muzeum nacházející se v klášterním konventu pod správou Národního památkového ústavu.
„Architekti ze Studia acht mají s rekonstrukcemi památek i církevních staveb dlouholeté zkušenosti, Sázavský klášter však považujeme za naši dosud nejvýznamnější obnovu, ke které jsme přistupovali s náležitou úctou. Jsme vděční, že jsme se na projektu podobného rozměru a významu mohli podílet,” uzavírá hlavní architekt Václav Hlaváček.
0 komentářů
přidat komentář
