Telehor - reprint avantgardního časopisu
Švýcarské nakladatelství Lars Müller Publishers vydalo v rozmezí let 2011 a 2013 reprint avantgardního časopisu, jenž vznikl ve spolupráci s curyšským nakladatelem Hansem Girsbergerem v roce 1936 na půdě první československé republiky. Jedná se o unikátní, první a zároveň poslední dvojčíslo časopisu Telehor, věnovaného jeho editorem, brněnským architektem Františkem Kalivodou cele dílu avantgardního maďarského výtvarníka László Moholy Nagye. Přínosné pro tento počin se stalo především to, že vyšly obě mutace – s barevnou obálkou, jako originál dobového Telehoru i černobílou obálkou se zasvěcenými komentáři historiků umění Klemense Grubera a Olivera A. I. Botara, kteří časopis, jednak začleněním do historických událostí, ale i komparací s dobovou západní produkcí uvádějí do celkového mezinárodního kontextu. Ve svém výzkumu využili i materiály uložené ve sbírce architektury a urbanismu Muzea města Brna.
Telehor – mezinárodní časopis pro vizuální kulturu by pravděpodobně nevznikl bez spolupráce tří osobností – Moholyho Nagye, švýcarského historika architektury Siegfrieda Gideona a Františka Kalivody, zaangažovaných rovněž do příprav a organizací kongresů mezinárodní architektury CIAM. Časopis vyšel v Brně pouze v jednom dvojčísle, takže ho potkal podobný osud jako dřívější Kalivodův projekt Ekran. Gruber s Botarem podtrhují výjimečnost tematického zaměření Telehoru - podle nich i přes vysokou popularitu Moholyho díla a názorů v Německu, mu nebyla v té době věnována obsáhlejší publikace a upozorňují na souvislost mezi názvem časopisu Telehor (z řečtiny), Moholyho aktivitami na poli vizuálních médií a prací maďarského vědce a inženýra Mihályho von Dénese. Ten svůj první koncept televize nazval „telehor“ a Moholy se s ním mohl setkat na demonstračním předvedení roku 1919 v Budapešti. V roce 1923 vyšla v Berlíně Denésova kniha Das Elektrische Fernsehen und das Telehor.
Telehor, především jeho druhá mutace s černým přebalem a bílým groteskem, byl dlouhou dobu považován za katalog k výstavě, která v Brně proběhla již v roce 1935. Kalivodovi se publikaci podařilo vydat až 28. února 1936, tedy těsně před zahájením výstavy v Českých Budějovicích. Známější barevná verze Telehoru má na titulní straně reprodukci Moholyho olejomalby Konstrukce „z 7“ , druhá mutace má pouze černou obálku s textem: l. moholy-nagy. Časopis je tištěn cele malopisem Futurou německého typografa P. Renera, obě mutace jsou formátu A4 v kroužkové vazbě s průhledným přebalem chránícím titulní stranu. Kalivoda byl jeden z mála, kdo používali i v textu malopis a bezpatkové písmo. Gruberovi s Botarem se podařilo nalézt Moholyho dopis Kalivodovi ze srpna 1935 s jeho vlastní představou návrhu na přebal publikace, díky čemuž se domnívají, že více než o katalog se mělo jednat o antologii Moholyho díla. Sám Kalivoda však v textu přiznává, že chtěl především poukázat na vývojové cesty vizuálního umění, a že cílem publikace nebylo vytvořit monografii, ale zaměřit se na specifický problém světla. Tímto tematickým zaostřením na určitou výtvarnou problematiku Kalivoda překonal po obsahové stránce publikace tištěné po roce 1929, kdy vyšla kniha Foto-Auge Franze Roha a Jana Tchicholda, a jimiž se formálně zajisté inspiroval.
Více informací >
Telehor – mezinárodní časopis pro vizuální kulturu by pravděpodobně nevznikl bez spolupráce tří osobností – Moholyho Nagye, švýcarského historika architektury Siegfrieda Gideona a Františka Kalivody, zaangažovaných rovněž do příprav a organizací kongresů mezinárodní architektury CIAM. Časopis vyšel v Brně pouze v jednom dvojčísle, takže ho potkal podobný osud jako dřívější Kalivodův projekt Ekran. Gruber s Botarem podtrhují výjimečnost tematického zaměření Telehoru - podle nich i přes vysokou popularitu Moholyho díla a názorů v Německu, mu nebyla v té době věnována obsáhlejší publikace a upozorňují na souvislost mezi názvem časopisu Telehor (z řečtiny), Moholyho aktivitami na poli vizuálních médií a prací maďarského vědce a inženýra Mihályho von Dénese. Ten svůj první koncept televize nazval „telehor“ a Moholy se s ním mohl setkat na demonstračním předvedení roku 1919 v Budapešti. V roce 1923 vyšla v Berlíně Denésova kniha Das Elektrische Fernsehen und das Telehor.
Telehor, především jeho druhá mutace s černým přebalem a bílým groteskem, byl dlouhou dobu považován za katalog k výstavě, která v Brně proběhla již v roce 1935. Kalivodovi se publikaci podařilo vydat až 28. února 1936, tedy těsně před zahájením výstavy v Českých Budějovicích. Známější barevná verze Telehoru má na titulní straně reprodukci Moholyho olejomalby Konstrukce „z 7“ , druhá mutace má pouze černou obálku s textem: l. moholy-nagy. Časopis je tištěn cele malopisem Futurou německého typografa P. Renera, obě mutace jsou formátu A4 v kroužkové vazbě s průhledným přebalem chránícím titulní stranu. Kalivoda byl jeden z mála, kdo používali i v textu malopis a bezpatkové písmo. Gruberovi s Botarem se podařilo nalézt Moholyho dopis Kalivodovi ze srpna 1935 s jeho vlastní představou návrhu na přebal publikace, díky čemuž se domnívají, že více než o katalog se mělo jednat o antologii Moholyho díla. Sám Kalivoda však v textu přiznává, že chtěl především poukázat na vývojové cesty vizuálního umění, a že cílem publikace nebylo vytvořit monografii, ale zaměřit se na specifický problém světla. Tímto tematickým zaostřením na určitou výtvarnou problematiku Kalivoda překonal po obsahové stránce publikace tištěné po roce 1929, kdy vyšla kniha Foto-Auge Franze Roha a Jana Tchicholda, a jimiž se formálně zajisté inspiroval.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
